Článek
Počet dětí s poruchami autistického spektra (PAS) v České republice každoročně dramaticky roste.
Zatímco v roce 2010 šlo o jednotky tisíc případů, v roce 2023 už je v systému veřejného zdravotního pojištění evidováno přes 29 tisíc unikátních pacientů.
Podle dat o diagnóze F84 (PAS) v systému veřejného zdravotního pojištění (2010–2023):
V celé ČR prošlo systémem přibližně 29 357 unikátních pacientů, roční přírůstek se pohybuje mezi 2–3 tisíci nových případů.
V roce 2023 připadalo 2,7 pacienta na 1000 obyvatel.
V Jihomoravském kraji bylo ve stejném období evidováno 3 868 unikátních pacientů, s ročním přírůstkem 200–400 dětí.
To odpovídá 3,2 pacientům na 1000 obyvatel, tedy nad republikovým průměrem.
Starší data z projektu Mapa autismu 2018 (mapaautismu.cz) potvrzují, že Jihomoravský a Moravskoslezský kraj patřily již tehdy mezi regiony s nejvyšší prevalencí autismu. Od té doby došlo k dalšímu nárůstu, který však dosud nebyl systematicky analyzován.
Tento trend nelze přehlížet ani bagatelizovat pouhým vysvětlením, že „se lépe diagnostikuje“.
Musíme si položit nepříjemné, ale zásadní otázky: Co způsobuje tak prudký nárůst?
Jakou roli hrají změny v životním prostředí, ve výživě, v užívání chemikálií, léčiv a vakcín? Jaký vliv může mít stres, nedostatek spánku a přetížení matek v těhotenství? Jak působí dlouhodobé vystavení obrazovkám u malých dětí a ztráta přirozeného sociálního kontaktu?
Nikdo z nás nechce hledat viníky. Ale bez odvahy mluvit otevřeně se nedobereme pravdy.
Autismus se netýká jen jednotlivců ,týká se celé společnosti, našeho přístupu k dětem, rodinám i k přírodě, ve které žijeme.
Rodiče dětí s PAS jsou často vyčerpaní a ztracení v systému.
Chybí jim dostupná odborná péče, speciální pedagogové, asistenti ve školách, ale i návaznost mezi zdravotním, sociálním a školským sektorem.
Rodiny mnohdy čekají měsíce na vyšetření, nedostanou potřebné lázně, ani podporu, která by jim umožnila důstojný život.
Co je třeba udělat?
Aktualizovat regionální data o dětech s PAS a vytvořit novou mapu potřeb.
Navýšit kapacity školních asistentů, speciálních tříd a odborných center (PPP, SPC, dětská psychiatrie).
Zajistit koordinaci mezi zdravotnictvím, školstvím a sociální péčí ,aby rodiče nemuseli obíhat tři různé systémy.
Zlepšit přístup k lázeňské a rehabilitační péči i pro děti s kombinovaným postižením.
Podporovat včasnou diagnostiku a prevenci.
A hlavně, je potřeba zahájit veřejnou, odbornou a poctivou diskusi o příčinách.
Autismus není jen diagnóza. Je to výzva k tomu, abychom se jako společnost znovu začali dívat na dítě jako na celek – tělo, duši i prostředí, ve kterém vyrůstá.
Je čas přestat mlčet.
