Článek
Už dlouhé měsíce si anonymně nechávali vzkazy v jedné staré knize básní, v druhé poličce a ve třetí řadě od okna. Dnes tam stála nádherná dívka s právě tou knihou básní, která už něj už tak dlouho vyvolává husí kůži. Ano, v rukou držela ten známý svazek. Srdce se mu prudce rozbušilo.
„Hledáš tady někoho?“ zeptal se s odvahou. Otočila se. Překvapeně zamrkala. Pak se podívala na jeho rukou psanou záložku, kterou držel v ruce. „Ty jsi… ten básník?“ vydechla s úsměvem. „A ty jsi moje neznámá,“ odpověděl tiše. Četla jeho slova celé týdny. Znala jeho duši, on znal její. Teď konečně viděl její tvář. Byla krásnější, než si dokázal představit. „Máš čas na kávu?“ navrhl. Přikývla a zavřela knihu.
Jejich příběh na papíře tímto okamžikem skončil, ale ten skutečný právě začínal.
