Martin Mikyska: Ze snowboardového svahu k Mikýřovi, který si podmanil český internet

Když se dnes řekne Martin Mikyska, většina lidí si vybaví Mikýře: člověka s rychlou řečí, nečekanými střihy, groteskními kostýmy a schopností rozebrat internetový nesmysl tak, že divák chvíli neví, zda sleduje parodii, investigaci, školní výklad nebo kolektivní halucinaci. Jenže ještě před několika lety jeho jméno nepatřilo mezi nejviditelnější tváře českého internetu. A ještě dřív se jeho svět netočil kolem YouTube, ale kolem snowboardu, skoků, závodů a snahy dostat se co nejvýš ve sportu, kde chyba občas znamená jen zkažený výsledek a jindy tvrdý dopad na zem.

Právě tahle cesta je na Mikyskově kariéře možná zajímavější než jednotlivé virální momenty. Nevyrostl jako klasický influencer, který od dospívání budoval publikum na sociálních sítích. Nejdřív se učil uspět v úplně jiném prostředí. Teprve když zjistil, že sportovní špička mu začíná unikat, obrátil pozornost k činnosti, která původně sloužila hlavně jako doplněk snowboardingu: k videu.

Z vedlejší dovednosti se postupně stalo povolání. Z pořadu o snowboardistech vznikl základ budoucí Mikýřovy úžasné pouti internetem. Z internetového baviče se stal moderátor velkého televizního přenosu. Z člověka, který komentoval cizí reality show, se stal její účastník a nakonec vítěz. A z projektu, jenž působil jako úmyslně přepálený internetový chaos, vyrostla značka s vlastním týmem, reklamními partnery a příjmy v desítkách milionů korun ročně.

Mikýřův příběh je ve skutečnosti příběhem o proměně českého internetu. O době, kdy už nestačí být jen vtipný, jen sledovaný nebo jen kontroverzní. Největší tvůrci se postupně mění v producenty, moderátory, podnikatele a mediální značky, které dokážou přecházet mezi obrazovkou telefonu, televizí, živými akcemi i placeným obsahem.

Martin Mikyska se narodil 3. února 1994 v Chrudimi. V dětství zkoušel více sportů, ale nejvýrazněji ho pohltil snowboarding. Nebyl to krátkodobý koníček, který skončil s prvními vážnějšími závody. Už jako teenager se pohyboval v prostředí závodního snowboardingu a ve čtrnácti letech se dostal do juniorské reprezentace.

V rozhovoru z roku 2015 popisoval, že snowboarding začal brát vážně přibližně od třinácti let. Postupně se z něj stal poloprofesionální závodník, který jezdil domácí i zahraniční soutěže. V roce 2012 vyhrál Snow Jam ve Špindlerově Mlýně, tehdy jeden z nejvýraznějších domácích snowboardových závodů. Přidal mistrovské tituly ve slopestylu i U-rampě a později reprezentoval Česko na zimních univerziádách.

Právě univerziády přinesly výsledky, které by samy o sobě stačily na poměrně slušný sportovní životopis. V roce 2015 získal bronz ve slopestylu na zimní univerziádě ve španělské Sierra Nevadě. O dva roky později v Kazachstánu bronz obhájil a přidal další třetí místo v disciplíně Big Air. Nešlo tedy o někoho, kdo si na snowboardistu jen hrál v reklamním medailonku. Mikyska se několik let pohyboval na poloprofesionální úrovni, na níž už sport zabírá velkou část života.

Současně studoval. Absolvoval Fakultu financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, kde později získal i inženýrský titul. Na první pohled to vytváří téměř absurdní kombinaci: účetnictví, freestyle snowboarding a později internetová satira. Jenže právě schopnost pohybovat se mezi rozdílnými světy se nakonec stala jednou z jeho největších výhod.

Snowboarding mu navíc nepřinesl jen sportovní zkušenost. Naučil ho něco, co se později ukázalo jako klíčové: jak sám sebe prezentovat obrazem. Sportovec v méně sledovaném odvětví potřebuje videa a fotografie nejen jako vzpomínku, ale také jako vizitku pro fanoušky a možné sponzory. Mikyska proto začal upravovat fotografie, stříhat záběry a učit se práci s videem.

