Článek
Ztráta práce po 30 letech: Jak se vypořádat se šokem a najít nový směr
Jmenuji se Josef N., je mi 61 let a celý svůj život jsem strávil v malé obci nedaleko Pardubic. Pracoval jsem jako vedoucí výroby ve strojírenské fabrice od sametové revoluce. Začínal jsem tam jako mladý, když se firma teprve rozjížděla. Postupně jsem se vypracoval až na vedoucího, kdy jsem měl na starosti výrobu, vedení lidí a řešení každodenních problémů. Znám každý stroj, každou linku a skoro každého člověka, co tam kdy prošel.
Celých 30 let jsem firmě věnoval všechno – čas, energii i zdraví. Byl jsem hrdý na svou práci a vždy jsem si zakládal na tom, že všechno funguje, jak má. Když se blížil důchod, chyběly mi už jen čtyři roky. Myslel jsem si, že to tady „doklepu“ v klidu a s pocitem dobře odvedené práce. Jenže přišla rána, kterou jsem vůbec nečekal.
Příchod mladého vedení
Před rokem fabriku koupila nová zahraniční firma. Přivedli si vlastního generálního ředitele – mladého manažera, který neměl ani třicet. Už od začátku bylo jasné, že chce všechno změnit. Na prvních poradách mluvil o digitalizaci, o tom, jak modernizovat výrobu, jak zvýšit efektivitu a zavést nové procesy. „Musíme se posunout do 21. století,“ říkal sebevědomě.
Snažil jsem se držet krok, ale bylo mi jasné, že pro něj nejsem dost „moderní“ vedoucí. Když jsem se snažil přinést návrhy na zlepšení nebo poukázat na problémy, často to přešel se slovy: „To už je zastaralé,“ nebo „Musíme to dělat jinak.“ Najednou jsem byl v očích vedení tím, kdo brzdí pokrok. Mladší kolegové, kteří přišli s ním, byli rychlejší, sebevědomější a hlavně – technicky zdatní. Moje dlouholeté zkušenosti, schopnost vést lidi a znalost fabriky jako by nikoho nezajímaly.
Den, kdy mě propustili
Jednoho dne si mě ředitel pozval do kanceláře. Už když jsem tam vstupoval, cítil jsem, že něco není v pořádku. Seděl tam i personalista. Nabídl mi, abych si sedl, a začal mluvit.
„Pane Nováku, chtěl bych vám poděkovat za všechny roky, které jste této firmě věnoval. Bez vás bychom nebyli tam, kde jsme dnes. Ale časy se mění a my se musíme posunout dál. Potřebujeme vedení, které bude schopné rychle reagovat na nové výzvy a zavádět moderní technologie. Věřím, že to chápete.“
Zůstal jsem jako opařený. „Takže mě propouštíte?“ zeptal jsem se. Ředitel jen pokrčil rameny a dodal: „Není to osobní. Je to otázka strategie.“ Pak mi předložili papíry k podpisu – výpověď z organizačních důvodů. Nabídli mi odstupné, které pokrylo sotva pár měsíců.
Odcházel jsem z jeho kanceláře s pocitem, že mi vzali kus života. 30 let práce, loajality a oddanosti – a najednou jsem byl bez práce. Představa, že bych se měl ve svých 61 letech znovu „najít“, mě děsila.
Co teď? Pocity po výpovědi
Zůstal jsem bez práce a s minimálními úsporami. Všechny peníze jsem během let investoval do svých dětí – na jejich vzdělání, první bydlení a podporu, když to potřebovaly. Nikdy mě nenapadlo, že se mi to může vymstít. Měl jsem pocit, že jsem zbytečný, že už pro nikoho nemám žádnou hodnotu.
Na druhou stranu vím, že nemůžu zůstat sedět a litovat se. Do důchodu mi zbývají čtyři roky a musím najít způsob, jak se znovu postavit na nohy. Ale jak? V mém věku, s minimálními zkušenostmi s počítači a moderními technologiemi?
Plán pro nový začátek
Pokud jste se někdy ocitli v podobné situaci, věřte mi, že nejste sami. Každý konec může být příležitost začít znovu. Tady je pár kroků, které mi pomohly hledat cestu dál:
1. Přijmout situaci
Prvním krokem je smířit se s tím, co se stalo. Ztráta práce po 30 letech není osobní selhání. Svět se mění a někdy ani ti nejlepší nezapadají do nových požadavků.
2. Požádat o pomoc
Nebojte se obrátit na rodinu, přátele nebo bývalé kolegy. Sdělte jim svou situaci – možná znají někoho, kdo hledá zkušené pracovníky, nebo vám nabídnou pomoc s hledáním práce. Požádal jsem své děti, aby mi ukázaly, jak hledat práci na internetu, a také mi pomohly s vytvořením životopisu.
3. Obrátit se na úřad práce
Zaregistrujte se co nejdříve. Úřad práce vám může pomoci nejen s finanční podporou, ale také s nabídkami práce nebo rekvalifikacemi.
4. Rekvalifikace
Pokud vás limitují digitální dovednosti, zvažte rekvalifikaci. Naučit se pracovat s počítačem není tak těžké, jak se zdá. Existují i kurzy zaměřené na jiné obory, kde byste mohli uplatnit své zkušenosti.
5. Hledat práci v menších firmách
Menší firmy často hledají zkušené pracovníky, kteří umí vést tým, řešit problémy a rozumějí výrobě. Také uvažuju o práci na částečný úvazek, abych překlenul toto těžké období.
Nový začátek je možný
I když je ztráta práce po 30 letech těžká rána, věřím, že to není konec. Možná to bude cesta k novým příležitostem, které bych jinak neobjevil. Pokud se ocitnete v podobné situaci, nevzdávejte to. Zkušenosti, které máte, jsou cenné, a správná příležitost se objeví, pokud jí půjdete naproti.
Já svou cestu ještě hledám, ale věřím, že ji najdu. A vy ji najdete také. Držím nám všem palce.
Děkujeme čtenáři za článek, ze kterého až mrazí. Jméno a místo jsme změnili.
Najdete nás i na instagramu zde. Klidně nám tam pošlete i Váš příběh.
