Článek
Návštěva úřadu je obvykle jedním z těch nepříjemných zážitků, kterým se člověk snaží vyhnout, pokud to jen trochu jde. Bohužel, pokud jde o vydání řidičského průkazu, není cesty zpět – úřad je prostě nutné navštívit. Tentokrát jsem měl smůlu na úřednici, která by snad mohla sloužit jako učebnicový příklad toho, jak vypadá „paní světa“.
Čarodějnice na úřadě
Už když jsem přistoupil k přepážce, bylo jasné, že tahle paní nemá svůj den. Ačkoliv jsem měl všechny potřebné dokumenty, které jsem pečlivě vyplnil podle pokynů, dívala se na mě, jako bych se právě přiznal k nějakému zločinu. Její ostrý pohled, podivně zakroucené vlasy a přísný výraz mi připomněly čarodějnice z pohádek. Její tělesná postava jen přidávala na dojmu, že je schopná si proklestit cestu čímkoliv – a k tomu jí stačí jen její autorita.
„Tohle není správně,“ pronesla, aniž by se na papíry pořádně podívala. „Musíte to udělat jinak.“
Zaskočený jsem se zeptal, co je špatně, protože podle mých informací jsem měl všechno v pořádku. Ale místo vysvětlení jsem dostal jen další dávku arogance:
„Tady nejsme na tržišti, mladý muži. Já rozhodnu, co je správně.“
V tu chvíli jsem měl pocit, že nejsem na úřadě, ale ve středověku na hradě, kde vládne despotická královna. Její tón, gestikulace i pohled dávaly najevo, že ona je zde pánem. Vysvětlování nebo pokus o slušnou komunikaci byly zbytečné – každá moje věta byla okamžitě odmítnuta.
Nakonec jsem se ocitl v situaci, kdy mě prostě poslala pryč. Prý mám „přijít, až se naučím pořádně číst pokyny“. Bylo mi jasné, že se snaží ukázat svou moc a převahu. Celý zážitek byl natolik absurdní, že jsem si cestou domů připadal, jako bych právě opustil scénu z nějaké komedie, kde hraje hlavní roli úřednice s postojem „svět patří mně“.
Co mě na tom ale mrzí nejvíc, je skutečnost, že takové chování vrhá špatné světlo na všechny ostatní úředníky, kteří se snaží dělat svou práci dobře. Lidé jako ona však kazí pověst úřadů, a návštěva u přepážky se tak stává noční můrou.
Kéž by si někteří pracovníci uvědomili, že jejich role není o šikanování lidí, ale o tom, aby pomáhali. Protože přece úřady existují pro občany – ne naopak.
Pokud máte podobnou zkušenost, nenechte se odradit. Jsou i úředníci, kteří jsou slušní a ochotní. Snad příště budu mít větší štěstí – a snad se i tahle „čarodějnice“ jednou naučí, že svět není jen její.
Děkujeme čtenáři za tento zážitek, bohužel i takové situace k životu patří.
Jsme i na instagramu, dejte nám like zde.
