Článek
Láska na první klik:
Proč se snažit někoho sbalit v baru, když si můžete nasadit brýle a být hned s topmodelkou, kosmonautem nebo obojím najednou? Realita je najednou nudná, a místo rande lidi investují do lepší Wi-Fi.
Porodnost na nule:
„Nechceš dítě?“ – „Ne, díky, právě si stahuju nový patch pro svou virtuální přítelkyni. Teď bude umět zpívat i vařit!“ Ve výsledku žádné hádky o plenky, ale taky žádné děti.
Závislost na technologiích:
„Proč jít ven, když mám doma všechny radosti světa ve virtuální realitě?“ Lidé by se zamykali doma, a když by jim někdo zazvonil na dveře, mysleli by, že je to bug.
Romantika na bodu mrazu:
„Pamatuješ, když jsme si dřív psali básně a chodili na procházky?“ – „Jo, teď si posíláme emoji a avatary ve virtuální realitě chodí místo nás.“ Každý by byl ve vztahu se svým ideálním partnerem, kterého si naprogramoval sám.
Nový druh „dětí“:
Reálné děti by nahradily digitální mazlíčci. „Podívej, tohle je můj synáček v metaversu, právě vyhrál turnaj ve Fortnite.“ Super, jen to po vás nebude chtít kapesné.
Příroda bez lidí:
Když by lidé zmizeli z ulic, zvířata by se vrátila do měst. Jeleni by nakupovali v supermarketech, holubi by řídili tramvaje a Země by si od nás konečně oddechla.
Lidstvo by asi úplně nezaniklo, ale skončilo by tak, že by bylo vyměněno za hologramy a AI partnery. A když by se jednou mimozemšťané přiletěli podívat, co zbylo po naší civilizaci, našli by jen prázdné domy a spoustu headsetů na virtuální realitu.
---
Ale je tu naděje. Hádej než obratíš list.
Víra?
Naděje?
Oheň, který pálí. Spaluje tě, trhá na kusy. Touha, co tě nutí tancovat celou noc, i když už dávno nemůžeš. Ta tichá chvíle, když jen ležíš vedle někoho, koho chceš tak moc, že zapomeneš dýchat.
Zachraňuje lidstvo, protože nás učí žít na hraně. Je to noční výkřik do tmy, když tě pohltí vzrušení, je to ten smích, co přijde potom. Je to divoký zápas těl, vzdechy a pot, sladká únava, která tě donutí zavřít oči a doufat, že tenhle moment nikdy neskončí.
Je to bolest, co se míchá s radostí, protože jen když tě rozbije, víš, jak moc jsi byl naživu. Je to záchvěv touhy, co tě žene dál, rána, kdy se probudíš a i přes vyčerpané tělo máš chuť znovu bojovat. A znovu milovat.
Bez ní by lidstvo vymřelo na nudu. Na prázdnotu. Ale s ní? Jsme jako žhavé uhlíky, co stačí jen fouknout, aby z nás zase vzplál oheň. Je to ta vášeň, co tě nutí zbořit všechna pravidla, tančit nahý v dešti, křičet na celý svět, že miluješ, a je ti jedno, kdo tě slyší.
Láska!
Je smysl. Je to zpocená kůže, divoké ruce, co tě svírají, drápou, prosí tě, abys nikam nešel. Je to ten pohled, kdy se všechno zastaví, a ty si řekneš: „Jo, kvůli tomuhle to všechno dává smysl.“
A proto láska zachrání lidstvo. Protože je to vášeň, co nikdy neskončí. Touha, co tě pohání dál. Divoký tanec, co tě vyčerpá tak, že sotva dýcháš – ale přesto chceš ještě jedno kolo. Je to oheň a mráz, co nás drží naživu, když všechno ostatní selže.
Tak miluj. Divoce, vášnivě, beze strachu. Protože tohle je naše jediná šance přežít. A navíc – co je lepší než ráno, kdy se probudíš s někým, koho miluješ, a víš, že dnešní den stojí za to?
