Windsor Castle: Karlštejn po anglicku, jen s interiéry z jiné ligy

Kdo má rád české hrady, může mít při příjezdu do Windsoru zvláštní pocit důvěrnosti. Hrad na kopci, pod ním město plné turistů, restaurací a obchodů se suvenýry, před vstupem fronta a uvnitř historie na každém kroku. Turisticky je Windsor takový britský Karlštejn. Jenže pouze do chvíle, než se dostanete do královských apartmánů.

Pak české hrady, řečeno s trochou nadsázky, blednou závistí.

Windsor Castle není památka, která by po odchodu posledního panovníka zamrzla v minulosti. Je to dodnes fungující královský palác a zároveň největší a nejstarší obývaný hrad na světě. Jeho historie sahá až k Vilému Dobyvateli a během staletí byl domovem desítek britských panovníků.

To je na návštěvě znát. Windsor nepůsobí jako klasická hradní expozice složená z několika místností, starého nábytku a vitrín. State Apartments jsou reprezentativní sály, ve kterých člověk chvílemi neví, jestli se má dívat na stropy, obrazy, nábytek, zbraně, nebo výzdobu stěn.

Pro českého návštěvníka se navíc objeví jeden nečekaný detail. Ve windsorské Royal Collection se nachází také portrét císaře Rudolfa II., panovníka tak pevně spojeného s Prahou, že jeho přítomnost na anglickém královském hradě působí skoro jako malé domácí pozdravení.

A právě sbírky jsou jedním z důvodů, proč Windsor působí tak velkolepě. Není to jen hrad. Je to zároveň místo, kam britská monarchie po staletí soustřeďovala mimořádná umělecká díla a předměty.

Romantika středověkého hradu ovšem na chvíli končí hned u vstupu.

Oficiální pravidla mluví o airport-style security checks. Návštěvník i jeho zavazadla procházejí bezpečnostní kontrolou podobně jako na letišti, kovové předměty musí z kapes a větší zavazadla mají další omezení.

Pocitově může být kontrola ve Windsoru ještě důkladnější než před odletem na dovolenou. Rozdíl je jen v tom, že na jejím konci nenásleduje duty free a letadlo, ale několik století britské monarchie.

Dává to samozřejmě smysl. Nejde jen o historickou památku, ale o fungující královské sídlo s mimořádně cennými sbírkami.

Další překvapení přijde ve chvíli, kdy člověk automaticky sáhne po telefonu. Ve State Apartments se fotografovat ani natáčet nesmí. Totéž platí také pro kapli sv. Jiří.

V době, kdy většina turistických návštěv končí stovkou fotografií, které už nikdo nikdy neotevře, je to skoro nezvyklý zážitek. Najednou nezbývá než se skutečně dívat.

Má to ale jeden vedlejší efekt. Když po návratu chcete někomu ukázat, co vás uvnitř ohromilo, nemáte skoro nic.

A právě tehdy člověka napadne: možná se sem budu muset vrátit.

Mimochodem, v tomto směru je dnes Karlštejn paradoxně benevolentnější. Na základním okruhu Císařskou rezidencí lze při dodržení pravidel fotografovat bez blesku. Windsor si své nejkrásnější interiéry nechává mnohem více pro oči těch, kteří právě stojí uvnitř.

V areálu stojí také St George’s Chapel, kaple sv. Jiří, kterou by byla škoda při návštěvě přeskočit.

Slovo kaple může v češtině znít skoro skromně. Tady je ale poněkud zavádějící. Jde o monumentální gotickou stavbu, která tvoří duchovní srdce Windsoru a je spojena s Podvazkovým řádem.

Uvnitř jsou pohřbeni britští panovníci včetně Jindřicha VIII. a královny Alžběty II. Už jen kvůli této části stojí za to nechat si při návštěvě dostatek času. Kaple se navíc zavírá dříve než samotný hrad a v neděli je pro běžné turistické prohlídky uzavřena kvůli bohoslužbám.

Srovnávat Windsor a Karlštejn je samozřejmě trochu nefér. Každý vznikl v jiné zemi, pro jiný účel a oba jsou výjimečné něčím jiným.

Turisticky ale podobnost funguje překvapivě dobře. Oba jsou ikonou, za kterou přijíždějí davy, oba dominují svému okolí a u obou je rozumné plánovat návštěvu dopředu. Na Karlštejně se většina návštěvy odehrává v přesně stanoveném okruhu s průvodcem. Základní okruh trvá přibližně 55 minut. Ve Windsoru oficiálně doporučují vyhradit si na návštěvu zhruba hodinu a půl až dvě hodiny, ale kdo se rád zastavuje u detailů, může snadno potřebovat více.

A pak je tu cena. Základní vstup do Windsoru v roce 2026 stojí při nákupu předem 32 liber pro dospělého, na místě 36 liber. Karlštejn je proti tomu výrazně levnější výlet.

Jenže Windsor nabízí něco, co se těžko popisuje fotografiemi, a vlastně je trochu ironické, že je uvnitř ani pořizovat nesmíte. Teprve v interiérech člověk pochopí, že nenavštívil jen další slavný evropský hrad, ale palác, který je po staletí součástí živé monarchie.

Karlštejn má nádhernou polohu, českou historii a Kapli svatého Kříže, která je sama o sobě světovým unikátem. Windsor zase vítězí množstvím reprezentativních prostor a bohatstvím vybavení.

A pokud odcházíte s pocitem, že jste zdaleka neviděli všechno, není to chyba prohlídky. Možná je to její nejlepší reklama.

Zdroje: