Článek
Jmenuju se Jana a je mi 32 let. Nikdy bych si nepomyslela, že skončím tam, kde jsem teď. Vyrůstala jsem v obyčejné rodině, kde se sice nikdy nežilo v přepychu, ale na základní věci bylo vždycky dost. Máma dřela jako zdravotní sestra a táta pracoval na stavbě. Naučili mě, že poctivá práce je základ, že si člověk má vážit toho, co má. A já se toho držela… dokud to šlo.
Můj život se začal hroutit ve chvíli, kdy se Adamův táta dostal do vězení. Neřekla bych, že jsme spolu byli šťastní, ale aspoň jsem měla pocit, že jsme rodina. Když ho zavřeli, zůstala jsem sama s pětiletým synem a hromadou dluhů, které po sobě zanechal. Nešlo jen o neplacené účty – byly tam půjčky, exekuce a věřitelé, kteří mi neustále volali. Každý den jsem čekala, kdy někdo zaklepe na dveře a přijde nám sebrat i tu starou televizi, kterou jsem kdysi koupila v bazaru.
Začalo to zoufalstvím
Snažila jsem se pracovat. Dělala jsem v obchodě, pak na nočních směnách v továrně. Zkoušela jsem i brigády na úklid, ale žádná z těch prací mi nedala dost na to, abych pokryla všechny výdaje. Někdy jsem musela vybrat – zaplatit nájem, nebo koupit Adamovi boty, které už dávno potřeboval. Nejhorší byly večery, kdy jsem seděla u stolu s kupou složenek a věděla, že už nemám co prodat ani kde si půjčit. Představa, že by mi sociálka mohla Adama vzít, mě děsila víc než cokoliv jiného.
Jednou mi kamarádka řekla, že si občas „přivydělává“ jinak.
Byla rozvedená, taky sama s dítětem, a tvrdila, že pár schůzek za měsíc jí pomůže zaplatit účty. „Je to jen práce,“ řekla mi. „Nikdo se to nedozví.“ Nechtěla jsem o tom ani slyšet. Ale pak jsem doma našla Adama, jak si na chleba maže hořčici, protože v lednici už nic jiného nezbylo. A v tu chvíli jsem pochopila, že nemám na vybranou.
První krok do neznáma
První klient… nikdy na to nezapomenu. Byl to starší muž, přišel ke mně domů, když Adam spal u sousedky. Nechtěl nic zvláštního, jen „příjemnou společnost“. Když odešel, běžela jsem rovnou do koupelny a brečela jsem tak dlouho, až mě bolela hlava. Cítila jsem se jako největší špína na světě. Ale pak jsem se podívala na ty peníze na stole – víc, než jsem si vydělala za celý týden na pokladně. A uvědomila jsem si, že i když jsem se cítila hrozně, Adam ten večer usnul s plným žaludkem a v teple.
Postupně jsem si našla víc klientů. Nešlo o žádné luxusní podnikatele, spíš obyčejné muže, co si chtěli na chvíli odpočinout od manželek nebo jen někoho, kdo je vyslechne. Psala jsem si profily na různých seznamkách, kde jsem se prezentovala jako „společnice pro diskrétní schůzky“. Nikdo z mých klientů neví, jak se jmenuju doopravdy. Říkám si Klára.
Strach a nebezpečí
Nebudu lhát – bojím se. Pořád. Když si domluvím schůzku, vždycky někomu napíšu, kam jdu a kdy se vrátím. Jednou jsem narazila na chlapa, který se mnou zacházel tak drsně, že jsem myslela, že už se domů nevrátím. Další mě jednou pronásledoval až domů. Od té doby jsem opatrnější, ale nikdy si nemůžu být jistá, co mě čeká.
Vždycky si říkám, že skončím. Že ještě jeden měsíc, jen abych splatila tenhle dluh, jen abych měla na školku… ale vždycky přijde něco dalšího. A tak v tom pořád jedu.
Jak to zvládám s Adamem
Před Adamem to tajím. On je ještě malý, nerozuměl by tomu. Když mám doma klienta, posílám ho k sousedce – říkám jí, že musím „do práce“. Vždycky mi říká, jak jsem statečná, jak to všechno zvládám sama. Kdyby jen věděla…
Nejtěžší je dívat se na Adama, když mi s úsměvem vypráví, co zažil ve školce, a já přitom vím, že jsem se před pár hodinami válela s cizím chlapem v posteli. Někdy se na sebe nemůžu ani podívat do zrcadla.
Naděje na změnu
Přesto pořád věřím, že se z toho dostanu. Šetřím si na kurz kosmetiky. Chci si jednou otevřít vlastní malý salon. Představuju si, jak budu Adamovi říkat, že jeho máma makala od rána do večera, aby mu zajistila lepší život. Až vyroste, nechci, aby se za mě styděl. Chci, aby byl na mě pyšný.
Když někdy večer usínám vedle Adama, poslouchám, jak klidně oddychuje, a říkám si:
Kvůli němu to všechno zvládnu. Kvůli němu vydržím všechno.
Autorsky zpracováno.
Jsme i na instagramu, sdílejte a lajkujte zde.
