Článek
České zdravotnictví se dlouhodobě chlubí kvalitou péče i rozvinutým screeningovým programem. Jenže realita mnoha pacientek a pacientů je zcela jiná, pokud nemají známé mezi lékaři, čekají na vyšetření i celé měsíce. V zemi, která se ráda označuje za moderní stát, tak o životě a smrti často nerozhoduje systém, ale telefonát na správné číslo.
Karolína (45 let) se kvůli podezření na rakovinu prsu sama objednala na preventivní vyšetření. I když si vyšetření zaplatila, systém ji zdržoval. Termíny se posouvaly, čekání se táhlo a pomoc přišla až ve chvíli, kdy využila známé. „Kdybych čekala jen na oficiální cestu, byla bych dnes ve čtvrtém stadiu, v paliativní péči,“ říká.
Podobný příběh zažila i Eva. Zaplatila si vyšetření, urgovala, čekala a nakonec našla pomoc jen díky osobním kontaktům. Zkušenost, která se v zemi s 21. stoletím příčí zdravému rozumu, ale je bohužel běžná.
Podle oficiálních dat činí průměrná čekací doba na mamografii v rámci screeningu prsu 21 dní. Jenže realita v regionech je odlišná. Někde se čeká dva týdny, jinde až dva měsíce a v případě podezření na vážné onemocnění je takové prodlení kritické.
Politici mezitím hovoří o důležitosti prevence a chlubí se programy, které mají zachraňovat životy. Ovšem laboratoře a diagnostická centra jsou dlouhodobě podfinancovaná, v některých regionech chybí odborníci a pacienti se stávají rukojmími systému.
Česká vláda i ministerstvo zdravotnictví už roky slibují „modernizaci“ a „dostupnost“. Realita ale připomíná ruskou ruletu:
Nemáte známé? Čekáte.
Nemáte peníze na soukromé vyšetření? Čekáte.
Nemáte sílu urgovat? Čekáte.
A čas přitom rozhoduje o tom nejcennějším – o životě.
Je snad normální, že pacientky se strachem z rakoviny musí volat na desítky čísel a doufat, že jim někdo „přehodí termín“? Je normální, že laboratoře upozorňují na nedostatečné financování, ale stát raději investuje do marketingových kampaní o prevenci?
Odpovědnost se přehazuje sem a tam. Ministr zdravotnictví slibuje změnu, premiér hovoří o „prioritě“, ale pacienti mezitím dál stojí ve frontě a někteří z nich už dalšího vyšetření nedožijí.
Nejde o čísla, jde o životy.
České zdravotnictví nutně potřebuje rovné podmínky pro všechny pacienty, férový přístup a skutečné investice do diagnostiky. Jinak budou statistiky o screeningu jen líbivým papírem, za nímž se skrývají konkrétní lidské tragédie.
Protože rakovina nečeká. Čekají jen pacienti.
