Článek
Soukromá nebo státní škola?
Volba školy dnes nemusí znamenat jen rozhodování mezi jednotlivými státními školami. Stále více rodičů zvažuje i soukromé školy s individuálnějším přístupem, alternativní vzdělávací směry nebo možnost domácího vzdělávání. Každá z těchto cest má své výhody i úskalí a žádná z nich není univerzálně správná pro všechny.
U soukromých a alternativních škol je potřeba zvážit nejen jejich vzdělávací filozofii a metody, ale také to, zda s nimi jako rodiče skutečně plně souzníte a hlavně zda by se v takovém prostředí cítilo dobře i samotné dítě. Častou praktickou „překážkou“ bývá doprava – nabídka těchto škol je omezená a zejména z menších měst a vesnic může znamenat velmi dlouhé a únavné dojíždění. Neméně důležitá je i finanční stránka, zvlášť pokud víte, že vás v dalších letech čeká nástup do školy i s dalším potomkem.
Domácí vzdělávání: svoboda, ale i plná zodpovědnost
Domškoláctví představuje výrazně větší závazek. Nejde jen o samotnou výuku, ale o dlouhodobou odpovědnost za kompletní vzdělávací proces dítěte, jeho motivaci i socializaci.
Vyžaduje čas, energii, trpělivost a ochotu učit se společně s dítětem – a také schopnost unést, že ne každé období bude ideální a plynulé. Domácí školáctví může být skvělou volbou pro některé rodiny, ale rozhodně není „snazší cestou“. V tomto případě je na místě uvážit, jestli je rodič, který se stane učitelem, připraven i po pracovní a finanční stránce. Má vyřešenou práci z domu? Vlastní živnost? Půl úvazek, který bude navazovat na pracovní dobu partnera? Nebo se rodinný rozpočet utáhne jen z jednoho platu?
Domácí vzdělávání na první pohled může působit jako „vystoupení ze systému“, ve skutečnosti je ale s oficiálním školstvím úzce propojené. I v případě, že se pro domškoláctví nakonec rozhodnete, dítě musí projít zápisem a být zapsané na tzv. kmenové škole, se kterou pak dlouhodobě spolupracujete. Právě tam pak žák dvakrát ročně dochází na přezkoušení.
Sama se myšlenkou domácího vzdělávání zabývám dlouhodobě a při zvažování všech možností vnímám, jak komplexní a individuální toto rozhodnutí je.
Anketa
PPP a ředitel školy: kdo rozhoduje?
Domácí vzdělávání je ale možné pouze se souhlasem ředitele školy a na základě doporučení z pedagogicko-psychologické poradny. Ta se zaměřuje především na to, jestli je dítě v dané chvíli na domácí školu připraveno. Bude se zajímat o kognitivní schopnosti dítěte – jak dokáže udržet pozornost, míru porozumění a pracovní tempo. Zkoumá také emoční stabilitu dítěte, jeho sociální zralost a vyspělost komunikace. Zajímá se o jeho případné specifické potřeby – např. z hlediska nadání nebo poruch učení.
I když se oficiálně posuzuje dítě, v praxi poradna často pracuje s předpokladem, že domácí vzdělávání stojí a padá na rodičích, takže může klást velký důraz právě na ně. Proto si poradci všímají také toho, jestli mají rodiče jasné a konkrétní důvody, které je vedou k domácímu vzdělávání a zda jsou si plně vědomi toho, co všechno domácí vzdělávání obnáší. Rodiče by také měli mít jasnou představu o organizaci výuky.
Pokud v poradně cítí, že jsou rodiče nepřipravení, jednají impulzivně a domškoláctví si idealizují, mohou dojít k závěru, že změna není v zájmu dítěte a vydají negativní posudek.
Rozhodující slovo má však ředitel školy, který posoudí vaši oficiální žádost a obvykle si vás pozve na osobní pohovor, kde byste měli předložit konkrétní a podrobný plán, jak bude domácí vzdělávání probíhat.
Kromě posudku z poradny budete muset doložit i své vzdělání. Pro domácí vzdělávání dítěte na prvním stupni vám stačí maturita, na druhý stupeň už je potřeba vysokoškolský titul. Ředitel pak zhodnotí všechny okolnosti a rozhodne. Často se stává, že i přes prvotní pochybnosti PPP rodičům vzdělávání doma umožní a stanoví podmínky.
Pokud si nejste jisti, můžete nejprve dát šanci klasickému vzdělávání, a pokud byste v následujících měsících nebo letech dospěli k závěru, že se v něm vy a vaše dítě necítíte dobře, můžete teprve potom začít řešit domškoláctví.
Výhodou českého vzdělávacího systému je určitá flexibilita. Dítě může nejprve nastoupit do běžné první třídy a teprve následně je možné požádat o domácí vzdělávání. Stejně tak platí, že pokud se domácí školáctví v praxi neosvědčí, není problém vrátit se zpět ke klasické školní docházce. Vše je o domluvě.
Zdroje:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT): https://msmt.gov.cz/
https://sancedetem.cz/udelejme-si-skolu-doma-aneb-jak-na-domaci-vzdelavani
