Článek
Rok po ničivých povodních na Jesenicku zůstává v paměti lidí nejen voda a bahno, ale také hořké zklamání z politiků. Ti hned po katastrofě rozdávali velké sliby o výkupu pozemků, pomoci s novým bydlením, rychlé obnově. Dnes však místní obyvatelé říkají jedno,sliby skončily na papíře, realita je krutá.
Lidé, kteří přišli o domovy, žijí v provizoriu v malých bytech, v domech, které sami nechtějí opravovat, nebo úplně mimo své obce. Někteří museli investovat miliony do bytů, jiní dokonce zaplatili ze svého demolici domu, zatímco jinde kraj demolice hradil. Pomoc tedy není spravedlivá ani jednotná.
Politici včetně ministra Výborného (KDU-ČSL) slibovali, že stát nabídne férové řešení – výkup nebo výměnu pozemků v záplavových zónách. Jenže podle svědectví lidí se nikdo neozval, nikdo s nimi seriózně nejednal. Nabízené pozemky jsou navíc bez cest, bez elektřiny, prostě nevhodné. Místo řešení jen další frustrace.
Výsledkem je pocit opuštěnosti a podrazu. Obyvatelé Jesenicka oprávněně mluví o tom, že věřili „těm nahoře“, ale stát se k nim otočil zády. Místo toho, aby se z tragédie stal impuls k systémové změně, lidé platí ze svého, žijí v podmínkách, které si nezaslouží, a budoucnost je stále nejistá. Tohle není příběh několika rodin. Je to obraz státu, který umí v čase krize slíbit, ale neumí držet slovo. Povodně zničily domy– politika ale zničila důvěru lidí.
Na tohle jsem upozorňovala hned,že je to tunel na konci tunelu – sliby, které se nikdy nenaplní.
Zatímco vláda posílá miliardy na Ukrajinu, vlastní občany nechává topit v beznaději.
Kdo se zastane lidí z Jesenicka, kteří přišli o domovy? Kdo jim vrátí důstojnost? Politici, kteří si na jejich neštěstí dělali PR, rozhodně ne‼
