Červený trpaslík je zpět u České televize. Najdete ho na iVysílání

Kdyby někdo před třiceti lety tvrdil, že jednou bude možné otevřít stránky České televize a během několika sekund si vybrat libovolnou epizodu seriálu o posledním člověku ve vesmíru, jeho nesnesitelném holografickém spolubydlícím, přerostlé kočce a neurotickém androidovi, znělo by to skoro jako další námět pro Červeného trpaslíka. V roce 2026 je to skutečnost. Česká televize zpřístupnila v iVysílání všech 74 epizod britského kultovního sitcomu, od prvního dílu Konec až po celovečerní speciál Země zaslíbená z roku 2020.

Návrat má jeden drobný háček, který stojí za vysvětlení. Kdo dnes hledá Červeného trpaslíka přímo v programu ČT1, může být zklamaný. Současný návrat se odehrává především na internetu, v iVysílání. S ČT1 má ale seriál skutečnou historii. V nultých letech se na prvním programu objevoval v časných ranních reprízách, zatímco hlavní televizní domov měl především na ČT2 a později se nové řady objevovaly také na ČT art.

Právě tahle cesta je možná ještě zajímavější než samotná informace, že je seriál znovu dostupný. Červený trpaslík totiž v Česku není jen další zahraniční komedie z televizního archivu. Pro několik generací diváků se stal seriálem, jehož hlášky, české hlasy a absurdní situace dávno překročily hranice obrazovky.

Kompletní kolekce se v iVysílání objevila 1. dubna 2026. Datum by se k seriálu plnému podvodů, paralelních vesmírů a počítačů s pochybnou inteligencí hodilo jako povedený žert, tentokrát ale o apríl nešlo. Stránka pořadu dnes nabízí 74 přehratelných položek a zahrnuje nejen klasických osm řad z let 1988 až 1999, ale také pozdější návraty vznikající pro britskou stanici Dave.

Pro českého diváka je podstatné hlavně to, že nejde o pár vybraných nostalgických epizod. Na jednom místě je dostupná prakticky celá televizní cesta seriálu, tedy původních 52 dílů BBC, třídílný návrat Zpátky na Zemi, šestidílné řady X, XI a XII a nakonec celovečerní Země zaslíbená. Dohromady právě 74 epizod.

Je to svým způsobem televizní paradox. Seriál, který začínal jako levně působící komedie uzavřená do šedých chodeb obří těžařské lodi, se do Česka vrací v době, kdy může divák během večera přeskakovat mezi desítkami dokonale naleštěných seriálových novinek z celého světa. Přesto Červený trpaslík nepůsobí jako vykopávka, kterou je třeba omlouvat dobou vzniku. Jeho kulisy zestárly. Některé triky zestárly ještě víc. To nejdůležitější ale nestárne: chemie mezi postavami a schopnost udělat velké téma z malicherného lidského konfliktu.

A právě proto současný návrat není jen službou pamětníkům. Je to také docela zajímavý test. Dokáže seriál z osmdesátých a devadesátých let oslovit člověka, který ho nikdy neviděl a nemá k němu žádnou nostalgickou vazbu?

Základní nápad je až směšně jednoduchý. Dave Lister je nízko postavený technik na těžařské lodi Červený trpaslík. Kvůli porušení předpisů skončí ve stázi. Když se probudí, zjistí, že uplynuly tři miliony let a že zbytek lidské posádky zahynul při radiační nehodě. Z lidstva zůstal on.

To by mohl být začátek tíživého vědeckofantastického dramatu. Tvůrci Rob Grant a Doug Naylor však udělali přesný opak. Listerovi nechali společnost, kterou by si rozumný člověk v podobné situaci možná raději odpustil. Arnold Rimmer je jeho bývalý spolubydlící, po smrti udržovaný jako hologram. Je ctižádostivý, malicherný, zbabělý, puntičkářský a téměř chorobně touží po uznání. Kocour je potomek kočky, kterou Lister kdysi propašoval na palubu, respektive produkt milionů let kočičí evoluce. Je posedlý sebou, oblečením a jídlem. Lodní počítač Holly má obrovské deklarované IQ, jeho praktické výsledky tomu však postupně odpovídají čím dál méně.

