Anna Slováčková: Slunce, které zářilo navzdory osudu

Anna Julie Slováčková se narodila 22. srpna 1995 v Praze do rodiny, kde umění bylo přirozenou součástí života. Její otec, saxofonista a hudební skladatel Felix Slováček, a matka, herečka a moderátorka Dagmar Patrasová, byli výraznými postavami českého showbyznysu. Umělecké geny se projevily nejen u Anny, ale i u jejího bratra Felixe Slováčka mladšího a nevlastní sestry René Slováčkové. Dědeček Karel Patras byl profesorem na AMU a sólovým harfenistou České filharmonie, babička Věra Patrasová zase zpívala ve filharmonickém sboru. Umění bylo Anně předurčeno.

Už od čtyř let navštěvovala Základní uměleckou školu Bajkalská, kde se pod vedením profesorky Věry Svárovské učila hře na klavír a u Jany Durczákové zdokonalovala svůj zpěv. Kromě hudby se věnovala jazykům – angličtině a němčině – a brzy začala vystupovat v pořadech své matky. V pouhých třech letech vyhrála konkurz na namluvení Krtečka, ikonické postavy Zdeňka Milera, a jeho hlasem promlouvala na audionahrávkách po dobu pěti let. Tento raný kontakt s uměleckým světem položil základy její kariéry.

Anna Slováčková nebyla jen dcerou slavných rodičů – svou pílí a talentem si vydobyla vlastní místo na české scéně. Pravidelně vystupovala s Big Bandem svého otce Felixe Slováčka, hostovala s Orchestrem Karla Vlacha, Golden Big Bandem či Komorní filharmonií Pardubice. Vedle toho moderovala hudební pořad Mixxxér show na TV Óčko a vedla vlastní pop-rockovou kapelu pod jménem Anna Julie Slováčková. S kapelou, kde působil i její partner, baskytarista Matěj Růžička, vydala debutové album Aura (2021) a druhou desku Osudová (2023). Její hlas, plný emocí a energie, dokázal oslovit široké publikum.

Herecká kariéra Anny začala už v dětství, když se objevovala v pohádkách, například Zimní královna. Od roku 2014 se prosadila v muzikálech v Divadle Hybernia, kde zářila v představeních jako Alenka v kraji zázraků, Sněhová královna nebo Swingujeme, rejdíme. V roce 2016 se zúčastnila soutěže Tvoje tvář má známý hlas na TV Nova, kde skončila na čtvrtém místě a předvedla mimo jiné ztvárnění Lany Del Rey. V roce 2017 zase získala roli zdravotní sestry Radky v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Anna byla umělkyní, která dokázala propojit hudbu, herectví a moderování s lehkostí a přirozeností.

V roce 2019 přišla zdrcující zpráva – Anně byl ve čtyřiadvaceti letech diagnostikován zhoubný nádor prsu. Prošla náročnou chemoterapií a operací, a zdálo se, že nemoc porazila. V květnu 2020 nazpívala píseň I když jsme plešatý s písničkářem Pokáčem, která byla součástí projektu na podporu onkologicky nemocných dětí. Tento počin ukázal její odhodlání pomáhat druhým, i když sama procházela těžkým obdobím.

Bohužel, v říjnu 2023 se rakovina vrátila, tentokrát v podobě metastáz v plicích a později i v kostech. Anna o své nemoci otevřeně mluvila na sociálních sítích, kde ji sledovalo přes 200 tisíc lidí. „Je to rok, co jsem nastoupila znovu na léčbu. Rok, co chodím pořád a stále pravidelně na chemošky. Náročnej, únavnej. S často prospanými, probulenými, bolavými dny,“ napsala na Instagramu. I přes bolest a únavu zůstávala inspirací – svou upřímností a optimismem motivovala ostatní, aby dbali na své zdraví a hledali sílu v těžkých chvílích.

