Článek
Všichni stojí, cyklista v upnutých elasťácích jede sotva dvacítkou a tváří se, že městu ukazuje cestu k ekologické budoucnosti. Realita? Ukazuje jen to, že Praha není a nikdy nebude Amsterdam a že v Praze jsou cyklisté spíš důvodem ke vzteku než optimismu.
Nedávno jsem se dostal do groteskní situace. Na Průmyslové ulici – kde auta běžně jedou osmdesátkou – přede mnou v levém pruhu „plul“ cyklista. Ne při kraji, ale pěkně uprostřed, jakoby mu celá silnice patřila. Dva kilometry jsem se za ním vlekl rychlostí, kterou bych sotva udržel na dětském kole. Když se konečně uvolnil pravý pruh, vznikl za námi had naštvaných řidičů. Ekologická doprava? Spíš ekologická past.
Cykloaktivisté rádi malují Prahu jako město, kde kola nahradí auta. Jenže to je pohádka pro bruselské úředníky. Praha není rovná placka u Severního moře. Je to kopcovitý, historicky zastavěný labyrint s úzkými ulicemi a tisíci aut. Cyklisté tady nešetří životní prostředí, jen zdržují dopravu. Autobus kvůli nim nemůže předjet, tramvaj se za nimi vleče a řidiči riskují manévry, aby se dostali kolem.
Argument „každý cyklista znamená o jedno auto méně“ je v Praze k smíchu. Ten, kdo šlape na kole po magistrále, by jinak nejel autem – ale spíš metrem. Takže místo ulevování dopravě přidávají cyklisté do chaosu další vrstvu.
A co bezpečnost? To je kapitola sama pro sebe. Pražský provoz je dost nebezpečný i pro auta. Když se do toho vloží cyklista s pocitem, že mu patří silnice, je zaděláno na průšvih. Nehody pak dopadají nejhůř právě na ně, protože v souboji s dvoutunovým SUV prostě nemají šanci.
Ptám se: pro koho je vlastně cyklistika v Praze? Pro turisty na sdílených kolech, kteří jedou od Karlína na Náplavku na Aperol? Možná. Ale rozhodně ne pro každodenní dopravu. Pokud někdo tvrdí opak, žije ve světě iluzí, ne na Vinohradech nebo v Hostivaři.
Mám rád sport. Kolo na cyklostezce u Vltavy? Skvělé. Výlet na Točnou? Proč ne. Ale kolo v levém pruhu na Průmyslové? To je nebezpečný experiment na úkor tisíců řidičů, kteří se prostě potřebují dostat do práce.
Praha se může inspirovat Amsterdamem v lecčems. Ale opravdu ne v cyklistice. Dokud budou naši dopravní vizionáři tvrdit opak, budeme mít místo plynulejší dopravy jen víc nervů, víc zácp a víc absurdních situací, kdy stovky aut stojí za jedním cyklistou, který si hraje na zachránce planety.