Později se pevnou součástí posádky stane mechanoid Kryton, služebný robot, který byl naprogramován tak, aby poslouchal, uklízel a sloužil. Lister se ho naopak snaží naučit neposlušnosti, sobectví a schopnosti říci ne. Jedna z největších sil seriálu spočívá v tom, že jeho hrdinové nejsou hrdinové. Jsou to lidé a bytosti plné nedostatků, které většinu času řeší vlastní ego, pohodlí, hlad, kariéru nebo uraženou ješitnost.

Vesmír je tu hlavně zvětšovací sklo. Když má člověk na Zemi protivného kolegu, může odejít domů. Lister od Rimmera odejít nemůže, protože kolem nich jsou miliony kilometrů prázdna. Když si někdo připadá společensky trapně, může změnit společnost. Rimmer má stejnou společnost tři miliony let po zániku lidstva. Červený trpaslík tak často není seriálem o budoucnosti, ale o kanceláři, koleji a spolubydlení dotaženém do kosmického absurdna.

Právě tím se odlišoval od velké části tehdejší sci-fi. Nešlo o posádku nejlepších profesionálů lidstva, která elegantně řeší diplomatické krize. Červený trpaslík obývala parta lidí, které by vesmírná agentura s velkou pravděpodobností neposlala ani pro náhradní žárovku.

Dnes může působit samozřejmě, že tak výrazný nápad dostal zelenou. Ve skutečnosti se Grant s Naylorem snažili projekt prosadit několik let. Základ vycházel z jejich rozhlasové práce a motivu osamělého člověka v hlubokém vesmíru. Scénář obcházel BBC, ale kombinace sitcomu a sci-fi budila nedůvěru. Byly to žánry, které se podle tehdejších představ neměly příliš míchat.

Nakonec seriál našel zázemí u BBC North v Manchesteru. První řada byla natočena na konci roku 1987 a první epizoda se na BBC2 vysílala 15. února 1988. Cesta na obrazovku přitom nebyla hladká. Produkci komplikovaly i provozní problémy včetně stávky technického personálu. Samotný seriál navíc zpočátku nevypadal jako jistý hit.

To je při zpětném pohledu téměř komické. Červený trpaslík nakonec patřil k nejvýraznějším pořadům BBC2 a osmá řada v roce 1999 dosáhla rekordní sledovanosti pro sitcom této stanice. Epizoda Gunmen of the Apocalypse, v češtině známá jako Pistolníci z Apokalypsy, získala v roce 1994 mezinárodní cenu Emmy v kategorii populárního umění. Seriál se zároveň dokázal prosadit v řadě zemí mimo Británii.

Jeho vývoj přitom krásně ukazuje, že omezený rozpočet nemusí být jen překážkou. První řada je sevřená, šedá a místy skoro divadelní. Tvůrci neměli nekonečné možnosti, a tak byli nuceni postavit humor na dialozích a charakterech. Rimmerův pocit méněcennosti nepotřebuje digitální efekt. Listerova lenost nepotřebuje drahou dekoraci. Kocourovo sebevědomí by fungovalo i v prázdné místnosti.

Teprve v dalších řadách se svět postupně rozšiřoval. Přibyly výsadkové lodě, cizí planety, paralelní reality, genetické experimenty, časové smyčky nebo umělé světy. Seriál ale většinou nezapomněl, že nejlepší katastrofa vznikne ve chvíli, kdy se obrovský vědeckofantastický problém střetne s naprosto přízemní lidskou slabostí.

Pro české publikum je důležitý rok 1999. Právě tehdy začala Česká televize uvádět první řady seriálu. Výroční materiály ČT uvádějí Červeného trpaslíka mezi pořady ČT2 a spojují jeho nasazení s 8. lednem. V následujících letech se seriál v programu opakoval a postupně se zařadil mezi tituly, které si vybudovaly mnohem silnější pověst, než by odpovídala jejich pozici v televizním schématu.

Když se dnes řekne Červený trpaslík na ČT1, není to úplně omyl. Jen je potřeba dodat kontext. Hlavním domovem seriálu byla historicky zejména ČT2, ale archiv programu České televize dokládá, že v letech 2006 až 2008 se některé epizody objevovaly také na ČT1, zpravidla hluboko po půlnoci nebo brzy ráno.

V létě 2007 například běžel díl Kamila na ČT2 pozdě večer a na ČT1 se objevil kolem půl páté ráno. Podobný model se opakoval u dalších epizod. V březnu 2008 najdeme Pete – 1. část na ČT2 po půlnoci a následně na ČT1 ve 4:25.

To je krásně absurdní televizní osud. Seriál, který si vytvořil kultovní českou fanouškovskou základnu, býval na hlavním programu vysílán v čase, kdy většina národa spala. Přesto se jeho česká stopa dál rozšiřovala. Opakování, domácí nahrávky, později internet, disky a fanouškovské akce z něj vytvořily titul, který žil mnohem déle než jedno programové okno.

A dnes se situace obrátila. Už není nutné hlídat televizní program ani čekat do čtyř ráno. Člověk si může pustit první díl v poledne, poslední o půlnoci a mezi nimi udělat přesně tu chybu, kterou zná každý majitel streamovací služby: ještě jeden díl. A pak ještě jeden.

U některých zahraničních seriálů je dabing jen praktická náhrada původního znění. U Červeného trpaslíka se v českém prostředí stal téměř samostatnou kulturní vrstvou. Martin Sobotka jako Lister, Kamil Halbich jako Rimmer, Miroslav Vladyka jako Kocour a Zdeněk Dušek jako Kryton vytvořili sestavu, kterou si mnoho českých diváků spojilo s postavami stejně pevně jako britské publikum s původními herci.

Důvod není jen v hlasech. Humor Červeného trpaslíka je závislý na tempu, slovních hříčkách, urážkách, absurditě i drobných odstínech toho, jak postavy mluví. Překlad sitcomu proto není prosté převádění slov. Musí fungovat pointa a zároveň charakter. Rimmer nesmí znít jako Lister a Kocour nesmí znít jako obyčejný člověk, který se jen náhodou rád dívá do zrcadla.

Český dabing vyráběla Česká televize a u starších řad vznikal na konci devadesátých let. Databáze českého dabingu u první série uvádí rok výroby 1999 a vedle hlavních představitelů také Miroslava Táborského jako Hollyho. V dalších řadách se sestava podle postav a vývoje seriálu měnila, ale základní čtveřice hlasů se stala rozpoznatelnou značkou.

Fanouškovská komunita kolem seriálu si české znění dlouhodobě připomíná i na akcích věnovaných Červenému trpaslíkovi. Dabéři se účastnili živého dabování scén a právě díky takovým setkáním je vidět, jak moc se v českém prostředí oddělila prostá znalost seriálu od skutečného fandomu. Český divák často necituje jen scénář. Cituje konkrétní českou formulaci, rytmus a intonaci.

To je zároveň důvod, proč návrat kompletního seriálu v českém prostředí funguje jinak než prosté přidání starého britského titulu do katalogu. Pro část publika se nevrací pouze příběhy. Vrací se zvuk televizních večerů, starých nahrávek a dob, kdy se seriály nesledovaly celé za víkend, ale čekalo se na ně po týdnu.

