Článek
Děj v kostce
Čas vos sleduje dvě postavy – Báru a muže přezdívaného Ptáčník – jejichž životy se zkřížily dávno předtím, než se potkali. Bára se po letech vrací do rodného města s přesvědčením, že jí kdysi někdo zničil život. Neumí vrátit čas, ale může „přepsat“ cizí vzpomínky: trpělivě se zabydluje, sází květiny, získává důvěru a chystá tichou odplatu. Naproti tomu samotářský Ptáčník, milovník přírody a ptactva, se s vlastní minulostí naučil žít. Jejich příběhy se postupně proplétají a vyjevují, jak snadno se z domněnek stane jistota a jak nebezpečné je, když se bolest živí sama sebou.
Kde a s kým
Děj se odehrává na malém městě (v románu pojmenovaném Brod). Ona – Bára – pěstuje zahradu a drží se stranou, on – Ptáčník (Miroslav) – vyráží do lesa a vnímá svět přes drobné, zdánlivě bezvýznamné detaily. Dva hlasy, dva způsoby, jak se dívat na tutéž skutečnost.
O čem to celé je (hlavní témata)
Paměť, která se dá „přepsat“
Román ukazuje, že paměť je křehká a tvárná – a že kdo dokáže přesvědčivě vyprávět, může ovlivnit, co si ostatní pamatují a jak to čtou. Bářino odhodlání „spravit“ minulost tím, že ji přetvoří v cizích hlavách, klade nepříjemnou otázku: kdy se touha po spravedlnosti zvrhne v manipulaci? To, jak snadno podlehneme neověřeným „faktům“, je v knize explicitně přítomné.
Osamělost vs. společenství
Čas vos je také román o samotě – zvolené i vynucené. Bára i Ptáčník si ji různě racionalizují, ale každý nesou svou tíhu. Kniha zároveň naznačuje, že cestu z ulity může otevřít trpělivý rozhovor a ochota vidět druhého bez předsudků. Autorka v rozhovorech mluví o smíření a o tom, že síla je i v obyčejném „promluvit si“.
Vina, odpuštění a míra zla
Mornštajnová opakovaně testuje hranici mezi selháním a vinou, mezi pochopitelným a neodpustitelným. V Čase vos se ptá, co všechno dokáže pohnout člověkem k malosti nebo krutosti a kde se rodí zlo – téma, které v různých obměnách prochází její tvorbou. Zde se však zdůrazňuje i síla odpouštění (nebo alespoň porozumění), je-li vůbec možné.
„Žihadlo“ jako symbol
Název není náhoda. Vosy jsou v příběhu obrazem ostrých bodnutí, která život rozdává: jednou zabolí pomluva, jindy stará křivda, někdy naopak bodneme my sami. Vosy jsou všudypřítomné, ale nejde o thriller; spíš o tiché napětí, které se vrývá pod kůži. Tento dojem akcentují recenze: kniha „nekřičí“, ale kouše.
Jak je to napsané
Mornštajnová volí vyprávění s minimem dialogů a s důrazem na detail, atmosféru a vnitřní monology. Díky dvěma perspektivám (Bára a Ptáčník) se postupně skládá mozaika, která drží čtenáře v pozoru – napětí roste z drobností a z věcí, které si postavy vyprávějí (nebo nevyprávějí).
Proč to číst (a proč třeba ne)
Proč ano:
- Hledáte silný psychologický příběh bez laciných zvratů.
- Baví vás pomalé, soustředěné vyprávění, kde se hodně hraje o paměť, vinu a odpuštění.
- Máte rádi, když příroda (zahrada, ptáci, vosy) není jen kulisa, ale mluví do děje.
Proč možná ne:
- Pokud čekáte přímou návaznost na šokové téma z románu Les v domě, tady ji nedostanete – novinka je klidnější, civilnější, bez „explicitního zla“. Některé recenze to vítají, jiné to vnímají jako „až přílišné“ ztišení.
V jedné větě
Čas vos je civilní, ale napínavý příběh o tom, jak křehká je pravda o minulosti – a jak snadno v nás stará žihadla dál pálí, dokud se jim nepodíváme do očí a nezačneme spolu mluvit.
Zdroje
https://www.hostbrno.cz/cas-vos/
https://www.idnes.cz/kultura/literatura/cas-vos-alena-mornstajnova-nova-kniha-recenze.A250514_145428_literatura_poch
https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/alena-mornstajnova-vydala-roman-cas-vos-rozhovor/r~d392522e38cb11f0a065ac1f6b220ee8/
https://denikn.cz/1718637/sebe-teprve-napisu-rika-alena-mornstajnova-vydava-cas-vos-a-pracuje-na-svem-sebevedomi/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-alena-mornstajnova-cas-vos-recenze-275814
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/cas-vos-776782056
https://blog.martinus.cz/2025/05/cas-vos-kdyz-minulost-bodne-jako-zihadlo
