Článek
Případ první: Kdo miloval babičku nejvíc?
Otevřel jsem dveře své kanceláře a přivítal rodinu, která přišla projednat dědictví po zemřelé paní Růženě. Čtyři děti, dvě snachy a jeden zeť. Všichni napjatí, ve vzduchu visela nevraživost.
„Takže, přejdeme rovnou k věci,“ začal jsem klidným hlasem. „Vaše matka zanechala závěť, ve které svůj majetek rozděluje mezi své čtyři děti rovným dílem.“
Nastalo ticho. A pak to začalo.
„To NENÍ možný!“ vykřikla nejstarší dcera. „Já se o ni starala posledních deset let, zatímco ostatní jen jezdili po dovolených!“
„Prosím, uklidněte se,“ pokusil jsem se zmírnit napětí, ale marně. Syn zesnulé vstal a začal křičet na sestru:
„Ty ses o ni starala? Jenom ses snažila urvat co nejvíc! To kvůli tobě změnila účet v bance a dala ti přístup k penězům!“
To už bylo vážné. Situace se vyostřila natolik, že jsem musel zavolat kolegyni, aby mi pomohla situaci zvládnout. Z dědického řízení se stala emocionální přestřelka plná obviňování, pláče a výčitek. V tu chvíli jsem si připomněl jedno pravidlo: když dojde na dědictví, rodina zapomíná, co je to láska.
Po dvou hodinách hádek a vytažení starých křivd se nakonec sourozenci shodli, že se sejdou ještě jednou s právníkem a zkusí se domluvit jinak. Já jen doufal, že to nebude končit žalobou.
Případ druhý: Strýček s tajemstvím
Když ke mně přišel pan Jirásek, působil jako klidný, rozumný pán. Usedl ke stolu, nadechl se a začal:
„Můj strýc Josef nedávno zemřel. Celý život nám tvrdil, že nemá žádný majetek, jen malý byt. Ale našli jsme jeho sejf. A v něm… 12 milionů korun.“
Přiznávám, že jsem na chvíli ztuhl. „A jaký je problém?“ zeptal jsem se.
„No… má děti. Ale nikdy je neměl rád. A v závěti všechno odkázal mně. Jenže jeho synové to teď chtějí napadnout, tvrdí, že byl senilní.“
Tohle byla klasická past. Když někdo překvapivě získá dědictví, rodina se vždy pokusí najít skulinu, jak ho zpochybnit.
Boj o peníze byl tvrdý. Synové tvrdili, že strýc už nevěděl, co dělá. Předložili lékařské zprávy o jeho zmatenosti. Ale můj klient měl záznamy z posledních let, kde bylo jasně vidět, že strýc pravidelně spravoval své finance a věděl přesně, co dělá.
Po měsících soudních tahanic a obviňování se ukázalo, že pravda byla jiná: strýc sice miloval své syny, ale oni se na něj vykašlali. Závěť tak obstála. Když jsem to oznámil panu Jiráskovi, spadl mu kámen ze srdce.
„Děkuju vám, pane notáři. Strýc by byl rád, že to dopadlo takhle.“
A já si znovu uvědomil, že být notářem znamená nejen řešit papíry, ale i krotit lidské emoce a pomáhat hledat spravedlnost.
Případ třetí: Poklad pod podlahou
Paní Věra zdědila po otci starý dům na venkově. Nebylo to nic extra – polorozpadlá chalupa, o kterou se nikdo léta nestaral. Když se však rozhodla udělat rekonstrukci, objevila něco, co nikdo nečekal.
Pod podlahou ve stodole našla krabici plnou starých mincí a dokumentů. Zavolala mě, abych se podíval.
„Tohle je zvláštní,“ řekl jsem, když jsem si mince prohlédl. Byly z doby Rakouska-Uherska a měly velkou historickou hodnotu.
Jenže pak přišel problém. O dům se začali hlásit dávní příbuzní. Tvrdili, že dům měl být jejich a že poklad patří jim. Začal právní boj, kde se zjišťovalo, komu vlastně nález patří – dědičce, nebo širší rodině?
Po měsících dohadů soud rozhodl, že nález patří paní Věře jako majitelce nemovitosti. Jenže tím příběh nekončil – jeden z jejích bratranců se jí chtěl pomstít a začal po okolí šířit, že ukradla rodinné dědictví.
Nakonec vše skončilo smírem. Paní Věra se rozhodla prodat část mincí sběratelům a peníze rozdělit mezi nejbližší rodinu. A já jsem si opět potvrdil jedno: dědictví v lidech probouzí to nejlepší i nejhorší.
Být notářem neznamená jen přepisovat dokumenty. Znamená to být svědkem lidské chamtivosti, zrady, ale i nečekaných gest laskavosti. Viděl jsem sourozence, kteří se kvůli chalupě nenáviděli až do smrti, i rodiny, které si dokázaly odpustit. Každý den u stolu řeším, co lidé dělají, když se objeví peníze. A věřte mi – není to vždy pěkné.
Ale jsou chvíle, kdy spravedlnost zvítězí. A pro ty momenty stojí za to tuhle práci dělat.
Anketa
Pošlete nám i Váš příběh, třeba přes náš instagram zde.
