Článek
České zdravotnictví stojí na hraně kolapsu. Po odchodu vlády Petra Fialy a ministra Vlastimila Válka zůstává po nich rozvrácený systém, zadlužené pojišťovny a nemocnice, které počítají měsíce, ne roky. Nová úhradová vyhláška, kterou Válek ještě stihl podepsat před svým koncem, způsobila největší deficit zdravotních pojišťoven v historii – téměř dvacet miliard korun.
Válkův mandát končí, ale následky jeho politiky budou české zdravotnictví pronásledovat ještě dlouho. Pojišťovny jsou vyčerpané, rezervy zlikvidované a systém zůstává bez vize. Vláda Petra Fialy po celé funkční období slibovala reformu, digitalizaci a stabilizaci systému ,místo toho přišla účetní iluze a rozdávání peněz bez kontroly. Výsledek? Pojišťovny utrácely více, než vybraly. To, co mělo být dočasným opatřením, se stalo systémovým problémem. Ekonomická logika se ztratila, zatímco PR ministerstva jelo na plné obrátky.
Válkův přístup k řízení resortu lze shrnout jedinou větou- po nás potopa. Místo strukturální reformy systému přišla série kosmetických zásahů a plošných přidání, která sice potěšila vedení nemocnic i odbory, ale zničila finanční stabilitu systému.
V době, kdy bylo potřeba analyzovat výkonnost zdravotních zařízení, zavést transparentní kontrolu úhrad a digitalizaci procesů, ministerstvo jen přidávalo nuly do rozpočtů. Jakmile pojišťovny vyčerpaly své rezervy, přišla tichá fáze úspor, odkládání plateb, rušení výkonů a tiché propouštění zdravotníků.
Kdo na to doplácí nejvíce, není třeba dlouze hádat. Jsou to pacienti – ti, kteří si zasloužili dostupnou, kvalitní péči. Už teď se prodlužují čekací doby, některé regionální nemocnice omezují provoz a na specializované zákroky se čeká měsíce.
Deficit zdravotních pojišťoven se projevil i na běžném fungování, nemocnice hlásí opožděné úhrady, ambulantní specialisté omezují ordinační hodiny a zdravotní sestry znovu zvažují odchod do zahraničí. Česká realita roku 2025 tak připomíná návrat o dvacet let zpět.
Vláda, která měla být symbolem kompetence, zanechala po sobě chaos. Namísto reforem přišly výmluvy, místo strategie krátkodobé PR akce.
Fialův kabinet podcenil jeden z nejdůležitějších resortů státu. Neřešil přetížené nemocnice, nereguloval odliv odborníků a snižováním plateb za státní pojištěnce ještě víc podkopal příjmovou stránku systému.
Zdravotnictví bylo dlouho chloubou České republiky, teď se stalo zátěží budoucí vlády, která bude muset složitě hledat způsob, jak systém stabilizovat, aniž by zkolaboval.
Zdravotní systém přitom netrpí nedostatkem peněz, ale špatným řízením. Každý rok jím proteče přes půl bilionu korun. Jenže místo péče o pacienta končí miliardy ve zbytečné administrativě, marketingových kampaních a projektech, které slouží spíše image než efektivitě.
Pojišťovny by mohly být přirozeným kontrolním nástrojem systému,kdyby jim stát dovolil fungovat samostatně a hospodárně. Jenže po letech politických zásahů už nehájí zájmy pojištěnců, ale poslouchají ministerské tabulky.
Následující vláda stojí před obrovskou výzvou. Pokud nezmění filozofii financování, nezačne důsledně kontrolovat efektivitu úhrad a nevrátí důvěru zdravotníkům, systém se během pár let zhroutí.
Zdravotnictví nepotřebuje další konferenci o digitalizaci. Potřebuje odvahu říznout do vlastní struktury – odstranit plýtvání, otevřít data a zavést odpovědnost odshora až dolů.
Po odchodu Fialovy vlády a ministra Válka zůstává po zdravotnictví spálená země. Dědictví rozpočtového chaosu, narušené důvěry a unaveného personálu je varováním, kam může vést politický marketing bez skutečné vize.
Teď už nejde o to, kdo nese vinu. Jde o to, kdo najde odvahu tenhle rozpadlý systém znovu postavit na nohy, pro pacienty, pro zdravotníky, pro zemi.
