Článek
Mezi námi náhle vyrostla ta neviditelná zeď,
zamrzla nám slova, v očích máme chlad.
Katarze přišla rychle, ale co je teď?
V noci místo klidu začínám mít problém spát.
Byla to jen pýcha, co nám vzala hlas,
hloupá hádka, co vrhla nás na mráz.
Já však věřím tomu, že je v každém z nás láska, která zvládne slepit zbytky všech těch krás.
Chci ten led teď rozbít, přinést trochu dne, omluvit se za vše, čím jsem ublížil.
Nechci, aby světlo v nás dvou vyhaslo,
chci ti vrátit lásku, kterou jsem v sobě skryl.
Zkusme ještě jednou najít společnou řeč,
než ta zima spálí všechno, co jsme byli.
Už nechci cítit u srdce palčivou křeč,
přál bych se vrátit tam, kde jsi šťastnou…