Z dnešního pohledu působí skoro symbolicky, že jeho budoucí mediální kariéra vznikla jako vedlejší produkt snahy udržet při životě kariéru sportovní.

Pro vrcholového nebo poloprofesionálního sportovce je těžké přiznat si, že se vzdaluje absolutní špičce. Mikyska později popisoval, že začal cítit, jak mu nejlepší závodníci kvalitativně ujíždějí. To je okamžik, který může působit jako prohra. U něj se ale ukázal jako přesměrování energie.

Prvním důležitým krokem byl Mikýřův prkenný přehled, pořad zaměřený na snowboardovou scénu. Už v něm se objevoval princip, který se později rozvinul v MÚPI: moderátor stojí před kamerou, komentuje dění kolem sebe, využívá absurdní humor, rychlé střihy a nadsázku. Jen se zatím pohyboval ve světě, který dobře znal.

Pořadu si všiml Vilém Franěk, který tehdy působil v internetové televizi MALL.TV. Právě odtud vedla cesta k projektu, který Mikysku proměnil z člověka známého hlavně ve snowboardové komunitě v jednu z nejvýraznějších tváří českého online videa.

Na začátku přitom nebylo vůbec jisté, že tento typ humoru bude fungovat mimo úzkou skupinu lidí. Mikyska později vzpomínal, že o českém internetovém prostředí tehdy nevěděl zdaleka tolik jako v době, kdy už MÚPI patřila mezi zavedené pořady. První díly navíc nevznikaly v luxusním studiu. Zelené plátno viselo doma v kuchyni a výsledné video se stříhalo v obýváku.

To je podstatná část jeho příběhu. MÚPI nevznikla jako drahý projekt velkého média, které si podle průzkumů vybralo vhodnou tvář. Vznikla jako formát, který si postupně nacházel vlastní jazyk. A ten jazyk byl od začátku podivně rozkročený mezi inteligentní satirou a schválně hloupou groteskou.

Mikýřova úžasná pouť internetem začala komentovat influencery, internetové podnikatele, bizarní kauzy, reklamy, sociální sítě, pochybné obchodní modely i veřejně známé osobnosti. Na první pohled to mohlo vypadat jako další pořad, který si prostě dělá legraci z lidí na internetu. Rozdíl byl v provedení.

Mikyska a jeho spolupracovníci postupně pochopili, že samotný výsměch nestačí. Nejzajímavější díly nezačaly fungovat proto, že někdo udělal trapné video, ale proto, že MÚPI dokázala vysvětlit mechanismus ukrytý pod povrchem. Proč je nějaká nabídka podezřelá? Jak funguje manipulace při náboru do víceúrovňového marketingu? Proč se lidé nechají vtáhnout do světa samozvaných expertů? Jakým způsobem se prodává pozornost?

Mikyska v rozhovoru pro Radio Wave svůj princip popsal jako kombinaci zprávařského formátu s absurdním humorem. To je vlastně přesná charakteristika toho, proč MÚPI fungovala. Divák mohl přijít kvůli vtipu, ale často odcházel s poměrně konkrétní informací.

Humor se stal dopravním prostředkem pro vysvětlování. Místo dlouhého varování před internetovými podvody přišla groteskní scénka, přehnaná grafika, kostým a několik střihů, které vypadaly, jako by je někdo vytvořil ve tři ráno po příliš silné kávě. Pod tím vším však bývala poměrně pečlivá příprava.

Takový styl má samozřejmě i riziko. Satira založená na konkrétních lidech se snadno může změnit v laciné ponižování. Mikyska sám v roce 2022 říkal, že jeho živobytím je „rýpat do lidí“, ale zároveň připouštěl, že existují bizarní postavy, do kterých se svým týmem záměrně nekopou. Výběr cíle se tak stal součástí samotného formátu. Jiné je zesměšnit neobratného teenagera a jiné člověka, který na internetu vydělává na zavádějících slibech.