Anna se nikdy nestáhla do ústraní. I během léčby vystupovala, nahrávala písně a účastnila se charitativních akcí, například koncertu na pomoc lidem postiženým povodní. Její poslední píseň, duet s Jonášem Červinkou alias Lipem nazvaný Jsi ve mně napořád, vydaný v únoru 2025, se stal dojemnou vzpomínkou. Píseň, věnovaná Lipovu zesnulému dědečkovi, nesla poselství o hodnotě života a boji za každý okamžik štěstí. Videoklip k písni nasbíral přes půl milionu zhlédnutí a ukázal Anninu schopnost dotknout se srdcí posluchačů.

Velkou oporou v Annině životě byl její partner Matěj Růžička, baskytarista její kapely. Jejich vztah začal jako dlouholeté přátelství, které postupně přerostlo v lásku. „Pro spoustu lidí to nebude překvapení, protože ho roky vidí po mém boku. My jsme totiž byli dlouho nejlepší kamarádi, ale pak přeskočila jiskra,“ svěřila se Anna v rozhovoru pro Blesk. Matěj ji podporoval nejen v hudbě, ale i v boji s nemocí. Společně vařili, skládali hudbu a snili o budoucnosti – o svatbě a dětech. „Hned bych se vdala. Pořád mu posílám fotky prstýnků,“ žertovala Anna, přestože věděla, že čas hraje proti ní.

Matěj byl po jejím boku až do posledních chvil. Když Anna v dubnu 2025 tušila, že její boj končí, rozhodla se strávit své poslední dny doma, obklopena rodinou a přáteli. „Chtěla jsem vědět, co se děje a kolik času mám,“ řekla v podcastu Bellis Pink Talks, kde otevřeně mluvila o svém rozhodnutí přestat s léčbou. Její odvaha čelit realitě a plánovat si poslední rozloučení podle svých představ byla dalším důkazem její nezlomné duše.

Anna Slováčková se netajila tím, že její život nebyl jen o úspěších a slávě. V pořadu 13. komnata otevřeně promluvila o svých psychických potížích, které ji provázely od dětství. Už jako malá se potýkala s úzkostmi, depresivními stavy a pocity osamělosti. „Že není něco dobře, jsem si uvědomovala sama, protože jako dítě by měl člověk chtít jít někam ven hrát si, ale já byla radši doma sama,“ vzpomínala. V patnácti letech vyhledala odbornou pomoc, která jí pomohla zvládat tyto stavy.

Tlak vyrůstat v umělecké rodině a pod drobnohledem veřejnosti byl obrovský. Anna přiznala, že rodiče na ni kladli vysoké nároky a kritika ji často bolela víc, než očekávala pochopení. I přes tyto výzvy se snažila zůstat věrná sama sobě a sdílet své zkušenosti s fanoušky, aby ukázala, že i zdánlivě „dokonalý“ život může skrývat bolest.

Anna Slováčková zemřela 6. dubna 2025 doma v Praze, obklopena nejbližšími. U domu jejích rodičů vzniklo spontánní pietní místo, kam lidé nosili květiny a svíčky. Její odchod zarmoutil nejen rodinu a přátele, ale i širokou veřejnost, která ji obdivovala pro její talent, otevřenost a optimismus.

Její příběh je svědectvím o odvaze, lásce k životu a schopnosti inspirovat druhé. Anna zanechala dvě alba, řadu singlů a nezapomenutelné vystoupení, jako byl duet Jdi za štěstím na koncertě k poctě Karla Gotta v O2 areně v roce 2024. Přestože její život byl krátký, žila ho naplno a svou energií rozsvěcovala životy ostatních.

„Považuju za požehnání, že můžu o své nemoci hodně sdílet a někomu to snad pomůže,“ řekla Anna v rozhovoru pro Právo. A přesně to dělala – pomáhala, inspirovala a připomínala, že každý den je příležitostí žít naplno. Její hlas a příběh zůstanou v srdcích mnoha lidí navždy.

Zdroje: