Článek
Když někde prohodím, že ráda čtu, reakce jsou mnohdy úsměvné. Někomu to přijde skoro tak zvláštní a usedlé, jako bych mu právě oznámila, že po třicítce dělám babku kořenářku a po půdách suším byliny. Jiní se zarazí a prohodí něco ve smyslu: „Ty jo, to se máš, já bych taky ráda, ale vůbec na to nemám čas – nechám si to na důchod.“
Není to o čase – je to o prioritách
Skutečně je to o nedostatku času? Většina z nás několikrát denně zbytečně prokrastinuje. To si přiznejme. Scrollujeme sociální sítě, projíždíme zprávy, přepínáme televizi. A to není výčitka – dělám to taky. Občas. Člověk u toho vypne.
Jenže stejně dobře se dá odreagovat i s knihou. I kdybyste četli jen půl hodiny denně, knížka vám umožní úplně jiný typ zážitku. Víc váš.
Proč zrovna půl hodiny? Podle odborníků je totiž zapotřebí zhruba 15 min. jen na to, abyste se vůbec do četby ponořili. Takže to chce svůj čas. Jako všechno.
Okno do jiného světa
Co vám čtení přinese? Já osobně čtu proto, že se mi líbí na chvíli být někde jinde. Zmizet od všedních starostí a naladit se na jinou notu. Utéct do příběhu, kde nejsem máma, manželka ani organizátorka domácnosti, ale někdo úplně jiný. Můžu být kýmkoliv. Ve fantazii se meze nekladou.
Někdy hlavního hrdinu miluju. Jindy vážně není moje krevní skupina. Ale vždycky mě donutí něco cítit, přemýšlet a zastavit se. To mě na knihách baví.
Knížku mám pořád u sebe
Nejsem ten typ, co čte jen na dovolené. Čtu kdykoli se naskytne chvilka – v čekárně u lékaře, na dětském hřišti i v dopravních prostředcích. Mám jednu neustále u sebe, pro sichr.
Je to taková moje každodenní meditace – bez hluku, bez modrého světla, bez notifikací.
Rozptýlení je všude. Kniha je jen jedna.
Od doby, co jsme online 24/7, se na nás ze všech stran valí informace a dojmy. Máme nekonečné možnosti zábavy. A naše hlava nestíhá třídit. Nevíme, co si vybrat dřív, jsme čím dál víc roztěkaní.
Jen málokdo dá dnes přednost tištěné knize před rychlými klipy nebo seriály. Potřebu číst si už uspokojujeme jinde – ve zprávách, v diskusích, statusech. A je to škoda. Velká škoda.
Tištěná kniha versus audiokniha
Možná si teď říkáte: „To se mě netýká, já čtu hodně. Jen ne klasické knihy. Poslouchám audioknihy, a dokonce i zajímavé podcasty.“ Což je samozřejmě chvályhodné – každé setkání s příběhem se počítá. Ale něco chybí.
Staré dobré knihy mnohem jemnějším způsobem rozvíjí soustředění, paměť i vnitřní představivost. Vracíme se v nich očima k textu, sledujeme rytmus věty, podržíme myšlenku mezi stránkami. Je to pomalejší, klidnější a hlubší proces.
Audiokniha nás často „unáší“, ale nemáme ve zvyku se při ní zastavovat a přemýšlet o tom, co vlastně slyšíme.
A čtečka? Ta je sice tištěné knize nejblíže, ale je to pořád jen obrazovka. Taky nás dost často svádí k přeskakování a fragmentaci textu. Papírová kniha dává našemu čtení tvar a váhu. Doslova.
Anketa
Statistiky, které bijí na poplach
Podle průzkumu Čtenáři a čtení z roku 2023:
1. Více než čtvrtina lidí v Česku nepřečte za rok ani jednu tištěnou knihu!
2. Neustále klesá počet průměrně přečtených knih za rok.
3. Jen hrstka lidí udrží pozornost při čtení alespoň na 15 min.
4. Upřednostňujeme krátké, povrchní texty.
A přesto si jako čtenáři vedeme pořád relativně dobře – v rámci EU jsme na osmém místě. Ale je to dost?
Žáci a čtenářská zkušenost
To byla trocha teorie a teď do praxe. Jak se se čtením pracuje na začátku školní docházky?
Dnešní prvňáci už jsou při výuce češtiny vedeni jinak. Řekla bych, že mnohem lépe. Samozřejmě záleží na škole a na konkrétním učiteli, ale minimálně naše zkušenost je skvělá.
Paní učitelka klade na čtení velký důraz, neustále děti povzbuzuje a motivuje, aby si knihy oblíbily a sáhly po nich, kdykoliv mají možnost.
Teď ke konci školního roku, když už se ze všech dětí stali zdatní čtenáři, po nich chtěla, aby si každý žáček do třídy přinesl jednu knihu, kterou zrovna čte a ostatním ji představil. O čem je. Kdo jsou hlavní hrdinové. A ty děti si s tím hravě poradily. Byl to takový první pokus o jakousi prezentaci a čtenářský deník v jednom.
Opakovaně a milou formou také seznamuje děti s prostředím knihovny a nabádá je, aby se tam vracely i s rodiči. Dokonce pro všechny zařídila čtenářské průkazy.
Děti už v tomto věku také společně pracují na různých projektech (i mezitřídních), při kterých musí promýšlet jednotlivé kroky a učí se vzájemné spolupráci.
Zároveň dostávají úkoly, při kterých je nutné příběh nejen přečíst, ale také mu porozumět. Děti zcela běžně pracují s textem, ke kterému patří doplňující otázky a úkoly. Už dávno není čtení ve Slabikáři jen o prostém přeříkávání vět typu „Máma má mísu. Ema mele maso.“
První zkušenost je prostě základ. Jak se říká: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš…“ To platí i pro lásku ke knihám. Pokud děti povedeme ke čtení, dáme jim ten správný impuls pro dobrou čtenářskou gramotnost.
Hlavně nezapomínejme, že bychom jim měli jít příkladem. Těžko vaše dítko sáhne raději po knize, když vás každý den vidí, jak berete do ruky ovladač a pouštíte další díl Ulice.
Měsíční výzva
Zkuste si během příštích 30 dnů vyhradit alespoň půl hodiny na čtení. Ideálně večer, kdy je doma klid. Jako příjemný bonus se může dostavit lepší usínání - bez blikajících obrazovek před spaním. Uvidíte sami, jaká změna nastane.
Zdroje:
