Článek
Můj život s pornem: Jak jsem si z toho udělal koníček na plný úvazek
Nikdy bych nečekal, že jednoho dne budu psát článek o své závislosti na pornu. Možná to zní trochu komicky – „závislost na pornu“, opravdu? Vždyť je to jen volnočasová aktivita, takový Netflix pro dospělé, ne? Ale když už si uvědomíte, že na ten „seriál“ koukáte tři hodiny denně a normální sex vám připadá jako zapomenutá VHS kazeta někde v zaprášeném rohu, začnete se na věci dívat trochu jinak.
Závislost na pornu
Začalo to nevinně – krátká videa sem tam, jen pro zábavu. Ale pak jsem objevil celé světy kategorií, které by zasloužily vlastní encyklopedii.
Kategorie a moje guilty pleasures
Každý máme svůj vkus. Někdo má rád akční filmy, někdo romantiku. Já si vybudoval slabost pro… řekněme… pestrý program. Začněme klasikou – amatéři. Má to své kouzlo, protože se na to díváte a říkáte si: „Jo, tohle je reálné. Takhle bych to mohl zažít i já.“ Jenže pak přijde moment, kdy se nudíte, a začnete hledat něco víc.
Roleplay? Naprosto skvělé. Uniformy, učitelky, doktorky – je to jako divadlo, jen s jinou „zápletkou“. Najednou zjišťujete, že máte přehled o celém „herním obsazení“ a začínáte rozeznávat jednotlivé herečky už podle hlasu.
Pak přijdou na řadu parodie. Málokdy se dá říct, že by porno bylo vtipné, ale tyhle kategorie si s tím umí poradit. Hrdinové z fantasy světů, superhrdinové nebo dokonce něco jako „Hra o trůny XXX“ – všechno s takovým odlehčením, že se musíte smát, a přitom vám to pořád dělá dobře.
Pro pokročilé diváky
A pak se posuneme dál. BDSM, protože člověk občas potřebuje zažít něco ostřejšího. Není to pro každého, ale pokud vás zajímají provazy, biče a kontrola, najednou je tu celý nový svět možností. Původně jsem na to koukal čistě ze zvědavosti, ale upřímně – některé tyhle věci jsou překvapivě sofistikované.
Nesmíme zapomenout na Vintage – něco na tom zrnění a starých kamerách je prostě kouzelné. Retro atmosféra, divné účesy a trochu naivní hraní – připomíná mi to dobu, kdy jsem ještě jako puberťák zíral na VHS kazety, které jsme si potají půjčovali.
A ano, jsou tu i chvíle, kdy zabloudíte do těch opravdu zvláštních kategorií. Třeba ASMR porno, kde jde víc o šepotání a zvuky než o akci. Připadá mi to jako kombinace meditace a vzrušení – ideální na uklidnění po náročném dni.
Když se realita ztrácí
Po třech hodinách sledování mám pocit, že znám herce osobně. Některé obličeje vidím častěji než své kolegy v práci. Můj YouTube algoritmus mi nabízí dokumenty o hercích a herečkách z průmyslu, protože si Google myslí, že jsem filmový kritik. Pravda je, že už mě někdy ani nezajímá, co sleduju, spíš mě baví ta možnost vybírat z nekonečného množství.
Normální sex? Jo, to je fajn, ale kdo má dneska čas, náladu a energii na něco tak složitého? Proč se trápit se sociální interakcí, když můžu prostě otevřít notebook, dát si sluchátka a mít zábavu přesně podle svých představ? Navíc, tam nahoře na obrazovce se nikdy nestane, že by to někoho „bolelo“ nebo že by někdo říkal: „Tohle se mi nelíbí.“
Co dál?
Samozřejmě, že to má i svou temnou stránku. Po několika měsících si začínám uvědomovat, že už to není jen zábava, ale jakýsi zvyk, ze kterého nejde snadno vystoupit. Přemýšlím o tom, že bych si s někým popovídal, možná vyhledal terapii. Není to proto, že bych si stěžoval na svůj „nový koníček“, ale spíš proto, že začínám zapomínat na reálný svět.
Pokud to čtete a říkáte si, že na tom možná jste podobně, nejste sami. A možná je na čase si s tím něco udělat. Konec konců, svět tam venku je taky plný kategorií – jen jsou trochu víc… interaktivní.
Děkujeme čtenáři za pikantní , životní příběh a pošlete nám i ten Váš.
Ty nejlepší zpracujeme a vydáme, napište nám třeba na našem instagramu zde.
Sdílení a like potěší.