Právě tato hranice pomohla MÚPI přerůst z pouhé internetové recese v pořad, kterému bylo možné přisoudit i osvětovou funkci. Ne vždy se to dařilo stejně a ne každý divák Mikýřův styl snese. Jeho humor stojí na přemíře, chaosu a záměrné trapnosti. Kdo na tuto frekvenci nenaladí, může mít pocit, že sleduje dvacet nápadů najednou a ani jeden nedostal čas doznít.

Pro fanoušky je ale právě tohle součást přitažlivosti.

Zlomovým potvrzením úspěchu byl rok 2021. MÚPI tehdy uspěla v anketě Křišťálová Lupa mimořádně výrazně: získala první místo v Ceně popularity, v kategorii Online video a také v kategorii Obsahová inspirace. Martin Mikyska se navíc umístil mezi nejvýraznějšími osobnostmi českého internetu.

Ocenění samo o sobě samozřejmě nezaručuje dlouhodobou kariéru. Internet je plný projektů, které jeden rok ovládnou žebříčky a další rok už si na ně skoro nikdo nevzpomene. V případě Mikýře ale ceny přišly ve chvíli, kdy se jeho tvorba právě začínala měnit v něco většího.

MÚPI se postupně prodlužovala a profesionalizovala. Krátké reakční epizody doplňovaly rozsáhlejší projekty, hlubší rozbory, rozhovory a tematické speciály. V týmu přibývali lidé a tvorba se přestávala podobat práci jednotlivce s kamerou a střihačským programem.

Zároveň se ukázalo, že Mikyska má ambici překročit vlastní internetovou bublinu. V dubnu 2022 moderoval přímý přenos 31. ročníku hudebních Cen Anděl na České televizi. Pro člověka, jehož humor je založený na přesně načasovaném střihu a možnosti natočit scénu znovu, je živé televizní moderování téměř opačná disciplína.

Právě takové okamžiky jsou pro internetové tvůrce zásadní. Popularita na sociální síti ještě automaticky neznamená schopnost obstát v tradiční televizi. Kamera je stejná jen zdánlivě. Jiný je rytmus, publikum, očekávání i míra kontroly. Mikyska tuto hranici překročil a postupně přidával další projekty mimo klasický YouTube.

Jedním z nejviditelnějších pokusů přenést Mikýřův styl do televize se stala Mikýřova hysteorie českých dějin. Pořad začala v roce 2024 vysílat Prima COOL a byl dostupný i na Prima+.

Princip byl vlastně logický. Když lze absurditu použít k vysvětlování internetových jevů, proč ji nepoužít k dějepisu? Mikyska v pořadu procházel českými dějinami, spojoval fakta s nadsázkou a záměrně vytvářel bizarní asociace, které by v klasické učebnici působily jako chyba tisku.

Reakce nebyly jednoznačné. Část publika oceňovala snahu dostat historii k lidem, kteří by po běžném dokumentu nesáhli. Jiným divákům připadala televizní podoba Mikýřova humoru násilná, příliš hlučná nebo roztažená do stopáže, která mu nesvědčila. Kritika se objevovala i v kulturních textech.

A právě tady se ukazuje jedna důležitá věc: Mikýřův styl není univerzální komediální recept. Je silně spojený s prostředím internetu, s rychlostí, střihem, možností přeskakovat mezi vrstvami a s publikem, které je zvyklé na memy a digitální narážky. Přesun do televize proto nemusí automaticky zachovat stejnou energii.

Přesto měl pořad význam. Potvrdil, že Mikyska už není jen tvůrcem čekajícím, zda ho někdy pozve tradiční médium. Stal se osobností, kolem níž tradiční médium postavilo vlastní formát. To je v českém prostředí poměrně výrazná změna poměrů.

Když bylo oznámeno, že se Martin Mikyska objeví v Survivoru Česko & Slovensko 2024, dávalo smysl čekat, že do soutěže přinese hlavně chaos. Ostatně jeho veřejná persona byla postavená na ironii a schopnosti shazovat vážně se tvářící situace.

Reality show pro něj ale představovala zásadně jiný typ rizika. Ve vlastním videu má autor kontrolu nad výsledným obrazem. V reality show ji odevzdává produkci. Hodiny natočeného materiálu se mění v epizody, jejichž dramaturgii určuje někdo jiný. Člověk, který si roky pečlivě buduje způsob, jakým ho publikum vnímá, tak najednou nemá veškerou kontrolu ve vlastních rukou.

Mikyska do soutěže vstupoval s humorem a nadsázkou. Postupně však sám přiznával, že čím déle na ostrově zůstával, tím víc začal respektovat samotnou hru. Z člověka, u něhož část publika očekávala především trolling, se stal regulérní hráč.

A nakonec vítěz.

V Survivoru strávil 77 dní a v červnu 2024 získal titul vítěze třetí československé série i finanční odměnu 2,5 milionu korun. Ve finále porazil své soupeře a potvrdil něco, co se k jeho veřejnému obrazu příliš nehodilo: že pod vrstvou ironie je mimořádně soutěživý člověk schopný dlouhodobé disciplíny.

Možná se v tom znovu ozval bývalý sportovec. Snowboarding a Survivor spolu na první pohled nemají mnoho společného, ale oba světy vyžadují schopnost snést nepohodlí, pracovat s neúspěchem a pokračovat i ve chvíli, kdy se výsledek nedá předem kontrolovat.

Pro Mikýřovu kariéru bylo ještě důležitější něco jiného. Survivor ho přivedl k publiku, které jeho internetovou tvorbu předtím vůbec sledovat nemuselo. Z internetové celebrity se stal člověk známý i lidem, kteří MÚPI nikdy neviděli.

Po vítězství mohl udělat to nejjednodušší: převzít cenu, absolvovat několik rozhovorů a několik měsíců těžit z nově nabyté popularity. Místo toho udělal krok, který dobře vystihuje způsob, jakým přemýšlí o obsahu.

Výhru ze Survivoru vložil do projektu nazvaného Jediný rozhovor v životě. Pronajal si pražskou O2 arenu a spolu s moderátorem Survivoru Ondřejem Novotným natočil rozsáhlý rozhovor a show, která uzavírala jeho cestu soutěží.

Byla to záměrně přehnaná investice do obsahu. Prázdná největší česká hala kvůli rozhovoru, který by šel technicky natočit v obyčejném studiu, je přesně ten druh absurdního gesta, na němž Mikýřova tvorba stojí. Zároveň šlo o velmi promyšlený obchodní tah. Obsah byl spojen s placenou platformou a prudkým přílivem předplatitelů.

Forbes později uvedl, že projekt vyšel MÚPI Crew přibližně na dva a půl milionu korun. Jinými slovy: Mikyska prakticky proměnil celou televizní výhru v marketing dalšího vlastního projektu. To je důležitější než samotná částka. Ukazuje to rozdíl mezi celebritou, která získává pozornost, a tvůrcem, který se ji snaží převést do vlastního mediálního prostoru.

Televize mu poskytla obrovskou viditelnost. On ji obratem přesměroval na kanály, nad nimiž má větší kontrolu.

To je možná jeden z nejchytřejších momentů celé jeho kariéry.

V začátcích stačilo zelené plátno, kamera a dlouhé hodiny střihu. Dnešní situace je úplně jiná. Kolem Mikysky vznikl tým a širší produkční zázemí. Společně s dlouholetými spolupracovníky působí také v agenturním prostředí a jeho značka je navázaná na komerční spolupráce, placený obsah, živé projekty i další tvůrce.

Forbes ve svém žebříčku pro rok 2026 zařadil Mikýře na šesté místo mezi nejlépe placenými českými youtubery a streamery a jeho roční výdělek odhadl na 25 milionů korun. Mezi významnými partnery uváděl například Českou spořitelnu, Vodafone, Alzu, Mixit, Coca-Colu nebo Kaufland. Ještě zajímavější než samotný odhad příjmů je ale jejich struktura.

Před několika lety byl internetový tvůrce závislý hlavně na sledovanosti a reklamě před videem. U dnešního Mikýře je YouTube spíš jednou součástí mnohem širšího systému. Peníze přicházejí z partnerství, placeného obsahu, produkce, agenturní činnosti a projektů, které mohou žít i mimo hlavní kanál.