Při opětovném sledování prvních řad člověka může překvapit, jak málo záleží na tom, že seriál vznikal před téměř čtyřiceti lety. Samozřejmě, některé kulisy vypadají levně. Monitory jsou hluboké, tlačítka fyzická a představa počítačové budoucnosti je v mnoha detailech roztomile staromódní. Jenže samotné postavy by mohly existovat prakticky kdykoli.

Rimmer je věčný člověk tabulek, razítek a předpisů, který má přesně spočítáno, proč by měl být povýšen, ale nedokáže přesvědčit své okolí, že je schopný. Lister je člověk, který by se možná mohl v životě posunout, kdyby ho právě teď nelákalo něco sníst, vypít nebo odložit na zítřek. Kocour představuje sebestřednost bez jediné pochybnosti o sobě. Kryton zase řeší, co se stane, když někdo celý život plní očekávání druhých a pak začne zjišťovat, že by mohl chtít něco vlastního.

Pod vrstvou absurdních vtipů je překvapivě mnoho témat, která jsou stále současná: kariérní frustrace, samota, potřeba uznání, strach ze selhání, přátelství mezi lidmi, kteří si lezou na nervy, nebo otázka, co z člověka dělá člověka. Seriál se k nim většinou nevyjadřuje slavnostně. Raději nechá Rimmera ponížit se před někým, koho chce ohromit, nebo Listera pokazit plán kvůli něčemu naprosto banálnímu.

To je jeho největší obrana proti stárnutí. Seriály založené na technologickém úžasu zastarávají spolu s technologií. Sitcom založený na lidských vadách má větší šanci přežít, protože lidské vady dostávají nové telefony a nové kanceláře, ale jejich základní software se mění pomalu.

Původní televizní éra skončila v roce 1999 osmou řadou. Následovalo dlouhé období, kdy se mluvilo o filmové verzi, ale projekt se nepodařilo uskutečnit. Zdálo se, že Červený trpaslík bude patřit k seriálům, které přežijí hlavně díky reprízám a fanouškům.

Pak přišel rok 2009 a třídílný speciál Zpátky na Zemi pro stanici Dave. Následovaly řady X, XI a XII. V roce 2020 dorazil devadesátiminutový speciál The Promised Land, v českém uvedení Země zaslíbená. Seriál tak překlenul více než tři desetiletí televizní historie s velkou částí původní hlavní sestavy.

Při pohledu na celou kolekci je zajímavé sledovat, jak se mění samotná televize. První díly vznikají v době studiových sitcomů, fyzických modelů a formátu 4:3. Pozdější série jsou vizuálně modernější, ale současně se snaží zachovat starou dynamiku. Ne vždy se to podařilo stejně dobře a fanoušci se dodnes přou, které období je nejlepší.

Právě možnost vidět nyní vše pohromadě však dává seriálu nový rozměr. Nemusíme si vybírat mezi „starým“ a „novým“ Trpaslíkem podle vzpomínek. Můžeme sledovat, jak se měnil v čase. Je to kronika jednoho velmi nepravděpodobného televizního přežití.

V Británii se navíc v létě 2026 uzavřel další symbolický kruh. BBC2 oznámila návrat páté řady do svého vysílání a od 13. srpna ji znovu zařadila do čtvrtečního večerního programu. Seriál se tedy ve stejném roce vrací k veřejnoprávnímu vysílateli jak v Česku prostřednictvím iVysílání, tak v Británii prostřednictvím BBC2.

Není náhoda, že právě pátou řadu vybrala BBC2 pro svůj letošní návrat do večerního vysílání. Vznikla v roce 1992, kdy už seriál dávno překonal nejisté začátky, ale ještě nepřišly velké změny pozdějších sezon. Červený trpaslík v této fázi přesně věděl, čím chce být: komedií o charakterech, která si může půjčovat nápady z hororu, filozofie, dobrodružství i klasické sci-fi, aniž by přestala být sitcomem.

