Co si některé české supermarkety dovolí prodávat svým zákazníkům, to nemá obdoby

Pátek, cca 15 hodin odpoledne, nejmenovaný supermarket v Praze. Narváno k prasknutí, nákupní košíky nikde, u pokladen, dokonce i těch samoobslužných, fronty. Ano, přiznávám, že nakupovat nechodím často. Možná právě proto mě ale dnešní zážitek zaskočil natolik, že jsem si řekl, že o něm napíši. V době, kdy máme v Česku jedny z nejvyšších cen potravin v regionu bych totiž očekával i jejich odpovídající kvalitu. Chyba lávky.

Vše začalo v oddělení pečiva. Ve dvou koších na rohlíky bylo poházeno pouhých pár posledních kousků, minimálně polovina z nich rozlámaných. OK, beru tedy chléb. Ten je naopak ještě vlažný a má lákavě popraskanou kůrku. Dám si k němu sýr, šunku a pár rajčat. Jsem dnes doma sám, takže večeře nebude žádná extra hostina, ale to nevadí. Měkký chléb se šunku a sýrem má také něco do sebe.

U sýrů mě nalákala červená cenovka slibující akční cenu. Hodil jsem jedno balení do košíku, když tu slyším zákaznici, jak říká svému partnerovi: „Vem jenom dva, zítra končí“. Podíval jsem se na obal a opravdu, minimální doba trvanlivosti jen do druhého dne. Asi proto ta sleva. Nemělo by to být pro nás „Neználky“ u té červené cenovky uvedeno? Osobně mi to nevadí, bral jsem jedno balení a sním ho dnes večer, ale třeba starší lidé, kteří by chtěli využít levnější cenu a nakoupit si do zásoby, mohou být následně doma nepříjemně překvapeni.

Já byl následně překvapen v oddělení se zeleninou. Balená rajčata jsem nechtěl, ovšem ta volná vypadala, že jsou vhodná snad už jenom na kečup. A to ještě navíc pro hodně otrlé strávníky. Chápu, že v pátek je v obchodě hodně velký provoz a že nějaké to nahnilé rajče se může objevit v každé bedýnce, ale asi by mi udělalo radost, kdybych viděl, že někdo z obchodu se o ně postará. Nepostaral. Prošel jsem celý obchod, nakoupil další věci a k rajčatům se vrátil. Ačkoliv mohlo uběhnout tak 15 minut, nikdo nedoplnil nová a ani neodstranil ta nahnilá. Koupil jsem tedy rajčata v plastové krabičce. Drahá a bez chuti, ale alespoň hezky vypadala. A aby v tom nebyla rajčata sama, nahnilé kusy ovoce byly i v bedýnkách s mandarinkami. Přitom v Česku se pěstují rajčata světových parametrů.

Nevím, asi jsem naivka, ale je to moc, chtít po supermarketu, aby mi nabízel takové zboží, které nemusím kus po kuse kontrolovat, dívat se na dobu expirace a na to, jestli na dně vaničky s jahodami není polovina plodů nahnilá? Jsem ochoten platit vyšší cenu potravin. Vím, že je někdo musí vyrobit, vypěstovat, dopravit, skladovat. Nespadl jsem z Marsu. Nelíbí se mi ale, když mám platit za něco, co poptávané ceně neodpovídá ani náhodou. Nebo už jsme na tom tak, že si necháme vše líbit a budeme kupovat rajčata za 80 korun u kterých musíme každý jednotlivý plod kontrolovat, zda není nahnilý? Podle mě nejsme. Obchodníci si však k nám dovolí tolik, kolik jim sami dovolíme…