Článek
Petr Fiala je spíše hasičem, který nastoupil k ohni, jenž doutnal dlouhé roky před ním – a paradoxně nejhlasitěji dnes křičí právě ti, kteří ten požár přiživovali, někdy nečinností, jindy cynickým lhaním.
Jak jsme prohospodařili povolenky
Příběh se jménem Green Deal nezačal v Bruselu před pár lety, tento příběh měl úvod na finančních trzích v New Yorku a Londýně, kdy si už kolem roku 2010 velcí investoři jako BlackRock nebo Vanguard spočítali, že se uhlí, ropa a plyn stanou ztrátovým byznysem. Začalo se mluvit o takzvaných „stranded assets“ – uvízlých aktivech, ve kterých ropná pole a uhelné doly budou v účetnictví vypadat jako miliardová hodnota, ale nikdo je nebude chtít, protože svět mezitím přejde na jiné zdroje. A protože investoři nejsou romantici, ale chladní kalkulátoři, začali masivně přesouvat kapitál do zelených zdrojů, baterií a elektromobility. Kdo chtěl levně půjčit peníze, tak musel ukázat, že má zelenou strategii.
Politický rámec tomu dodaly klimatické dohody. Kjóto bylo první nadechnutí, ale až Pařížská dohoda z roku 2015 přinesla už skutečný zlom. Podepsalo ji 195 států, včetně USA a Číny. Všichni se zavázali k uhlíkové neutralitě do poloviny století. Pařížská dohoda z roku 2015 posunula ambice k uhlíkové neutralitě. Evropská unie šla nejdál. Systém emisních povolenek spustila už v roce 2005 a Ursula von der Leyen v roce 2019 představila Green Deal jako logickou návaznost na Pařížskou dohodu a na tlak velkých investorů. Ti jasně ukázali, kterým směrem se bude vývoj ve finanční branži ubírat.
A pak přišla česká stopa. Už v roce 2005 byly všem státům v rámci EU rozdány emisní povolenky na rozjezd transformace. ČEZ a další energetické firmy inkasovaly emisní povolenky zdarma. To byla doba na jedinečnou šanci, jak z jejich prodeje vytvořit startovací kapitál k tvorbě nových zdrojů a k rekonstrukci energetických sítí. Jenže místo efektivního investování se výnos z prodeje povolenek rozdělil v dividendách. Většinově státu jako hlavnímu akcionáři a zbytek mionoritním vlastníkům. Stát těmito dividendami, zcela neprozřetelně, sanoval státní rozpočet. Byla to příležitost, jak nastartovat celou transformaci, nicméně tato příležitost se v podstatě projedla. Na to následoval solární tunel z let 2009–2010, kdy ceny panelů prudce klesly, ale výkupní tarify el. energie zůstaly nepřiměřeně vysoko. A nikdo z českých politických lídrů neměl vůli zasáhnout a ceny za vykupovanou energii u nových smluv včas snížit. Výsledek této liknavosti pociťujeme dodnes. Ještě minimálně pět let se budou vysoké platby za POZE objevovat na fakturách domácností za spotřebovanou elektrickou energii. Rychlé zbohatnutí solárních baronů a na dlouho zničená důvěra veřejnosti v obnovitelné zdroje už byl nezvratný vývoj.
Promarněné příležitosti
Od roku 2010 do roku 2021 byl resort průmyslu a obchodu prakticky v rukou ČSSD a ANO. Ministři těchto vlád měli možnost změnu nastartovat, ale nikdo ji nevyužil. ČEZ vyplácel rekordní dividendy, stát je polykal na zalepování rozpočtu. Do sítí a nových zdrojů se téměř neinvestovalo. Výstavba plynových elektráren se odkládala donekonečna, a přitom přenosová soustava dosud stojí v mnoha částech republiky na rozvodech z šedesátých let. A pak přišel Karel Havlíček, který měl v letech 2019–2021jako ministr MPO v rukou všechny karty. Šlo o dražší povolenky, varování expertů a tlak na potřebu nových zdrojů k tvorbě energetického mixu, a přesto neudělal nic čím by zahájil transformaci. Dnes se ale s vážnou tváří pouští do Petra Fialy. Všechno je špatně a on vlastně za nic nemůže.
