Článek
Evropa dnes připomíná spíš divadelní scénu, kde hlavní role hrají demografické krachy a ekonomické trapasy. Místo aby podpořila mladé rodiny a budovala stabilní budoucnost, se Unie rozhodla vzít si radikálně jiný přístup – a výsledkem je velkolepá sebevražedná show. Pojďme se společně podívat, jak se EU rozhodla hrát na vlastní neštěstí:
Když klesá porodnost, volí imigraci
Zatímco evropské rodiny se zmenšují rychleji než letní dny, politici se nevydávají na nákladnou cestu podpory mladých rodičů. Místo toho vsadili na migraci – bez ohledu na morální, vzdělávací, jazykové, ekonomické či náboženské rozdíly. Proč investovat do budoucnosti vlastních dětí, když můžete dovézt „multikulturní mix“, který snad přinese nové, nečekané zápletky do evropského příběhu? Třeba je terorismus, kriminalita náboženské šílenství jen náhoda.
OZE: Slunce a vítr rozhodnou o budoucnosti
Evropa se rozhodla zastavit globální oteplování postavením celé energetiky na obnovitelné zdroje. Problém je ale v tom, že tyto zdroje jsou stejně nevyzpytatelné jako počasí. Když slunce nezajde, vítr nevyfoukne – a EU se pak spolehne na dodávky plynu z Ruska nebo LNG z USA a Středního východu. Kdo by nechtěl být závislý na proměnlivých podmínkách a geopolitické nejistotě?
Rozloučení s jadernou energií
Ze strachu z jaderné havárie se Evropa loučí s jadernými zdroji. Vždyť kdo by chtěl mít stabilní, čistou energii, když může raději riskovat energetickou nejistotu a každodenní dramata spojená s nečekanými výpadky? Lepší nervy napnuté než klidná, ale předvídatelná budoucnost, že?
Konflikt s Ruskem? Raději nic nedělat!
Od doby, co Rusko anektovalo Krym, EU raději zvolila strategii „neřešit, ať to někdo vyřeší za nás“. Připravit se na možnou válku? To by byla příliš náročná investice do bezpečnosti. Až do roku 2022 krize rostla, Rusko i Ukrajina se na válku připravovaly. EU řešila globální oteplování.
Green Deal: Ekonomická iluze v zeleném obalu
Nový zázrak evropské politiky – Green Deal! Program, který má zachránit planetu, ale místo toho způsobuje obrovské hospodářské problémy. Růst cen energií a závislost na LNG, jež svým skleníkovým efektem konkuruje spalování uhlí, jsou jen třešničkou na dortu. Kdo by nechtěl zaplatit víc za energii, když ví, že za každým účtem se skrývá sen o zelené budoucnosti?
Dotační politika EU: Vybrat co nejvíce peněz a vyhodit je za nesmysly.
Ideály jsou krásná věc, ale pokud jim dáme přednost před nutnými potřebami, skončíme hladoví a bez domova. Nebo na cyklostezce, která vede na skládku odpadu vedle nedostavěné spalovny.
Masivní zbrojení – investice do nejasného nepřítele
Aby tomu nebylo málo, EU se rozhodla investovat až 5 % HDP do zbrojení. Pozdě a proti komu? Otázka, která by se asi neměla ani klást. Rusko už je podle oficiálních vyjádření „totálně vyčerpané“ válkou, a není známo, kdo by jiný by chtěl útočit. Možná se EU připravuje na útok mimozemšťanů, nebo jen vyprázdňuje poslední finanční rezervy, aby pak mohla investovat do další fáze své sebevražedné hry.
Demografický kolaps a migranti hledající pohodlí
Porodnost v EU dále klesá a žádná motivační strategie, která by ji zvýšila, zatím nepřichází. Namísto toho migrace neustále roste – ale přicházejí ti, kteří hledají jen pohodlný život. A tak vzniká evropský koktejl, kde se smíchají rodiny s minimálním zájmem o budoucnost s migranty, kteří se snad ani nepřizpůsobí. Výsledek? Demografická rovnice, která se zdá být napsaná na obráceném kalkulačce.
Závěrem – když se budoucnost stane tragikomedií
EU se tak stává mistrem tragikomédie – ambiciózní projekty, které by měly zachránit kontinent, se proměňují v řetěz nešťastných rozhodnutí. Populační sebevražda, ekonomický kolaps, energetické paradoxy a zbrojní závody – to vše dohromady vytváří scénář, který by si i scénárista černé komedie nedokázal lépe vymyslet.
Možná nastal čas zamyslet se nad tím, zda by nebylo lepší investovat do podpory vlastních rodin, spolehlivých zdrojů energie a reálné bezpečnostní strategie, než pokračovat v této sebevražedné show, která slibuje ještě další kapitoly tragikomedie. A do té doby nám zbývá jen se smát (nebo brečet) nad tím, jak si Evropa sama píše svůj scénář k vlastní zkáze.