To je velká změna oproti představě youtubera jako člověka zavřeného v pokoji s kamerou. Úspěšní tvůrci už často fungují podobně jako malé mediální domy: mají produkci, obchod, dramaturgii, partnery, distribuci a vlastní komunitu.

Na webu agentury Close Friends je MÚPI prezentována jako projekt, který tým buduje od začátku. Agentura pracuje i pro další známé tvůrce a osobnosti.

Mikýř se tím posunul do zvláštní role: je zároveň obsahem, moderátorem, značkou i jedním z lidí, kteří pomáhají vyrábět značky ostatních.

U internetového tvůrce, který si vybudoval jméno kritikou manipulativního marketingu a pochybných internetových obchodních modelů, vzniká nevyhnutelné napětí ve chvíli, kdy začne ve velkém spolupracovat se značkami.

Na jedné straně je to logické. Profesionální tvorba stojí peníze. Tým, produkce, technika a čas se nedají dlouhodobě platit pouze potleskem publika. Na druhé straně divák může oprávněně položit otázku: kde končí nezávislý komentátor internetu a začíná reklamní médium?

Mikýřův způsob řešení je většinou stejný jako u zbytku jeho tvorby. Reklamu se snaží začlenit do vlastního humoru tak, aby nebyla cizím blokem vloženým doprostřed pořadu. Značka nekupuje jen tvář, ale styl. Právě to je pro zadavatele atraktivní a zároveň nebezpečné: čím silnější je osobnost tvůrce, tím méně lze reklamní sdělení úplně kontrolovat.

Z pohledu trhu ale tento model očividně funguje. Výčet velkých partnerů ukazuje, že firmy už internetové tvůrce nevnímají pouze jako doplněk kampaně pro mladé publikum. U největších jmen jde o samostatný mediální kanál s vlastním jazykem a vysokou mírou důvěry fanoušků.

A právě důvěra je kapitál, který se dá velmi snadno ztratit. Pro Mikýře proto bude dlouhodobě důležité, aby rozdíl mezi kritikou internetových šmejdů a vlastními obchodními spolupracemi zůstal pro publikum čitelný.

Internet je nemilosrdný k vlastním hvězdám. Formát, který jeden rok působí svěže, může za dva roky připomínat vtip, který někdo příliš dlouho vysvětluje. Mikýřův původní styl založený na rychlých komentářích českého online bizáru proto nemohl zůstat stejný navždy.

Právě schopnost formát měnit je pravděpodobně hlavním důvodem, proč jeho kariéra pokračuje. MÚPI se posunula od krátkých dílů k delším projektům, od komentování influencerů k tématům, která někdy vyžadují podstatně větší rešerši. Vedle toho vznikaly rozhovory, televizní pořad, sportovní speciály i projekty spojené s reality show.

V roce 2026 se Mikyska objevil také jako kapitán českého týmu v projektu Cage Game organizace Oktagon, kde se utkaly české a slovenské týmy mladých bojovníků. Znovu šlo o vstup do prostředí, které nebylo jeho původním domovem. A znovu fungoval jako člověk propojující internetovou zábavu s již existujícím silným formátem.

Forbes v témže roce připomínal, že jeho tvorba pokračuje jak u lehčích témat a reality show, tak u rozsáhlejších rozborů vážnějších internetových kauz. Značka Mikýř tak nestojí na jediném pořadu, ale na schopnosti převést různé téma do rozpoznatelného stylu.

To však přináší další problém: čím větší je tým a čím širší je záběr, tím obtížnější je udržet dojem spontánnosti, který byl na začátku součástí kouzla.

Na české mediální scéně není mnoho osobností, u nichž jsou obdiv a podráždění tak blízko u sebe. Část publika považuje Mikysku za mimořádně chytrého satirika. Jiní v něm vidí člověka, který schovává obyčejné zesměšňování za sofistikovaný střih. Někdo oceňuje jeho schopnost popularizovat složitější témata. Jiný po pěti minutách vypne video, protože už nedokáže snést další zvukový efekt.

Obě reakce jsou vlastně pochopitelné.

Mikýřův styl je postavený na intenzitě. Nesnaží se být univerzálně příjemný. Nevytváří klidné video na pozadí k vaření. Chce diváka držet v neustálém napětí mezi informací a nesmyslem. Často vědomě používá humor, který je tak hloupý, až se stává další vrstvou vtipu.

