Zdeněk Izer: Muž, který rozesmál celou republiku – a pak zmizel z obrazovky

Praha, přelom osmdesátých a devadesátých let. Mladý muž se ušpiněnýma rukama od motorového oleje přijíždí pozdě v noci z venkovského kulturáku, kde před pár hodinami rozesmál sál plný lidí imitacemi zpěváků a politiků. Ráno nastoupí do práce v autodílně. Tohle tempo vydržel jen do léta 1990 - pak práskl klíčem od dílny o zem a šel do světa dělat to, co mu šlo od malička nejlépe: bavit lidi.

Zdeněk Izer se narodil 7. září 1966 v Praze a od útlého dětství dával jasně najevo, k čemu ho táhne. Učitelé na základní škole ho za to netřepali po zádech - spíš naopak. Komediantství za školní lavicí nestojí za pochvalu, ale za poznámky do žákovské knížky a nepříjemné třídní schůzky. Izerova maminka to nesla nelehce.

Cesta k vybranému povolání grafika se uzavřela hned na startu: na střední grafickou školu ho nepřijali. Prý ne kvůli známkám - ty byly v pořádku. Problém byl jinde. Jeho rodiče nebyli členové komunistické strany, a takzvaná angažovanost rodičů hrála při přijímacím řízení svou roli. Tak skončil na učilišti na automechanika, kde flákal výuku tak vydatně, že ho málem vyhodili za absenci. Zachránila ho vojna.

Na vojně v roce 1988 zažil moment, který rozhodl o všem. Každý útvar musel dát dohromady kulturní program. Izer se přihlásil - ne proto, že by ho to táhlo, ale proto, že chtěl z kasáren ven. S číslem, které složil na koleně, postoupil z okresního kola až do celostátního. Producent a hledač talentů Petr Hannig ho v té době objevil v porotě jedné takové vojenské soutěže. Řekl mu: až dochodíš, přijdi za mnou. A pak pro něj skutečně dojel do pražského Karlína, kde si Izer kroutil šrouby v autodílně.

To byl začátek.

Na přelomu let 1991 a 1992 začal Izer vydávat první audionahrávky. Republika právě prožívala divokých pět minut. Komunismus padl, politická scéna přetékala karikaturními postavami, televize vysílala pořady, o nichž si lidé šeptali v práci - a Izer byl u toho a všechno parodoval.

Jeho první CD Ve dne zataženo, v noci roztaženo, aneb co týden dal vyšlo v roce 1992 a bylo okamžitě k dostání na každém tržišti. Pak přišel rok 1993 a s ním Policejní akademie - audiosérie, která se stala fenoménem. Šlo o projekt vytvořený ve spolupráci s Markem Dobrodinským a Marcelem Zmožkem, jehož nosnou kostrou byly vtipy obalené jednoduchou příběhovou linkou. V centru dění stál kapitán Luděk Sobota, vojenský učitel, který se snaží ze sbírky podivínů vycvičit schopné policisty.

Série mistrovsky zachycovala dobu: v nahrávkách se mihly skutečné události devadesátých let - útok na pražský McDonald's, krádež zbraní v Holešově, skořápky na ulici, rozmach podnikání i prostituce. Parodovány byly figury jako major Zeman ze slavného seriálu nebo politik Miloš Zeman v pokračováních série. Všechny hlasy - desítky postav - mluvil sám Izer. Celkem vydal 23 CD s humornými audionahrávkami, přičemž každý díl se přirozeně prodával lépe než ten předchozí.

Na kazetách a discích se tehdy dělalo velké jméno. Lidé si půjčovali nahrávky od sousedů, nahrávali si je na prázdné kazety, pouštěli je v autech na výletech. V době před internetem byl tohle způsob, jak se šířila kultura.

Rok 1994 přinesl televizní průlom. Česká televize tehdy vysílala populární pořad Šance - soutěž, která dávala prostor talentovaným amatérům i profesionálům. Izer se stal jejím pravidelným hostem a brzy přibral spolupracovníka, s nímž vytvořil jedno z nejslavnějších komediálních dui v historii české zábavy.

Marek Dobrodinský byl Izerův parťák po celých třináct let. Mezi lety 1994 a 2000 spolu vytvořili v pořadu Šance desítky scének, které diváci citují dodnes. Jejich doménou se staly parodie tehdy nejsledovanějších televizních pořadů - na České televizi to byl Receptář nebo Tak neváhej a toč!, na Nově parodovali 7 čili 7 dní, Volejte řediteli, Televizní noviny nebo Tabu, na Primě si vzali na mušku Nikdo není dokonalý nebo kulinářský pořad Mňam.

Mechanismus, který fungoval, byl prostý: vzít pořad, který lidi znají - a nejlépe takový, který je trochu otravuje - a udělat si z něj srandu. Izer to sám popsal trefně: parodovat se vyplatí věci, které jsou lidem blízké a trochu je štve, že jim to přece jen leze na nervy.

V hudebních číslech se Izer na jevišti proměňoval ve zpěváky. Jeho verze duetu Láska prý v podání Karla Černocha a Petra Dvorského - samozřejmě obě role zároveň - se stala legendou. Imitoval Ladislava Křížka, Andrea Bocelliho, desítky dalších. Každá imitace nebyla jen napodobením hlasu, ale celého způsobu pohybu, gest, mimiky.

Po úspěchu v pořadu Šance dostala dvojice v roce 2000 vlastní pořad se skrytou kamerou Na palmě! - moderní formát, který tehdy teprve přicházel do Česka ze Západu. Provokovat celebrity a zachycovat jejich spontánní reakce bylo novinkou, které diváci přišli na chuť.

Třináct let spolupráce skončilo trpce. Příčinou byl - jako v tolika jiných příbězích ze šoubyznysu - osobní vztah jednoho ze zúčastněných. Dobrodinský se oženil se zpěvačkou Gabrielou Goldovou a podle toho, co se doneslo na veřejnost, se situace zkomplikovala: Izer měl pocit, že jeho parťák věnuje víc energie skládání písniček pro manželku než vymýšlení skečů pro jejich společné pořady. Na jednom z vystoupení navíc došlo k přímé roztržce - Dobrodinský s partnerkou odjeli po skončení, aniž by pomohli Izerovi sehnat honorář.

Poslední kapka přetekla. Dvojice, která bavila republiku přes dekádu, se rozešla - a ne v dobrém. Izer to v rozhovorech nikdy nezapíral, ale do hloubky se k tomu nevracel. Dobrodinský přišel s vlastní verzí příběhu a oběma stranám zůstalo v krku něco hořkého.

Rozpad uměleckého partnerství bývá vždy víc než jen pracovní záležitost. Po třinácti letech společné práce, kdy dva lidé spolu tráví víc hodin než s vlastní rodinou, se odloučení podobá rozvodu. A rozvody, jak víme, málokdy probíhají s elegancí.

Po rozchodu s Dobrodinským přešel Izer na TV Prima, kde v letech 2003 až 2010 uváděl sérii vlastních zábavních pořadů. Telebazar (2003), Kinobazar (2004), Pípšoubazar (2005), Jen blbni (2006) - jména pořadů mluví sama za sebe. K Primě se přidal nový partner Petr Freund, s nímž Izer točil další série skečů.

V roce 2010 přišel Skečbar s herečkou Nelou Boudovou, který ale diváky příliš nenadchl a vydržel jen jednu sérii. Poslední televizní epizodou se stal Buřtcajk na TV Pětka v roce 2012, kde vedle Izera vystupovali Milan Pitkin, Šárka Vaňková nebo Hana Křížková. Stanice ale po necelém půlroce přestala vysílat - ne kvůli Izerovi, ale protože nový televizní kanál prostě nevydržel.

Mezi lety 2008 a 2014 se Izer ještě pravidelně objevoval v popůlnočním silvestrovském pořadu České televize U muziky na Silvestra, kde bavil diváky jako vypravěč vtipů. To byl ale spíše výjimečný výjezd než pravidelná spolupráce.

Z obrazovky se tiše vytrácel. Nebyl to dramatický konec, žádná hádka s televizí ani skandál. Šlo o pomalejší, přirozenější zánik - poptávka po formátu, který Izer představoval, se přelila jinam. Reality show, soutěžní formáty, moderní komedie. Česká televize i komerční stanice začaly hledat jiné tváře a jiné formáty.

Proč Izer odešel z televize? Sám to vysvětlil paradoxem, který mu jednou popsal Ivan Mládek. Čím víc jsou umělci vidět v televizi, tím méně lidí jim chodí na živá vystoupení. Divák si řekne: přijede Mládek, bude dělat to samé, co dělá v televizi, tak proč platit za vstupenku? Ale jakmile zmizí z obrazovky, lidem se po něm začne stýskat a kupují lístky.

Izerův odchod z televizní zábavy byl tak do jisté míry vědomou strategií. Nechtěl být věčně přítomný na obrazovce za cenu toho, že kulturní domy budou prázdné. Raději zvolil jinou cestu - tu, která vede přímo k divákovi.

Dnes Zdeněk Izer objíždí českou republiku se svými pořady Autokolektiv a Zdeněk Izer na plný coole. Hraje v kulturních domech, divadlech, na soukromých akcích. Vyprodané sály jsou realitou - ne zázrakem, ale výsledkem toho, že si během dekád na obrazovce vybudoval věrnou diváckou základnu, která za ním přijde i tehdy, když ho v televizi nevidí.

Několik let vystupoval ve dvojici se zpěvačkou Šárkou Vaňkovou - spojení komika a zpěvačky fungovalo dobře a přitahovalo různorodé publikum. Od roku 2017 ale vystupuje sám. Jako autor, režisér i protagonista vlastního pořadu.

Jako dabér spolupracoval na počítačových hrách - v české hře Horké léto propůjčil hlas několika postavám, v Poldovi 5 rovněž. Navíc v neoficiálním dabingu pro hru Counter-Strike verze 1.5 kolují jeho hlášky dodnes: citáty jako hlasité upozornění v holandštině nebo výkřiky ve stylu Nepřítel na sračky! si zahrávači sedmdesátkového čtenáře usmějí.

Izerův soukromý život byl bouřlivý. První manželství skončilo rozvodem v roce 1990 - tedy ještě v době, kdy byl napůl automechanik a napůl bavič na turné. Podruhé se oženil 15. srpna 2003 s Olgou a v únoru 2004 se jim narodila dcera Lara.

Manželství vydrželo patnáct let, ale v roce 2018 podala Olga žádost o rozvod. Rozvod neproběhl tiše - bulvární média informovala o obviněních ze šikany a psychického týrání, která vůči Izerovi zaznívala. Izer se k věci veřejně příliš nevyjadřoval.

Dcera Lara studuje grafický design - obor, na který se kdysi marně hlásil i sám Izer. Dnes ji vozí po evropských muzeích a společně tráví čas mimo jeviště. Je v tom jistá ironie, která se mu zjevně nevyhne: to, co mu bylo odepřeno, si dcera bez problémů zvolila.

K životu mimo jeviště patří rybaření, zahrádka, psi - převážně skotští teriéři v pšeničném i černém zbarvení. A videohry na PlayStation. Z hudby poslouchá takřka vše - kromě dechovky a techna.

Zdeněk Izer nikdy nepracoval s jemnou ironií nebo intelektuálními narážkami. Jeho humor byl vždy přímý, rychlý, na hraně - někdy za ní. Parodoval to, co lidé denně viděli v televizi, a přidal k tomu imitace, kostýmy a grimasy, které dokázal vykouzlit na své pohyblivé tváři.

Kritici mu vytýkali přisprostlost a nekorektnost. Sám Izer by s tím pravděpodobně nesouhlasil - a nebo by souhlasil a pokrčil rameny. Lidový humor má svá pravidla, která se liší od pravidel kabaretní sofistikovanosti. Je přímý, konkrétní, sahá po věcech, o nichž se v slušné společnosti nemluví, a právě proto ho milují lidé, kteří slušnou společností pohrdají.

Výsledek? Izer vyplnil v devadesátkách prázdné místo, které tu bylo. Česká společnost se po čtyřiceti letech komunismu oddychovala a smála - a bavič z autodílny jí k tomu poskytoval vhodný zvukový doprovod. Parodoval Televizní noviny, protože lidé Televizní noviny znali zpaměti. Parodoval Klause a Zemana, protože tito politici naplňovali zpravodajství. Parodoval populární zpěváky, protože jejich hity lidi bavily i otravovaly zároveň.

To je recept na komedie, který funguje v každé době: vezmi to, co všichni znají, a zesměšni to.

Dnes je Zdeňku Izerovi necelých šedesát let. V televizi ho neuvidíte - a on to nechce jinak. Vybudoval si kariéru, která závisí výhradně na přímém kontaktu s divákem: žádný dramaturg, žádná sledovanost, žádné koláče. Jen jeviště, mikrofon a sál.

Fanoušci, kteří ho pamatují z devadesátek, za ním přijdou. Přinesou vzpomínky na to, jak jako děti nebo teenageři poslouchali Policejní akademii na kazetách, jak se u televize smáli parodii na Receptář nebo jak jim utekl spánek při poslechu Hospody u Nemravy. Izer jim dá totéž, co jim dával vždy - rychlý humor bez omluv, imitace, skeče, kostýmy.

Česká populární kultura devadesátých let si v posledních letech prochází vlnou nostalgie. Lidé hledají záznamy starých pořadů na YouTube, vzpomínají na show, které tehdy formovaly jejich vkus i jejich smysl pro humor. V tomto kontextu je Izerova kariéra dokonalou kapsulí doby - bavič, který byl na správném místě ve správný čas, a který to dokázal proměnit v trvalý základ.

Z automechanika, který pral klíčem o zem, se stal symbol celé jedné éry. A pak se tiše stáhl - ne proto, že by ztratil humor, ale proto, že pochopil, kde je jeho humor nejužitečnější.

Sály kulturních domů dávají odpověď každou sobotu večer.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Izer

http://www.zdenekizer.cz/zdenek-izer/

https://www.dotyk.cz/magazin/zdenek-izer-dnes-vystoupeni/

https://www.dotyk.cz/magazin/zdenek-izer-dnes-2/

https://www.vlasta.cz/celebrity/zdenek-izer-dnes-mlady-vtipy-vyndavaci-a-zas-tam-daci/

https://www.readzone.cz/zdenek-izer-slavi-59-narozeniny-z-televize-zmizel-ale-o-ksefty-nema-nouzi-s-dobrodinskym-se-nerozesel-v-dobrem/

https://www.dotyk.cz/magazin/zdenek-izer-marek-dobrodinsky/

https://www.kinobox.cz/osobnosti/19623-zdenek-izer

https://www.denik.cz/divadlo/zdenek-izer-bylo-mi-lito-ze-kapely-jezdi-na-turne-a-herci-a-bavici-ne-20130729-j.html

https://www.infopedia.cz/index.php/Zden%C4%9Bk_Izer