Článek
Vražedné ticho, vrývá se pod kůži.
Srpnový večer, plná hlava problému.
Tísnivé sucho, neprší, není tu kaluží.
Poslední záměr, dojít až k pramenu.
Vzít čas a donutit ho vrátit se zpátky,
znovu jen mít ten pocit svobody duše.
Mít tu možnost strčit hlavu do oprátky,
Říkat opět sám sobě, tak otrepaná klišé.
Není bouře žádné, pokud není mraků
a vlna s nikým velké slitování nemá.
Moře jsou obrovská, jejich dna plná vraků,
nová pevná země, ta se špatně hledá.
Poselství naděje, pořád doufám že je,
stále hledáme si v dáli svůj vlastní maják.
Všichni dohromady, ale každý za sebe je.
Aby zjistil, že na život neexistuje tahák…
