Článek
Na podzim roku 2025 se kolem ní zvedla vlna, která měla smést všechno, co zůstalo z lidskosti.
Markéta Pekarová Adamová oznámila, že končí.
Po letech v politice, po letech urážek, posměchu a boje s vlastním tělem.
Zatímco jedni slavili její odchod, druzí jen mlčeli – možná z úcty, možná ze studu.
A pak se objevilo pár vět.
Ne politických, ne programových.
Jen lidských.
O neplodnosti, o vyčerpání, o těle, které už nemohlo dál.
A v tu chvíli se ukázalo, že to, co ji nejvíc ničilo, nebyla politika.
Byli to lidé.
Na konci jedné dlouhé cesty stojí žena.
Ne na pódiu, ne před kamerou — jen tak, tiše. V rukou žádný mikrofon, jen vlastní tělo, které řeklo: dost.
Deset let bojovala o dítě.
Deset let hormonů, injekcí, lékařů, nadějí, které se lámaly jak tenká skla.
A mezitím zvládla vést stranu, Sněmovnu i zemi, kde se na ženy stále pohlíží optikou výkonu, vzhledu a trpělivosti.
Říkali jí ledová, pyšná, namyšlená.
A přitom jen odmítla hrát roli křehké panenky, která se omlouvá za to, že dýchá.
Teď řekla pravdu – o neplodnosti, o únavě, o těle, které se proměnilo v bojiště mezi vírou a biologií.
A místo empatie?
Smršť sprostých komentářů od lidí, kteří by neunesli ani zlomek té cesty.
Muž, který v životě nezvládl ani vlastní větu bez chyby, jí posílá svetr.
Další vtipkuje o spermiích.
Takhle mluví společnost, která zapomněla, co znamená být člověkem.
Jenže ona mlčí.
A v tom tichu je větší síla než ve všech statusech dohromady.
Markéto, děkujeme, že jste ukázala, že politika může mít i tvar lidského srdce.
A že i když tělo někdy selže, charakter nemusí.
Na konci příběhu nestojí poražená žena.
Stojí tam člověk, který pochopil, že vítězství se někdy měří úplně jinak:
podle klidu, který zůstane po bouři.
💬 Děkovačka & pozvánka do diskuse
Díky, že jste dočetli až sem.
Tohle není text o politice.
Je o tom, že pod každým statusem, profilem i funkcí pořád bije srdce – a někdy už prostě nemůže.
Pokud vám tenhle příběh připomněl, že slušnost a empatie ještě nevymřely,
zanechte srdíčko nebo myšlenku v komentáři.
Ne kvůli algoritmu, ale kvůli sobě.
Protože svět se nemění revolucí, ale malými gesty lidí, kteří se rozhodli nebýt hajzli.
pT – poděkování místo potlesku.
