Článek
Ken Miles byl britský automobilový závodník, kterého by svět, nebýt filmu Le Mans´66, moc lidí pravděpodobně vůbec neznalo. Soutěžil v kategorii sportovních vozů a v roce 1961 se dokonce pokoušel v týmu Lotus o účast v závodě Formule 1. Do závodu, který se jel na okruhu Watkins Glen International v New Yorku, však vůbec nenastoupil.
Řídil Ford GT40, který měl z trůnu sesadit Ferrari
Největších úspěchů dosáhl Miles až v letech 1965 a 1966, kdy závodil na vozech Ford GT40. Ten měl být zbraní na doposud dominující Ferrari. Podílel se proto na testování i vývoji tohoto vozu, který chtěl v závodě 24 hodin Le Mans přetnout úspěšnou šňůru automobilky Ferrari. V roce 1965 se to ještě nepodařilo. Tam se spolujezdcem Brucem McLarenem na voze Ford Mk II závod nedokončili kvůli poruše převodovky, ale o rok později to už byla úplně jiná káva.
Na trati jednoznačně dominoval
Po nešťastném startu, kdy mu nešly dovřít dveře, se Ken s vozem Ford GT40 rozjel k neskutečnému výkonu. Zajížděl jedno nejrychlejší kolo za druhým a bylo zřejmé, že vozy Ferrari to nebudou mít rozhodně snadné. Ken vyždímal z Fordu maximum a na první pozici vedl o několik kol. Firemní rozhodnutí ale vedlo k jedné z největších sportovních tragédií závodu 24 hodin Le Mans.
Musel počkat na kolegy
Na druhém a třetím místě totiž jely také Fordy. Vedení proto rozhodlo, že by bylo marketingově velice působivé, kdyby cílem projely všechny tři vozy současně. Ken tedy musel na své kolegy počkat a ikonická fotografie tak skutečně vznikla. Jakkoliv měl Ken zvítězit, rozhodnutím jury závodu bylo rozhodnuto, že celkovým vítězem je Bruce McLaren. Vítězem závodu 24 hodin Le Mans se totiž nestává ten, kdo projede první cílem, ale ten, kdo za 24 hodin ujede nejdelší vzdálenost.
Ujel o pár metrů méně a boj o prvenství prohrál
A protože Bruce startoval ze vzdálenější startovní pozice, bylo nakonec rozhodnuto, že v závodě ujel o pár metrů více a je tedy celkovým vítězem. I přesto je mnohými fanoušky Ken Miles považován za jediného jezdce, který kdy vyhrál tzv. „Trojkorunu vytrvalosti“, tedy závody 24 hodin Daytona, 12 hodin Sebring a 24 hodin Le Mans.
Zemřel za volantem
Ken Miles ani po tomto závodu na volant nezanevřel a dál se podílel na testování sportovních vozů. V srpnu 1966 však zahynul při testování prototypu modelu Ford J.
