Článek
Útok Izraele na Pásmo Gazy, který začal v noci na 18. března 2025, ukončil dvouměsíční příměří. Údery si vyžádaly přes 400 mrtvých, včetně vysoce postavených představitelů Hamásu, jako byl ministr vnitra Mahmúd abú Watfa[1][2]. Izrael cílem útoků je přesvědčit Hamás k propuštění zbývajících rukojmích a oslabit jeho vojenské kapacity[1]. Útoky byly provedeny na mnoha místech Pásma Gazy, od severu až po jih, a zahrnovaly letecké údery[2]. Rodiny izraelských rukojmích kritizují obnovení útoků, které podle nich ohrožují životy unesených. Útok Izraele na Pásmo Gazy, který začal v noci na 18. března 2025, ukončil dvouměsíční příměří. Údery si vyžádaly přes 400 mrtvých, včetně vysoce postavených představitelů Hamásu, jako byl ministr vnitra Mahmúd abú Watfa[1][2]. Izrael cílem útoků je přesvědčit Hamás k propuštění zbývajících rukojmích a oslabit jeho vojenské kapacity[1]. Útoky byly provedeny na mnoha místech Pásma Gazy, od severu až po jih, a zahrnovaly letecké údery[2]. Útok Izraele na Pásmo Gazy, který začal v noci na 18. března 2025, ukončil dvouměsíční příměří. Údery si vyžádaly přes 400 mrtvých, včetně vysoce postavených představitelů Hamásu, jako byl ministr vnitra Mahmúd abú Watfa[1][2]. Izrael cílem útoků je přesvědčit Hamás k propuštění zbývajících rukojmích a oslabit jeho vojenské kapacity[1]. Útoky byly provedeny na mnoha místech Pásma Gazy, od severu až po jih, a zahrnovaly letecké údery[2]. Rodiny izraelských rukojmích kritizují obnovení útoků, které podle nich ohrožují životy unesených. Útok Izraele na Pásmo Gazy, který začal v noci na 18. března 2025, ukončil dvouměsíční příměří. Údery si vyžádaly přes 400 mrtvých, včetně vysoce postavených představitelů Hamásu, jako byl ministr vnitra Mahmúd abú Watfa[1][2]. Izrael cílem útoků je přesvědčit Hamás k propuštění zbývajících rukojmích a oslabit jeho vojenské kapacity[1]. Útoky byly provedeny na mnoha místech Pásma Gazy, od severu až po jih, a zahrnovaly letecké údery[2].
Citace:
[1] Izrael leteckými útoky s 400 oběťmi ukončil dvouměsíční příměří v Pásmu Gazy https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/izrael-leteckymi-utoky-s-400-obetmi-ukoncil-dvoumesicni-primeri-v-pasmu-gazy/2648866
[2] Izraelské údery v Pásmu Gazy zabily podle tamních úřadů 413 lidí. Mezi mrtvými jsou i členové vlády https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/izrael-utok-pasmo-gazy-konec-primeri_2503180631_ttr
[4] Izrael opět udeřil v Pásmu Gazy. Tisíce lidí protestují v Jeruzalémě proti vládě https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/izrael-opet-uderil-v-pasmu-gazy-tisice-lidi-protestuji-v-jeruzaleme-proti-vlade-359182
[5] Izraelský úder v Gaze zabil zaměstnance OSN a pět zranil, uvedly tamní úřady https://denikn.cz/minuta/1684070/
[6] Analytik: Nové izraelské údery mají několik příčin. Hamás už pro Izrael hrozbu nepředstavuje https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/analytik-nove-izraelske-udery-maji-nekolik-pricin-hamas-uz-pro-izrael-hrozbu_2503190930_vdv
[7] Izrael udeřil v Pásmu Gazy na 20 cílů Hamásu a Islámského džihádu, uvedla armáda https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/izrael-uderil-v-pasmu-gazy-na-20-cilu-hamasu-a-islamskeho-dzihadu-uvedla-armada/2649395
Radikální sionismus je extrémní směr sionistického hnutí, který usiluje o židovskou nadvládu nad celým biblickým Izraelem, včetně Západního břehu Jordánu a dalších území. Tento směr má silný vliv na současnou izraelskou vládu, zejména skrze pravicové a ultranacionalistické strany.
Mezi hlavní projevy radikálního sionismu patří podpora izraelských osad, které se rozšiřují na palestinských územích navzdory mezinárodní kritice. Radikální sionisté často volají po formální anexi Západního břehu a odmítají jakoukoli možnost vzniku nezávislého palestinského státu. Současně prosazují tvrdší politiku vůči palestinským Arabům, což zahrnuje omezení jejich občanských práv nebo dokonce podporu jejich vystěhování.
