Článek
Evropská unie zažívá boom fotovoltaických elektráren (FVE). V mnoha členských státech již dnes panují situace, kdy se během slunečných dnů vyrábí více elektřiny, než je síť schopná efektivně využít. Díky propojené evropské energetické soustavě je sice možné přebytky částečně exportovat, ale ani to nestačí. Ukazuje se, že samotná výroba z obnovitelných zdrojů nestačí – co Evropa skutečně potřebuje, je akumulace, flexibilita a chytré řízení spotřeby.
Problém není výroba, ale její (ne)dostupnost v čase
FVE vyrábí elektřinu tehdy, když svítí slunce – nikoliv, když je jí nejvíce potřeba. V letních měsících vznikají přebytky, v zimě nebo během oblačných dnů naopak síť čelí nedostatku. Větrné elektrárny sice částečně vyrovnávají výkyvy, ale ani jejich výkon není zcela predikovatelný. Co chybí, jsou stabilní zdroje, které by dokázaly regulovat výrobu podle aktuální poptávky. To mohou být například plynové elektrárny, vodní přečerpávací elektrárny, nebo v budoucnu i malé modulární jaderné reaktory.
Akumulace jako klíčový nástroj
Bez možnosti ukládat energii z období přebytků pro pozdější využití není možné postavit skutečně stabilní systém založený na obnovitelných zdrojích. Bateriové úložiště, vodíkové technologie nebo přečerpávací elektrárny – to vše jsou řešení, která však zatím nejsou rozšířena v potřebném měřítku. Investice do akumulace zatím výrazně zaostávají za investicemi do samotné výroby.
Flexibilní spotřeba a chytré řízení
Jedním z největších nevyužitých potenciálů je flexibilita spotřeby. V ideálním světě by každá domácnost i podnik věděly, kdy je elektřina levná a kdy drahá – a podle toho by přizpůsobily svůj provoz. Ještě efektivnější by bylo, kdyby spotřebiče samy rozpoznaly ideální čas pro svůj chod – například spuštění pračky v době levné elektřiny nebo dobití elektromobilu během nočního přebytku.
To vše ale vyžaduje chytrá zařízení, měření v reálném čase a odpovídající motivaci uživatelů, ideálně prostřednictvím dynamických tarifů.
Co dělat dál?
Evropa musí urychleně investovat do:
- akumulačních kapacit, ať už ve formě baterií, vodíku nebo jiných technologií;
- flexibilních a regulovatelných zdrojů energie;
- chytré infrastruktury, která umožní dynamické řízení spotřeby;
- osvěty a motivace uživatelů, aby rozuměli výhodám flexibilní spotřeby a dokázali se jí aktivně účastnit.
Budoucnost evropské energetiky neleží pouze v instalaci dalších solárních panelů. Leží v inteligentním řízení, schopnosti akumulace a flexibilitě celého systému. Bez těchto prvků bude i ta nejzelenější elektřina jen plýtvaným potenciálem.
