Článek
Někteří lidé mluví o duchovní pravdě v hádankách a šifrách. Ovinou ji metaforami, symboly, tajemstvím. A když jí nerozumíš? Řeknou, že nejsi připravený. Nebo že ještě nejsi „na úrovni“.
Ale tak to přece být nemá.
Poznání pravdy z tebe nemusí udělat člověka, který mluví jako prorok. To, že někdo používá hluboká slova, závoje a symboliku, ještě neznamená, že to je hlubší než jednoduchá věta od srdce.
Někdy je to jen styl.
Někdy snaha působit duchovně.
A jindy to fakt vychází z místa, kde se slova těžko hledají.
Ale!
Poznání pravdy tě má přiblížit k sobě.
Ne tě od sebe oddělit.
Skutečná pravda je jednoduchá.
Tichá. Obyčejná. A všem srozumitelná.
- jednoduchá, ne složitá
- tichá, ne hlasitá
- srozumitelná, ne šifrovaná
- živá v činech, ne jen ve slovech
Nemusíš se měnit v někoho, kdo mluví jako guru.
Můžeš říct klidně větu jako:
„Zjistil jsem, že nepotřebuju být lepší. Stačí být opravdový.“
A v tom je stejná pravda jako v metaforách o plamenech, světle nebo závojích iluzí.
Tvoje otázka je výstižná:
„Až poznám pravdu, budu taky takový?“
Nemusíš být.
Zůstaneš svůj.
Jen bez lží.
A jo – někdy to opravdu může připomínat sektu, když se kolem pravdy začne tvořit jazyk, kterému rozumí jen „zasvěcení“.
To ale není chyba pravdy.
To je jen lidská potřeba výjimečnosti, která se za pravdu schovává.
Tvá autenticita a zdravá pochybnost jsou tím nejlepším kompasem.
Drž si je.
A když přijde pravda, poznáš ji.
Ne podle složitosti, ale podle toho, jak ti v tobě udělá ticho. A klid.
