Článek
Páka Green Dealu na celý svět v ohrožení
Evropský parlament 13. listopadu 2025 schválil klíčový balíček Omnibus I, který zásadně mění podobu pravidel udržitelnosti v EU. Tento balíček měl být podle Ursuly von der Leyenové pákou, jak prosadit „zelený svět“ a Green Deal skrze přísnější regulace firem. Výsledek hlasování ale ukazuje opak: místo posílení ESG pravidel došlo k jejich oslabení.
Co je Omnibus I a proč je to klíčové
- Omnibus I je balíček Evropské komise určený k „zjednodušení“ pravidel pro firmy, konkrétně směrnic CSRD a CSDDD.
- Cílem je snížit administrativní zátěž pro podniky, zvýšit konkurenceschopnost, ale podle kritiků to znamená reálnou deregulaci Green Dealu.
- Proti tomuto záměru vystupují zejména Zelení (Greens/EFA), kteří varují, že zjednodušení ohrozí klimatickou a sociální odpovědnost.
Vysvětlení CSRD a CSDDD
Co je CSRD
Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD) zavádí povinné reportování udržitelnosti pro velké firmy. Firmy musí zveřejňovat data o dopadech na životní prostředí, sociální otázky a řízení společnosti (ESG). Díky tomu investoři, regulátoři i veřejnost vidí, jak firmy přistupují ke klimatickým a sociálním rizikům.
Důležitost CSRD spočívá v:
- Transparentnosti – firmy budou muset reportovat své environmentální a sociální dopady;
- Srovnatelnosti – standardizovaná data usnadní porovnání mezi firmami;
- Podpoře Green Dealu – reportování nutí firmy plánovat udržitelný přechod (např. snižování emisí).
Co je CSDDD
Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD) ukládá firmám povinnost provádět „due diligence“ v celém dodavatelském řetězci: identifikovat, předcházet a zmírňovat negativní dopady na lidská práva a životní prostředí.
Klíčové prvky CSDDD:
- Identifikace rizik v dodavatelském řetězci (např. dětská práce, polutanty);
- Právní odpovědnost – firmy mohou být trestány či žádat kompenzace;
- Globální dosah – i subdodavatelé mimo EU mohou být pod regulací, pokud jsou v řetězci.
Původní směrnice CSRD (Základní prahové hodnoty)
Původní plány směrnice o nefinančním reportingu (CSRD) počítaly s povinností pro velké podniky, které splňují 2 ze 3 kritérií:
- Více než 250 zaměstnanců
- Čistý obrat přes 40 milionů EUR
- Aktiva přes 20 milionů EUR
Návrh Komise (Balíček Omnibus I)
Evropská komise (pod vedením Ursuly von der Leyenové) navrhla v únoru 2025 „zjednodušovací“ balíček Omnibus I. Cílem bylo snížit administrativní zátěž. V rámci tohoto balíčku navrhla zvýšit prahové hodnoty na:
- Více než 1 000 zaměstnanců
- Čistý obrat přes 50 milionů EUR nebo aktiva přes 25 milionů EUR
- (To by vyňalo z reportingu asi 80 % původně zamýšlených firem.)
Výsledek hlasování 13. 11. 2025 – rozklad „zeleného světa“
- Evropský parlament schválil návrh Omnibus I s 382 hlasy pro, 249 proti a 13 se zdrželo.
- Koalice, která hlasování prosadila, byla složena z EPP (křesťanští demokraté / středová pravice) spolu se skupinami pravice a extrémní pravice – konkrétně ECR (European Conservatives and Reformists) a PfE (Patriots for Europe).
- Klíčové změny přijaté v parlamentní pozici:CSRD: povinnost reportovat bude pro firmy s průměrem alespoň 1 750 zaměstnanců a ročním obratem €450 milionů.
CSDDD: due diligence povinnost bude pro firmy s minimálně 5 000 zaměstnanců a ročním obratem přes €1,5 miliardy.
Byla odstraněna povinnost klimatického transition plánu v rámci CSDDD.
Reportovací standardy budou méně detailní, sektorové reporty se stanou dobrovolnými.
Jak hlasovaly frakce EP a jaká je role nynější koalice
- EPP sehrála klíčovou roli – spojila se s pravicovými a krajně pravicovými frakcemi, což mnozí vidí jako významný politický přesun.
- ECR a PfE podporovaly změny a pomohly EPP prosadit verzi, která výrazně snižuje rozsah udržitelnostních pravidel.
