Článek
Vzpomínky z vysoké školy: Studovala jsem s vášní
Praha. Město plné kaváren, studentského ruchu a nezapomenutelných příběhů. Když jsem přijela na vysokou školu, byla jsem plná nadšení, odhodlání a touhy uspět. Studijní povinnosti mě brzy pohltily, ale moje roky v Praze rozhodně nebyly jen o učení. Moje strategie, jak zvládnout zkoušky, byla jednoduchá – připravit se nejen znalostmi, ale i šarmem.
Vždy jsem si zakládala na tom, abych na zkouškách působila sebevědomě a reprezentativně. Šaty, jemný parfém, pečlivý make-up. A někdy to stačilo na víc než jen dobrý první dojem. Zvlášť u profesorů, kteří neodolali kombinaci ženské elegance a intelektu.
Pamatuju si, jak jsem šla na zkoušku z politologie. Profesor byl známý svou přísností, ale když jsem přišla ke stolu, jeho pohled mě prozradil. Po otázkách, které jsem bez problému zodpověděla, najednou změnil tón: „Slečno, to vaše charisma je odzbrojující.“ O pár hodin později jsme seděli v jeho oblíbené vinárně a probírali Aristotela. Diskuse ovšem neskončila u filozofie – jeho byt na Letné se stal místem, kde jsme oba podlehli okamžiku. A ráno? E-mail s výsledkem: „Výborně – A.“
Jednou se mi něco podobného stalo na katedře ekonomie. Profesor, kterého jsem znala jako suchopárného odborníka, mě pozval na konzultaci. Neskrýval svůj obdiv k mé práci, ale jeho pohled prozradil, že obdivuje i něco víc. Kabinet, hromady knih kolem nás a napětí, které najednou zaplnilo místnost. Když jsem odcházela, měla jsem pocit, že jsem se naučila něco úplně nového.
Nezapomenutelný byl také večírek na konci semestru. Jeden mladý asistent, nesmělý a trochu neohrabaný, se odhodlal ke mně přistoupit. Po pár skleničkách šampaňského z něj vypadlo, že mě obdivuje od první přednášky. Když jsme se políbili u baru, věděla jsem, že večer ještě nekončí. Jeho malý byt na Žižkově a jeho nervozita mě pobavily i potěšily. Druhý den, když mě zahlédl na přednášce, jeho červené tváře prozradily vše.
Ne vždy to bylo jednoduché. Spolužačky občas kroutily hlavou, ale já jsem si své „áčko“ dokázala vždy vybojovat – ať už přípravou, nebo špetkou šarmu. Ano, někdy šlo o zakázanou vášeň se staršími, ženatými muži, ale právě to mě na tom lákalo.
Teď, když se na to dívám zpětně, mám pocit, že jsem během studia objevovala nejen učebnicovou moudrost, ale i samu sebe. Ty roky byly plné dobrodružství, emocí a občas i komplikací. Ať už to někdo chápe, nebo ne, já si stojím za tím, že život by měl být nejen o povinnostech, ale i o okamžicích, kdy se odvážíme žít naplno.
*****
Děkujeme čtenářce za pikantní životní příběh a pošlete nám i ten Váš, třeba přes náš instagram zde.
