Článek
O krizi Sparty byly již popsány stohy papíru a jistě se mnoho zodpovědných lidí okolo klubu vehementně snažilo a snaží najít řešení. Jenže Sparta padá stále níž a herní obraz a výsledkové skóre jsou stále mizerné. Výrazy ve tvářích hráčů a trenérského týmu jsou stále kyselejší. Friisovo vracení se k základům úspěchů Sparty se nekoná. Hráči nezapomněli hrát fotbal, jako nejde zapomenout jezdit na kole, nebo plavat. Problém je v hlavách. Do jejich mysli se dostala nechuť a strach fotbal hrát, stejně jako když se vám ze stejného důvodu nebude chtít sednout na kolo, nebo skočit do vody a plavat.
Sparta potřebuje nový impuls. Její otrávený organismus musí dostat urychleně intravenózní léčbu v podobě trenéra psychologa, který vyčistí zejména hráčskou mysl. Klub je v prekérní situaci, protože je na programu opravdu těžké rozhodnutí. Nechat Friise dohrát podzim, nebo v zimní přestávce přivést nového trenéra. Ponecháním Friise ve funkci riskuje Sparta pokračující propad a hrozící boj ve skupině o záchranu, protože hůř jsou na tom dnes snad jen Budějovice. Nebo angažovat nový realizační tým hned, který kádr Sparty nakopne a zároveň bude mít čas připravit posílený tým do jarní části.
Larse Friise je mi opravdu líto, protože udělal pro Spartu a její fanoušky obrovský kus práce. Jenže za výsledky nese odpovědnost on. Dlužno dodat, že vedení Sparty má másla na hlavě dost a dost. Přestupová politika do tak těžké sezony byla prostě ve zpětném pohledu špatná. Dá se říct, že Sparta zaspala na vavřínech, a to se nikdy nevyplácí. Co teď? Jak by se zachoval každý z nás, kdyby byl majitelem 131 let starého a v této zemi nejslavnějšího klubu, ke kterému se hlásí 1,5 milionu fanoušků?
Na stole je hamletovská otázka. Odvolat, či neodvolat. Kdo by se ujal v tak těžké situaci rozhádaného hráčského kádru, pod mikroskopem naštvaných sparťanských fanoušků? Každý, kdo to udělá ve snaze dostat Spartu z nemocničního lůžka, bude mít můj velký respekt.
