Článek
Zničil jsem celý ten sladký sen.
Překrásný sen, co nebude naplněn.
Sen, ve kterém noc mění se v den,
ale temnota neodpouští…
Dřív zelená krajina topí se v černé hlíně.
Je mnohem těžší vyhnout se té špíně.
I sám vzduch nad polem hýbe se jen líně.
Život chyby nepřipouští…
Svět se točit nepřestane, to já dobře vím.
Ploužím se ulicí, za mnou vyhublý stín.
Z reality na mě padá jen šedě zbarvený splín.
Oáza života je teď pouští.
Není na výběr, přátelé, už je zase plný sál.
Se slovy, činy i s chybami jdeme životem dál.
Kdo vedle mne dřív stál, teď stojí opodál,
ale naděje neumírá… Naděje je.