- Ostatní frakce, jako Zelení (Greens/EFA), levice či část liberálních / socialistických skupin, hlasovaly proti – vidí to jako krok zpět v ESG regulaci.
- Tento posun znamená něco zásadního: EPP ukázala ochotu přesouvat se doprava, opustit tradiční středové koalice a spolupracovat s pravicovými a extrémními stranami, aby prosadila deregulaci.
Co to znamená pro Green Deal a „globální zelený svět“ Leyenové
- Symbolický rozklad Agendy
Hlasování ukazuje, že ambiciózní agendu Green Dealu (přísná ESG pravidla přes CSRD a CSDDD) lze v praxi protlačit i opačně – jako deregulaci. To podrývá narativ, že Green Deal bude automaticky znamenat přísnější regulace pro všechny firmy. - Politický precedens
Koalice EPP + ECR + PfE může být model pro budoucí legislativu. Pokud se bude tento vzorec opakovat, může docházet k dalším ústupkům v udržitelnostních regulacích (např. další omnibusy). - Dopad na firmy
Menší a střední firmy (pod limity) budou často mimo reporting a due diligence povinnosti. To snižuje tlak na jejich transformaci na udržitelnější podniky. - Globální dopad
Když EU oslabuje ESG pravidla, může to signalizovat mezinárodně, že evropské standardy udržitelnosti nejsou „neotřesitelné“. To může snížit tlak na globální firmy, které by jinak musely zlepšovat své dodavatelské řetězce.
Závěr – krize „zeleného světa“ Leyenové
Hlasování o Omnibus I 13. 11. 2025 představuje významný zlom: to, co mělo být nástrojem pro rozšíření a prohloubení Green Dealu, se proměnilo ve stroj na deregulaci. EPP svévolně přehodnotila koaliční logiku a spojila se s pravicí a extrémní pravicí, aby prosadila slabší ESG pravidla. Výsledek: méně firem bude podléhat přísným povinnostem, méně transparentnosti, méně tlaku na klimatické plány. To je pro „zelený svět Leyenové“ tvrdá lekce — a výzva pro opozici, občanskou společnost a regulátory, aby znovu posílili závaznost udržitelnostních standardů.
Problém sporu s USA a Katarem kolem LNG bohužel zůstal
Článek 22 CSDDD – jádro sporu
Článek 22 Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD) stanovuje povinnosti podniků při prevenci a nápravě negativního dopadu jejich činnosti na životní prostředí a lidská práva, a to nejen uvnitř EU, ale i v dodavatelském řetězci mimo EU.
Hlavní body:
1. Právní odpovědnost – firmy mohou být právně postihovány, pokud poruší ESG standardy. Sankce mohou být významné a zahrnují až procenta ročního obratu, což je pro velké energetické korporace kritické.
2. Zahrnutí dodavatelů mimo EU – článek vyžaduje, aby firmy kontrolovaly subdodavatele včetně těch z USA, Kataru či dalších zemí, což je pro dodavatele LNG zásadní problém.
3. Transition plan / plán nápravy – původní verze článku obsahovala povinnost plánovat kroky ke snížení emisí a dalších ESG dopadů; Omnibus I tuto povinnost odstranil, ale právní rámec zůstává.
---
Komentář – vztah k USA a Kataru
1. Dopad na USA a katarské firmy
Energetické firmy z USA a Kataru, které vyvážejí LNG do EU, by podle původního článku 22 mohly být postiženy vysokými sankcemi, pokud by jejich dodavatelský řetězec nedodržoval evropské ESG standardy.
Tyto firmy argumentují, že EU tak prakticky vnucuje své pravidla firmám mimo EU, což je pro ně obchodně rizikové a právně problematické.
2. Diplomatický tlak
Katar a USA již formálně varovaly, že pokud článek 22 zůstane v původní podobě, hrozí omezením nebo přesměrováním dodávek LNG z Evropy do jiných regionů.
Dopis ministrů energie z USA a Kataru zdůrazňuje, že článek 22 a další sankční ustanovení představují existenciální riziko pro spolehlivé dodávky energie do EU.
3. Vztah k Omnibus I
Omnibus I odstranil povinnost transition plan a zjednodušil reporting, což částečně snižuje administrativní tlak.
Ale článek 22 samotný zůstává, sankce a právní odpovědnost za porušení ESG pravidel se výrazně nezměnily, což znamená, že požadavky USA a Kataru nebyly plně vyhověny.
Proto hrozba omezení dodávek LNG stále existuje, i když mírně oslabená administrativní zátěží.