Dalším prvkem je propojení radikálního sionismu s náboženským extremismem. Některé skupiny čerpají inspiraci z náboženských textů a považují území Izraele za výlučně židovské, což může vést k fanatismu a násilí. To se projevuje i v přímé konfrontaci s mezinárodním právem, protože izraelská osadnická politika je považována za nelegální a vyvolává napětí mezi Izraelem a mezinárodním společenstvím.
V současné izraelské vládě mají radikální sionisté významné zastoupení. Koaliční vláda premiéra Benjamina Netanjahua zahrnuje ultrapravicové strany, jako je Religiözně sionistická strana Bezalela Smotricha, která podporuje anexi Západního břehu a omezení práv Palestinců, nebo Židovská síla Itamara Ben-Gvira, prosazující tvrdou bezpečnostní politiku a expanzi osad. Tyto strany mají silný vliv na vládní rozhodnutí, zejména v otázkách osadnictví, bezpečnosti a vztahů s Palestinci.
Radikální sionismus představuje hrozbu nejen pro region, ale i pro svět. Zhoršení izraelsko-palestinského konfliktu vede k častějším násilným střetům a destabilizuje Blízký východ. Tvrdá izraelská politika vyvolává negativní reakce arabských států a Íránu, což zvyšuje riziko širšího konfliktu. Mezinárodní izolace Izraele může narušit vztahy se spojenci, jako jsou USA a EU, a vést k diplomatickým sankcím. Represe vůči Palestincům může také posílit radikální islamistická hnutí, což zvyšuje hrozbu terorismu na globální úrovni.
Radikální sionismus je tak nejen klíčovým faktorem v izraelské politice, ale také významným prvkem ovlivňujícím světovou geopolitiku a bezpečnost.
Radikální sionismus sehrává v současné válce mezi Izraelem a Hamásem klíčovou roli, protože ovlivňuje izraelskou vojenskou strategii, postoj k palestinskému obyvatelstvu i širší geopolitické souvislosti.
Jedním z hlavních faktorů je postoj radikálních sionistů k palestinským územím, zejména k Pásmu Gazy a Západnímu břehu. Mnozí z nich považují tyto oblasti za součást biblického Izraele a odmítají jakoukoli myšlenku palestinské státnosti. To vede k podpoře tvrdé vojenské reakce na útoky Hamásu a odmítnutí diplomatických řešení konfliktu.
Radikální sionisté také významně ovlivňují izraelskou politiku vůči palestinským civilistům. Namísto snahy o minimalizaci civilních obětí a humanitární pomoci často prosazují ještě tvrdší zásahy a blokády, což může prohlubovat humanitární krizi v Gaze. Někteří radikální politici dokonce otevřeně hovoří o možnosti nuceného vysídlení Palestinců z Gazy nebo Západního břehu, což je z mezinárodního hlediska považováno za kontroverzní.
V izraelské vládě mají radikální sionisté silné zastoupení a podílí se na rozhodování o vojenské strategii. Ministři jako Bezalel Smotrich a Itamar Ben-Gvir dlouhodobě tlačí na rozšíření vojenských operací a odmítají jakékoli kompromisy s Palestinci. Tento přístup ztěžuje mezinárodní úsilí o příměří a zvyšuje napětí nejen s Palestinci, ale i s arabskými a západními státy.
Radikální sionismus také posiluje nepřátelství mezi Izraelem a širším arabským a muslimským světem. Tvrdé izraelské vojenské operace v Gaze a osadnická expanze na Západním břehu zvyšují podporu pro Hamás mezi Palestinci a ztěžují snahy umírněných arabských států o normalizaci vztahů s Izraelem. To vytváří riziko širšího regionálního konfliktu, například s Hizballáhem v Libanonu nebo s Íránem.
Riziko zneužítí jaderných zbraní by mohlo vzniknout ve dvou scénářích:
1. Existenční ohrožení Izraele – Pokud by Izrael čelil kombinovanému útoku Íránu, Hizballáhu, Hamásu a dalších skupin, někteří radikální sionisté by mohli volat po „krajních opatřeních“.
2. Kolaps politické stability – Pokud by radikální sionisté získali naprostou kontrolu nad izraelskou vládou a vojenským aparátem, mohli by se stát méně ochotnými držet se tradiční izraelské zdrženlivosti ohledně jaderné politiky.
