Článek
Ve veřejném prostoru se objevil článek, který popisoval chování řidiče luxusního auta na dálnici. Nebezpečně předjížděl a vybržďoval ostatní řidiče. Měl tu smlů, že ho u toho chytila dálniční policie. I když, jak se to vezme. Policisté totiž zjistili, že řidič má již 14 záznamů, přesto má stále řidičský průkaz a dále jezdí jako hulvát. V diskuzi pod článkem se následně objevily stovky příspěvků, které žehraly na to, že případné postihy jsou příliš mírné. Velké množství diskutujících navrhovalo drakonické tresty, Třeba zabavení řidičského průkazu, případně auta. Což je postih, který třeba v Rakousku nebo Švýcarsku podobně bezohledné řidiče čeká.
Diskuze pod článkem na Novinkách o tomto případu není jen obyčejnou přehlídkou internetových emocí. Je to syrové svědectví veřejnosti, která má pravděpodobně už dost bezzubých zákonů, kterým se podobní blázni stejně jenom vysmívají Čtenáři se shodují: takový člověk nemá za volantem co dělat. A nejen to. Neměl by už ani vlastnit auto.
Čtrnáctkrát a dost?
Tohle totiž nebylo první pochybení dotyčného řidiče. Ten má podle policie už čtrnáct záznamů. Přesto řídí dál. Některé komentáře lakonicky poznamenávají: „Už 14×? A pořád má řidičák? To je výsměch všem, kdo dodržují pravidla.“
A opravdu. Co musí člověk udělat, aby mu byl konečně odebrán řidičský průkaz? Způsobit smrt? Vybržďování je extrémně nebezpečné. Nejde o bezohlednost, ale o cílený útok. Vybržďování v rychlosti přes 130 km/h je hra o život. O život někoho cizího. A to už není dopravní přestupek. To je pokus o ublížení na zdraví. Nebo hůř.
Silnice jako bitevní pole
Řidič, který si silnici plete se soukromým kolbištěm, je nebezpečnější než opilý šofér. Protože jeho agrese není náhodná – je vědomá. Je to člověk, který v sobě živí pocit nadřazenosti. Pocit, že je na silnici pánem. A společnost mu v tom zatím nijak zvlášť nebrání.
Z reakcí diskutujících jednoznačně plyne: tresty musí být tvrdší. Ne symbolické. Ne pár bodů, ne pokuta. Ale odebrání řidičského průkazu na několik let. A pokud se přestupek opakuje, pak odebrání auta.
Kde není trest, roste agrese
Každý den potkáváme na silnicích lidi, kteří se rozhodují, jestli budou ohleduplní, nebo ne. Pokud vidí, že ti, kteří druhé ohrožují, projdou systémem bez újmy, volí často tu horší cestu. Ne proto, že jsou zlí. Ale proto, že mohou. Stát má chránit slušné a trestat ty arogantní. Ne naopak.
Přísné tresty nejsou mstou. Jsou prevencí
Z odezvy veřejnosti je cítit frustrace, strach i naprostá nedůvěra v systém. Lidé chtějí zpět pocit bezpečí. Chtějí věřit, že až příště vyjedou na dálnici, nebudou riskovat život kvůli aroganci a agresi jednoho psychopata za volantem.
Je čas přestat se bát říct nahlas: agresivní řidiči nemají na silnicích co dělat. A jejich auta nemají co dělat v garáži.