Článek
Byl jsem vždy mužem pevných zásad. V malém městě mě každý znal jako důstojného lékaře, spolehlivého manžela a oddaného otce. Moje dny byly naplněné rutinou – vizity, ordinace, administrativa. Večer domů, k ženě a dětem, kde mě čekala večeře a povinné rodinné rituály. Tak to bylo léta. A pak přišla ona.
Mladá, svěží, s tělem, které bylo hříchem samo o sobě. Moje nová sestřička. Byla jiná než všechny ostatní, měla v sobě drzost, provokaci a hlavně vědomí vlastní krásy. Její úsměvy byly příliš dlouhé, její doteky příliš časté, její vůně se mi usazovala v hlavě jako opojný jed.
Nejdřív jsem si myslel, že to je jen hra. Že se mi to jen zdá. Ale ona věděla přesně, co dělá.
Každé ráno přicházela s těmi úzkými kalhotami, co jí obepínaly boky, s blůzou, která odhalovala víc, než bylo vhodné. Když se ke mně skláněla nad stolem, abych jí něco vysvětlil, její výstřih byl jako past, do které jsem nechtěl spadnout – ale stejně jsem padal.
Jednou zůstala po směně déle. Dělali jsme inventuru léků, když se ke mně přitočila zezadu a její prsty se lehce dotkly mé paže. „Jste dnes nějaký zamlklý, pane doktore,“ zašeptala a já cítil její dech na krku.
Bylo to poprvé, co jsem si ji dovolil přitisknout k sobě. Její tělo se přizpůsobilo mému, jako bychom k sobě patřili. Políbil jsem ji, nejdřív váhavě, pak hladověji. Její ruce mi okamžitě zajely pod plášť, zatímco moje prsty bloudily po křivce jejích zad.
Nemělo to žádné zábrany. Rychlé, zakázané, vášnivé. Přes stůl, o skříňku s léky, na lehátku v ordinaci. Byla dychtivá, nenasytná, jako by věděla, že jsem celé ty roky žil v krotkém manželském životě a teď potřebuju něco jiného.
Od toho dne už nebylo cesty zpět.
Scházeli jsme se v autě na parkovišti za nemocnicí. V mém bytě, když byla moje žena s dětmi pryč. V hotelových pokojích, kde jsme si dávali falešná jména. Každý dotek byl intenzivnější než ten předchozí, každý večer divočejší. Učila mě věci, které jsem nikdy předtím nezažil. Byla hřích, kterému jsem podlehl s chutí.
Myslel jsem, že to dokážu mít pod kontrolou. Ale pak jednou, když jsme se milovali v mém autě za ordinací, její prsty se mi zabořily do zad a ona zasténala mé jméno tak hlasitě, že jsem věděl, že nás někdo mohl slyšet.
Byla to jen otázka času, než se někdo dozví.
Ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Protože když jsem byl s ní, zapomínal jsem na všechno. Na manželku, na děti, na povinnost. Věděl jsem jen jedno – že ji chci znovu a znovu.
Až do chvíle, kdy se to provalí…
Děkujeme čtenáři za pikantní příběh.
Autorsky upraveno.
Komu se příběhy líbí, jsme i na instagramu zde.