Kdyby se tehdy investovalo, mohl dnes český energetický mix vypadat úplně jinak. Jádro jako stabilní základ, solár a vítr jako levný doplněk, paroplyn pro flexibilitu, voda a baterie pro stabilizaci. V takovém scénáři by povolenky byly jen okrajovou položkou. Lipská burza by nebyla strašákem, vyráběli bychom levněji než trh a průmysl by měl dlouhodobé kontrakty mimo burzu. Právě k tomu slouží PPA – Power Purchase Agreement. Na mnoha státech EU se jedná o běžný standard. U nás máme v tomto směru pouze několik „pionýrů“. Škoda Auto odebírá energii cestou PPA kontraktů z větrného parku Moravice – Melč. A dalšími, kdo PPA plánují, či už mají tyto PPA smlouvy, a které jdou mimo Lipskou burzu, je třeba Microsoft, velké chemičky nebo pivovary. Pokud by Česko mělo v kombinaci s PPA kontrakty zdravý energetický mix, byly přijatelné ceny v naší české kotlině samozřejmostí.
Elektromobilita není strašák
V České republice se z elektromobility dělá s oblibou veliký strašák, nicméně čísla mluví jasně ve prospěch tohoto trendu. Pokud by například v roce 2035 jezdila v Česku pouze elektroauta, spotřeba elektřiny by vzrostla o 10–15 %. Rozhodně by z toho nevznikl žádný kolaps, protože správně nastavený energetický mix by to zvládl. Vzorem nám může být Skandinávie, kde už dnes zvládají desítky procent nových registrací v elektromobilech ročně a jejich síť to utáhne. Francie jde logicky cestou rozvoje elektromobility také, protože má levnou elektřinu z jádra. Ve Francii v roce 2024 bylo cca 17–18 % všech nově prodaných aut čistě bateriových. Když k tomu přidáme počet nově přihlášených plug-in hybridů, tak jsou Francouzi s celkovým prodejem zmíněných aut někde kolem čtvrtiny trhu. U nás se z elektro vozů dělá hrozba jen proto, že síť je zastaralá a mix špinavý. Problém není v autech, ale v naší zanedbané infrastruktuře.
Co zvládli jinde
Srovnání se zahraničím je neúprosné. Ve skandinávských zemích, v Nizozemí a jiných státech EU se do transformace energetické infrastruktury začalo investovat, když ne v devadesátých letech, tak minimálně v první dekádě 21 století. Tím se náklady rozložily v čase a přechod se nestal pro místní populaci tak finančně bolestný jako u nás. Finsko investovalo do jádra i obnovitelných zdrojů, stát nastavil jasnou strategii, a přitom důvěra ve stát zůstala. Dánsko se stalo lídrem v offshore větru díky spolupráci státu a firem. Francie vsadila na jádro a dnes má stabilní ceny. Prostě, vzali to jako výzvu a jako příležitost. A Česko? Místo strategie a včas nastartované transformace přišel chaos, populismus a mizivá důvěra ve stát a státní instituce.
Švédský mix jako vzor
Do ostrého kontrastu k naší současné situaci se v tomto odvětví staví Švédsko. Je to země, která má díky jádru a obnovitelným zdrojům vyřešený energetický mix, takže se netrápí Lipskou burzou a ani emisními povolenkami. Průmysl zde běží na PPA kontrakty a švédská ocel se mění v exportní výhodu. Projekty HYBRIT nebo H2 Green Steel dokazují, že lze vyrábět ocel téměř bez emisí. Stejně si Švédsko vede i v dopravě, kde bateriová auta tvoří přes třetinu nových registrací, s plug-in hybridy už přes 60 %. Infrastruktura pro nabíjení se masivně rozšiřuje, firmy jako Scania staví tisíce nabíjecích stanic a regionální doprava má plán být do roku 2035 plně elektrická.