Jedna epizoda postaví Rimmera před možnost opustit staré společníky a vstoupit mezi hologramy, které představují všechno, čím by chtěl být. Jiná přivede posádku před bytost, která hodnotí, zda jednotlivci svůj život využili dostatečně dobře. A v Karanténě se z obyčejného bezpečnostního opatření stane čirá groteska ve chvíli, kdy se Rimmer dostane pod vliv nebezpečného holografického viru. Finále řady pak divákům vezme samotnou jistotu, že to, co dosud sledovali, je vůbec skutečnost.

Na papíře to zní skoro překvapivě vážně. V seriálu se však existenciální otázky pravidelně srazí s nejnižšími pudy, ješitností a naprostou neschopností posádky chovat se vznešeně déle než několik minut. Právě v tom leží kouzlo nejlepšího Trpaslíka. V jednu chvíli si klade otázku, zda má lidský život nějakou cenu, a o chvíli později někdo řeší, kdo snědl poslední porci jídla nebo kdo komu zničil uniformu.

Pátá řada je také dobrým příkladem toho, že seriál nestál na jedné konkrétní hlášce nebo jedné oblíbené postavě. Každý člen posádky funguje jinak a komedie vzniká z jejich vzájemného tření. Rimmer potřebuje, aby ho ostatní obdivovali. Lister většinou žádný obdiv nepotřebuje, pokud má klid. Kocour obdiv ostatních považuje za samozřejmý. Kryton se zase musí rozhodovat mezi služebností, pravidly a rostoucí vlastní vůlí. Jejich společná cesta funguje proto, že se navzájem nikdy úplně nepřijmou, ale zároveň se bez sebe neobejdou.

Pro člověka, který seriál nikdy neviděl, je samozřejmě nejčistší začít prvním dílem a sledovat, jak se svět postupně rozšiřuje. Není ale nutné propadat dojmu, že první řada představuje všechno, co Červený trpaslík umí. Je záměrně sevřená a produkčně skromná. Druhá a zejména třetí řada přinášejí větší tempo, více výprav mimo loď a definitivní příchod Krytona do hlavní sestavy. Do páté řady už seriál vstupuje jako sebevědomý svět, který může během půlhodiny přepnout z klaustrofobické komedie do psychologické noční můry a zpátky.

Současná dostupnost všech epizod má proto ještě jednu výhodu: divák může konečně vidět vývoj seriálu bez dlouhých mezer a bez závislosti na tom, kterou řadu televize zrovna reprízuje. Kdo si pamatuje jen několik náhodných dílů z dávného vysílání, může být překvapen, jak odlišné jsou jednotlivé etapy. A kdo zná hlavně starší řady, může si bez složitého hledání ověřit, jak se stejná parta změnila po návratu v novém tisíciletí.

Návrat kompletního seriálu do iVysílání přišel jen několik týdnů po události, která připomněla, že Červený trpaslík už není pouze stále živý seriál, ale také významná část televizní historie. Rob Grant, jeden ze dvou původních tvůrců, zemřel 25. února 2026 ve věku 70 let.

Grant s Dougem Naylorem vytvořili základní svět seriálu a společně napsali jeho prvních šest řad. Jejich pozdější profesní cesty se rozešly a Naylor pokračoval v televizním Červeném trpaslíkovi i v dalších desetiletích. Přesto právě jejich původní spolupráce vytvořila tón, bez něhož by si dnes Rimmera, Listera ani Kocoura nikdo nepamatoval.

Grantova smrt dodává letošnímu návratu zvláštní příchuť. Na jedné straně je seriál dostupnější než kdykoli dřív. Na druhé straně odešel člověk, který stál u jeho zrodu. Oficiální web seriálu po jeho smrti zveřejnil vzpomínky rodiny, kolegů, herců a dalších spolupracovníků. Z jejich svědectví je patrné, jak silně jeho způsob psaní a práce ovlivnil nejen samotný pořad, ale i britskou televizní komedii.

Budoucnost značky zůstává otevřená. Už v roce 2023 bylo oznámeno vyřešení právního sporu mezi Grantem a Naylorem a oba tehdy počítali s možností rozvíjet Červeného trpaslíka vlastními cestami v různých médiích. Po Grantově smrti je však samozřejmě obtížné předvídat, jakou podobu případné další projekty získají. Jisté je pouze to, co už vzniklo – a právě tento celek je nyní českému publiku mimořádně snadno dostupný.

Streamovací doba naučila diváky zvláštnímu druhu přebytku. Každý týden přicházejí nové seriály, o nichž se mluví jako o události, ale za několik měsíců mohou zmizet z veřejné debaty. Červený trpaslík má opačnou výhodu. Nemusí dokazovat, že je novinkou. Musí pouze ukázat, že stále funguje.

A u jeho nejsilnějších řad to funguje překvapivě dobře. Epizody mají kolem půl hodiny. Nevyžadují znalost komplikovaného světa. Neobsahují desítky postav, které si člověk musí pamatovat mezi dvěma sezonami. Často stačí jednoduchý nápad: co kdyby postavy potkaly své lepší nebo horší verze? Co kdyby se ocitly v realitě, která zpochybní všechno, co znají? Co kdyby Rimmer dostal přesně tu příležitost, po níž celý život toužil?

Červený trpaslík je chytrý právě tehdy, když nevypadá, že se snaží být chytrý. Filozofický problém schová do hádky o jídlo. Otázku identity do výměny těl. Strach ze smrti do groteskní situace. Umělou inteligenci do počítače, který se chová jako znuděný zaměstnanec před koncem směny.

To může být pro nové publikum zajímavější než nostalgie samotná. Kdo začne seriál sledovat dnes, nemusí obdivovat staré triky ani znát jeho legendární pověst. Stačí, když mu začne připadat zábavné sledovat čtyři bytosti, které jsou odsouzené trávit spolu čas a přitom mají navzájem téměř ideální schopnost vytáčet se k nepříčetnosti.

Pokud hledáme stručnou odpověď, zní takto: ano, Červený trpaslík na ČT1 v minulosti skutečně běžel, současný velký návrat České televize je ale především záležitostí iVysílání. Historické programy dokládají ranní reprízy na ČT1, zatímco pořad byl dlouhodobě spojen hlavně s ČT2 a později i ČT art.

V roce 2026 je situace pohodlnější. Není třeba čekat na televizní okno, nastavovat nahrávání ani pátrat po tom, jestli oblíbený díl poběží ve čtyři ráno. Všech 74 epizod je soustředěno na stránce pořadu a divák si může vybrat, zda začne úplně od začátku, vrátí se ke své oblíbené řadě, nebo si rovnou pustí novější pokračování.

Možná je to pro Červeného trpaslíka dokonce ideální způsob návratu. Tento seriál vždycky působil trochu jako něco, co si diváci našli sami a pak si to mezi sebou předávali. Nebyl to uhlazený produkt určený pro každého. Byla to podivná britská komedie, která se v českém dabingu zabydlela tak důkladně, že její postavy začaly mluvit jazykem místních fanoušků.

Tři miliony let od zániku lidské posádky je Lister pořád líný, Rimmer pořád nesnesitelný, Kocour pořád přesvědčený o vlastní dokonalosti a Kryton pořád bojuje se svým programováním. Televizní svět kolem nich se změnil k nepoznání. Z analogového vysílání jsme se přesunuli ke katalogům, aplikacím a sledování na požádání.

Posádce Červeného trpaslíka je to nakonec jedno. Ta má stále stejný problém: je ztracená ve vesmíru a musí nějak vydržet sama se sebou. A právě proto tenhle seriál ani po téměř čtyřiceti letech nepůsobí tak vzdáleně, jak by jeho věk napovídal.

Zdroje: