Článek
Měl jsem plán.
Jasný. Postupný. Logický.
A pak se rozpadl.
Ne najednou, spíš jako když se ti drolí cihla po cihle celý dům, který sis v hlavě postavil. A přitom ses snažil všechno udělat „správně“. Podle pravidel. Podle toho, co „dává smysl“.
Až později mi došlo, že právě tohle zhroucení byl začátek něčeho důležitého.
Naše plány jsou jen přání
Když plánujeme, myslíme si, že držíme volant. Ale často je to jen iluze kontroly. Vytváříme si představy, jak by věci měly být, a říkáme tomu „plán“. Ale není to plán – je to přání.
Přání, aby život šel hladce.
Přání, aby věci dávaly smysl.
Přání, aby nás nic nebolelo.
Jenže život není obchod, kde si objednáš klid a doručí ti ho zítra mezi desátou a dvanáctou.
Když plán selže, ukazuje se pravda
Když se náš plán zhroutí, máme pocit, že selháváme. Ale možná je to naopak. Možná právě v tom chaosu se začíná odhalovat to, co jsme měli vidět od začátku.
Pravda o tom, kým jsme.
Co doopravdy potřebujeme.
A co bylo jen přetvářka, kterou jsme si sami uvěřili.
Bolest z rozbití může být pozvánka ke svobodě. Jen to chvíli bolí jako čert.
Existuje plán, který není náš. A přesto je pro nás.
Možná existuje něco, co nás přesahuje. Ať tomu říkáš Bůh, vesmír, plán duše nebo vědomí – možná je tu něco, co zná cestu líp než my.
Možná že jediný plán, který vždycky vyjde… není ten náš.
A možná, že když přestaneme bojovat za ten náš a začneme důvěřovat tomu vyššímu, přestane to bolet tak moc.
Možná.
A možná ne.
Ale aspoň už víš, že nejsi blázen, když tvůj plán selhal.
Možná jsi právě tam, kde máš být.
Na závěr:
Selhal ti někdy plán, a později jsi pochopil, že to mělo smysl?
Napiš mi do komentáře. Možná tvoje zkušenost pomůže někomu, kdo to právě teď potřebuje slyšet.
