Článek
Můžou být mámy sobecké?
Když se řekne sobeckost v naší společnosti tohle slovo evokuje spíš negativní pocity. Je to historicky zakořeněné – dlouho slůvko sobeckost nosilo čistě hanlivý odznak. Obzvlášť pokud jde o matky. Říkáte si, že to ani nejde? Mámy nemůžou být sobecké? Ale kdeže!
Pod spojením sobecká matka si většina asi představí necitlivou ženu, která dává přednost sobě před vlastními dětmi. Takže vlastně taková krkavčí matka. Jenže zdravá sobeckost není o ignoraci druhých, je o respektu k sobě samé.
Dříve a dnes. Jak se proměnila pozice matek?
My mámy jsme dnes pod drobnohledem. Balancujeme mezi vlastními potřebami a očekáváním okolí. Máme sice technologie, které nám mají rádoby usnadnit život, třeba automatické pračky nebo myčky na nádobí. Ale přesto jsme možná unavenější než kdy dřív. Naše babičky a prababičky často říkají: „Vy to dnes máte lehčí se všemi těmi vymoženostmi.“ Asi zapomínají, co všechno na nás současná doba nakládá a jak moc se zvedly nároky, které jsou na nás kladeny, ať už v našich domácnostech, v péči a výchově o děti a samozřejmě i v práci.
Mámy v jednom kole
Dnešní typická máma není jen pečovatelka. Dělá taxikářku, manažerku domácnosti, kuchařku, terapeutku, údržbářku, chůvu, učitelku, zdravotnici, IT specialistku… výčet by mohl být praktiky nekonečný.
Den má jen 24 h, to se samozřejmě nezměnilo – i tak se nám (více či méně) daří dělat každý den všechno tohle stále dokola. Zvládáme přepínat mezi jednotlivými rolemi bez mrknutí oka a většina z nás se stala mistryněmi v multitaskingu.
No jo, ale tím jsme ještě neskončili! Tak nějak automaticky se předpokládá, že budeme také co nejvíce atraktivní pro naše partnery/partnerky nebo manželi/manželky, bude z nás sálat sebevědomí (ale ne přehnané), zvládneme být aktivní na sociálních sítích, budeme se zdravě stravovat, sportovat, a nastartujeme úspěšnou kariéru.
A co z toho všeho vlastně máme? Často večer padáme zoufalé a vyčerpané do postele a stejně nemůžeme usnout, protože nám hlavou víří výčitku typu: „Zase jsem na ně zvýšila hlas. Zapomněla jsem dojít koupit barevné papíry na výtvarku. Nezaplatila jsem školní obědy. Manžel si stěžuje, že si ho nevšímám…a to jsem si za celý den nenašla ani chvíli času jen pro sebe.“
Výzva! Najděte si chvíli čistě pro sebe.
I kdyby to bylo jen 10 min. denně, nemůžeme bez nich dlouhodobě fungovat. Den co den přehlížíme svoje přání a potřeby, ignorujeme zdravotní problémy. Stavíme sebe na poslední místo. Před námi je i naše kočka. A děláme to dobrovolně! A zcela destruktivně.
Jenže pak se to stane – mozek se otupí, tělo opotřebí a jedeme na autopilota. Začínáme být prakticky vkuse utahané, nervózní, výbušné a častěji nemocné. Ale víte, co je paradox? Nejvíc pak naše výkyvy odnášejí právě ti, které máme nejraději, kvůli kterým se neustále přehlížíme a upozaďujeme. Ano, řeč je o našich dětech a partnerech.
Takže dámy, asi se ptáte, jak v praxi zdravá sobeckost může vypadat. Je to jednoduché. Stačí dětem říct: „Jsem teď moc unavená, než si s tebou půjdu hrát, potřebuju si na chvíli odpočinout.“ Jasně, novorozenci tohle asi nevysvětlíte, ale školkáčkovi úplně s přehledem. Pokud máte malé mimčo, postačí, když si s ním půjdete lehnout pokaždé, když vám dojdou síly. Není to selhání. Nezanedbáváte domácnost. Ta hora nádobí ve dřezu na vás chvíli počká.
Zkuste si dnes najít těch pár minut pro sebe. Ne pro děti. Ne pro domácnost. Jen pro sebe. A zítra znovu.
Závěrem
Tipnete si, co je na tom všem úplně nejlepší? Pokud se dětem otevřete, projevíte před nimi, co vás trápí, naučíte je budovat zdravé hranice a respektovat sebe i ostatní.
Když děti vidí, že maminka potřebuje pauzu, nenapadne je, že je slabá a neschopná. Naopak. Učí se tím, že i oni mají právo na vlastní svět, na čas jen pro sebe. Že není ostuda říct si o pomoc. A že se nemusíme rozdat do poslední kapky, abychom byli milováni. Pravá láska je totiž vždycky bezvýhradná…
PS: Milé zasloužilé maminky, budu ráda, pokud své zkušenosti a názory budete sdílet pod článkem do komentářů, ráda si je přečtu (a myslím, že nejen já).
