Článek
1. Ne každý, koho miluješ, tě má milovat zpátky. A je to v pořádku.
To, že někoho miluješ, neznamená, že ti to musí vrátit. Není to selhání, je to realita.
A čím dřív to přijmeš, tím dřív uvolníš místo někomu, kdo tě milovat opravdu chce. Držet se člověka, který tě nechce, je jako čekat na vlak na nádraží, kde už koleje dávno nevedou.
2. Láska nestačí. Bez respektu a ochoty se snažit je k ničemu.
„Miluju tě“ je jen začátek. Pokud chybí vzájemný respekt, snaha a ochota řešit problémy, láska se rychle vyčerpá.
Můžeš někoho milovat z celého srdce, ale pokud tě nerespektuje a nestará se o to, aby vztah fungoval, časem tě ta láska spíš zlomí než posílí.
3. Někdy tě opustí ne proto, že jsi špatný, ale proto, že potřebují najít sami sebe.
Odchod druhého není vždy o tobě. Někdy lidé potřebují projít vlastní cestu, i když to znamená, že z té tvé zmizí.
A je to v pořádku. Někdy se prostě cesty rozdělí, aniž by to byla něčí vina.
4. Ten, kdo tě má rád, jen když jsi „v pohodě“, si nezaslouží být u tebe, když jsi na dně.
Skutečná blízkost se pozná v těžkých chvílích. Pokud s tebou někdo zůstává jen, když je ti dobře, není to opravdový vztah, ale pohodlné přátelství.
Ti praví lidé neutíkají, když přijde bouře.
5. Nejsilnější vztah máš se sebou. A dokud ho nezvládneš, žádný jiný tě nezachrání.
Sebevztah určuje všechno ostatní. Když si nevěříš a nemáš se rád, žádný partner to za tebe nespraví.
Často hledáme lásku venku, přitom to, co hledáme, musíme nejdřív najít uvnitř sebe.
Závěr:
Tyhle pravdy neříkám proto, aby tě bolely. Říkám je proto, abys přestal žít v iluzích, které tě drží v nefunkčních vztazích.
Když je přijmeš, otevřeš dveře vztahům, které jsou zdravé, opravdové a stojí za to.