Tím se odlišuje od velké části klasické televizní zábavy, která se snaží nikoho příliš neodradit. Mikýř naopak dlouho těžil z toho, že jeho tvorba jasně říkala: buď přijmete její pravidla, nebo pravděpodobně odejdete.

Paradoxně mu právě tato neuhlazenost pomohla vstoupit do mainstreamu. V době, kdy se řada médií snaží znít mladě a internetově, působí často jako někdo, kdo napodobuje jazyk, jemuž úplně nerozumí. Mikyska tento jazyk nemusí napodobovat. On z něj vyrostl.

Veřejná postava jménem Mikýř působí chaoticky. Jeho profesní cesta však při bližším pohledu chaotická příliš není. V jedné oblasti se naučil soutěžit, v další se naučil vyrábět obraz, potom si osvojil způsob, jak kolem obrazu stavět publikum, a nakonec kolem publika vybudoval obchodní model.

Sport mu dal disciplínu a toleranci k neúspěchu. Studium ekonomie mu poskytlo alespoň základní orientaci ve světě financí a podnikání. Snowboardová videa ho přivedla ke střihu. Prkenný přehled k moderování. MALL.TV k širšímu publiku. MÚPI k vlastnímu stylu. Placené platformy k větší nezávislosti na reklamě. Survivor k masovému publiku. A podnikatelské zázemí umožnilo, aby značka nepřestala fungovat ve chvíli, kdy už jeden člověk nemůže dělat všechno sám.

Největší Mikyskovou výhodou tak možná není humor, ale schopnost převádět jednu zkušenost do dalšího oboru. To je méně nápadné než kostým nebo virální hláška, ale pro dlouhou kariéru podstatnější.

Zároveň však platí, že podobný model se nedá jednoduše kopírovat. Nestačí najmout střihače, vytvořit placený kanál a začít používat absurdní grafiku. MÚPI vznikala v konkrétní chvíli, kdy český internet rychle rostl, influencerství se profesionalizovalo a zároveň produkovalo dost bizarních příběhů na nekonečný komentář.

Mikyska navíc přišel s kombinací vlastností, které se málokdy potkávají: sportovní soutěživost, ochota vypadat směšně, relativně analytické uvažování a schopnost před kamerou působit, jako by žádný plán vůbec neexistoval.

Kdyby někdo v roce 2015 řekl mladému snowboardistovi z rozhovoru pro studentský web, že o jedenáct let později bude patřit mezi nejvýdělečnější české internetové tvůrce, moderovat velké pořady, spolupracovat s největšími značkami a mít za sebou vítězství v Survivoru, znělo by to spíš jako špatně napsaný motivační příběh.

Jenže právě proto je Mikyskova kariéra zajímavá. Nevypadá jako předem naplánovaná cesta k celebritě. Spíš jako řetězec situací, v nichž dokázal využít dovednost získanou o krok dřív.

Snowboarding už dnes není hlavní důvod, proč ho lidé znají. Přesto bez něj pravděpodobně žádný Mikýř v dnešní podobě nevznikl. Stejně jako by bez malého pořadu na MALL.TV možná nevznikla značka schopná utratit miliony za jediný rozhovor v prázdné O2 areně. A bez let budování vlastního publika by Survivor mohl skončit jen krátkým televizním dobrodružstvím místo dalšího urychlovače kariéry.

V roce 2026 už Martin Mikyska není pouze youtuberem. Je tvůrcem, moderátorem, producentem, podnikatelem a hlavně značkou, která dokázala překročit hranici mezi internetovou subkulturou a hlavním proudem, aniž by úplně zahodila vlastní podivnost.

Možná právě to je jeho největší úspěch. Ne že dokázal přesvědčit všechny, aby ho měli rádi. To se mu ani zdaleka nepodařilo a nejspíš o to nikdy neusiloval. Dokázal ale něco těžšího: přimět velmi rozdílné publikum, aby vědělo, kdo Mikýř je.

A v ekonomice pozornosti je někdy právě tohle nejcennější vítězství.

Zdroje: