Článek
Prošel jsem světem stovky dlouhých cest,
pletl si lásku s pouhým pomíjivým leskem.
Nechal se nocí do slepých uliček vést,
srdce mi chladlo pod těžkým steskem.
Hledal jsem v davu, v tvářích bez jména,
ptal se všech hvězd, kam vlastně mám jít.
Pak jsi mi do cesty vstoupila ty, nádherná,
a náhle v mém nitru rozlil hřejivý klid.
Jsi přístav v bouři, jsi můj pevný břeh,
odpověď na vše, v co doufal jsem jen.
Při každém pohledu tají se dech,
ty jsi můj život, můj splněný sen.
Už nemusím hledat, už nemusím jít,
našel jsem ticho, po kterém jsem prahnul.
Vedle tebe chci do konce dnů žít,
k té pravé jsem konečně ruku natáhnul…
