Článek
Koupil ho Míra Pešek – podnikatel, realitní vizionář a občasný alkoholik s přesvědčením, že „z každý ruiny můžeš udělat zlatý důl, když máš srdce, partu a hlavně levnej materiál.“
Dům koupil od Vietnamce, co se na něj usmíval jak Budha, podepsal smlouvu a odjel do Hanoje. Od tý chvíle barák vraždí.
---
První elektrikář
Důchodce s více zkušenostma než orgánama v pořádku. Po týdnu šťourání v zásuvkách a marný snaze pochopit, proč světla blikají, když spláchneš hajzl, dostal pátou mrtvici.
Přežil. Ale od té doby se bojí prodlužovačky a když uslyší bzučení, zaleze pod stůl.
---
Druhý elektrikář – Vláďa, 63 let
Zlatej chlap. Mistr oboru. Měl vše promyšlený, proměřený, připravený.
Dělal na domě tři měsíce. A pak jednoho dne, při zapojování rozvaděče z bazaru (kterej Míra koupil „levně z Litvy, prý z bývalý školky“), dostal infarkt.
Než dorazila záchranka, bylo pozdě.
Na jeho počest nikdo už nikdy nezapojil tu poslední fázi.
---
A pak přišel on – Pavel, přezdívaný BLESK
Třetí v pořadí.
Blázen.
Sebevrah.
Elektrikář s přezdívkou, co zní jako výstraha.
Když nastoupil, Petr, hlavní zedník, mu podal rukavice a řekl:
„Kámo, tady nepomůže GND. Tady ti pomůže jen boží milost.“
Blesk se jen uchechtl, zapálil si, kopl do rozvaděče a suše pronesl:
„Tak pojď, ty prokletá krabice smrti.“
---
Braňanská tragikomedie: Barák smrti a elektrosmradu
Míra měl plán: 5 luxusních bytů na pronájem.
„Reality jedou! Stačí máknout a lidi se po tom pominou!“ tvrdil hrdě, zatímco kolem ještě lítala plíseň z bourání stropu.
Na pomoc měl ty nejlepší – nebo jediný, co přežili do dalšího týdne:
Petr, zedník: šéf stavby a král zednické pasivní agrese.
Pavel alias Blesk: elektrikář, co měl větší šanci přežít zásah bleskem než pracovní den.
Přidavač Pavel: mladý, nadšený, neschopný. Pomáhal, ale škodil. Takový dělnický Forrest Gump.
---
Den 1: Diagnóza baráku
Petr vlezl dovnitř a první slova byla:
„Tohle není dům. To je časovaná bomba bez budíku.“
Blesk zapíchl fázovku do zdi a ta se sama rozpadla.
Přidavač Pavel donesl místo kýble s maltou kýbl s majonézou, protože si je spletl v autě.
---
Den 4: První zázrak (a skoro požár)
Petr srovnal dvě místnosti na byty. Pomocí vodováhy, kladiva a čistý zloby.
Blesk mezitím zapojoval elektriku „na jistotu“.
„Tahle zásuvka bude Wi-Fi, tahle na chytré zrcadlo, a tahle… no, tu radši nechte být.“
Po hodině radio samo od sebe začalo hrát Evu a Vaška.
„To j moderní barák!“ jásal Míra.
Petr: „To je volání z hrobu, ty idiote.“
---
Den 9: Koupelny a zoufalství
Koupelny byly malé jak výmluvy Míry na nedodržení rozpočtu.
Přidavač omítl lednici. Blesk zapojil světlo na splachování záchodu a do zásuvky v kuchyni dal pohybové čidlo.
Petr začal pít o půl devátý ráno.
---
Den 17: Schody a existenciální krize
Míra: „Chci spirálové schody. Stylové!“
Petr: „Ty budeš stylově zlomený, až z nich spadneš.“
Postavili klasický schody, ale každý třetí byl jiný. Jedna fošna, jeden kus nábytku, jeden bednění z minulé stavby.
Blesk k nim přilepil RGB pásky. Teď když po nich někdo jde, bliká to jak festival drog v Berlíně.
---
Finále: Je hotovo… (aspoň podle Míry)
Pět bytů:
Byt č. 1: Světla svítí jen, když máš otevřený okno.
Byt č. 2: Vypínač ovládá mikrovlnku a zvonek zároveň.
Byt č. 3: Ve sprše slyšíš hlas „Nesplachuj při sprše!“
Byt č. 4: RGB pásky blikají morseovkou „run“.
Byt č. 5: Sídlí tam netopýří komunita, maj vlastní Wi-Fi.
Míra: „To bude bomba! Dvacet tisíc za byt měsíčně, bez daně!“
Petr: „Jo… bomba… to jsi trefil přesně.“
---
Závěr
Barák stojí. Zatím.
Blesk ještě žije. Zatím.
A Míra? Ten teď hledá výtah z druhý ruky.