České předsednictví a ETS II
V tomto ohledu jsme ale měli kus štěstí. ETS II, tedy rozšíření systému emisních povolenek na dopravu a budovy, se podařilo schválit ještě během českého předsednictví. Kdyby to připadlo Švédům, pravidla by byla tvrdší. Praha prosadila kompromis – začátek v roce 2027 s možností odkladu do 2028, vznik sociálního fondu a postupný náběh. Švédové by tlačili na rychlejší start, méně výjimek a přísnější pravidla. Jejich realita je totiž jiná, u nich je uhlí nulové, plyn marginální, a tím je síť čistá a stabilní. Švédové by neměli důvod ustupovat zemím jako Česko nebo Polsko. To, co se podařilo prosadit jako kompromis, by se ve švédských rukou změnilo v razantnější a bolestnější variantu.
Strašák jménem Green Deal
Green Deal se u nás promarnil dvojnásob. Nepřipravili jsme se, a navíc se stal politickým strašákem. Určitá hnutí si na něm postavili kariéru, a místo aby vysvětlovali, že jde o logickou návaznost na Pařížskou dohodu (od které USA za Donalda Trumpa v roce 2020 odstoupily a Joe Biden je v roce 2021 hned vrátil zpět). Sekundují jim u toho „renomovaní ekonomové“. Ti přitom velmi dobře vědí, jak to funguje. Raději tvrdí, že povolenky jsou bruselská šikana. Ano, nese to lajky a pozvánky do debat.
Kdo křičí nejvíc
Do toho cestou „renomovaných ekonomů“ nepřímo zasahují naši uhlobaroni. Brání status quo, protože uhlí a plyn jim stále vydělávají tučný ranec. Podporují vybrané politiky, kteří brzdí transformaci. A zatímco svět jde dopředu, české uhelné elity táhnou naši společnost zpět.
Dnes doháníme dvacet let v deseti. Stojí nás to stovky miliard naráz. Povolenky a Lipsko, dnešní noční můra, mohly být jen okrajovou záležitostí. Elektromobilita, strašák současnosti, se mohla stát přirozeným krokem. Green Deal mohl být příležitostí a místo toho se proměnil v politickou zbraň.
Česká energetika není obětí Bruselu. Je obětí krátkozrakosti, alibismu a populismu domácí politiky. Jinde transformace funguje, u nás ji nahradily tunely a vědomé lži. Nejhlasitěji dnes křičí ti, kdo promarnili šanci, a přesto to málokdo vidí a slyší. Petr Fiala dnes hasí požár, jehož plameny zapálily vlády před ním za vydatného sekundování českých uhlobaronů a falešných proroků.
Zdroje:
· First Biennial Transparency Report of the Czech Republic 2024 – implementace EU ETS v ČR, vývoj emisí, legislativa: https://unfccc.int/sites/default/files/resource/BTR%20CZE%202024.pdf
· Impacts of the introduction of the ETS 2 emission trading system – analýza dopadů pro ČR: https://www.cnb.cz/en/monetary-policy/monetary-policy-reports/boxes-and-articles/Impacts-of-the-introduction-of-the-ETS-2-emissions-trading-system/
· Sweden – Energy mix & national energy‑climate plány: https://energy.ec.europa.eu/system/files/2019-06/necp_factsheet_se_final_0.pdf
· Implementation of bioenergy in Sweden – kontext obnovitelných zdrojů, výroba tepla / biopaliva: https://www.ieabioenergy.com/wp-content/uploads/2024/12/CountryReport2024_Sweden_final.pdf
· Allocation to modernise the energy sector – systém bezplatného přidělování emisních povolenek v rámci ETS: https://climate.ec.europa.eu/eu-action/carbon-markets/eu-emissions-trading-system-eu-ets/free-allocation/allocation-modernise-energy-sector_en
· Renewables in Czech Republic – financování obnovitelných zdrojů, role výnosů z emisních povolenek: https://ceelegalmatters.com/renewable-energy-2023/renewable-energy-czech-republic-2023
· Sectoral expansion of the EU ETS – rozšíření sektorů, švédský energetický mix, dodatečné emise: https://norden.diva-portal.org/smash/get/diva2%3A893105/FULLTEXT06.pdf
· Sweden Electricity Generation Mix 2024/2025 – podíl vodní, jaderné a větrné energie: https://lowcarbonpower.org/region/Sweden
