Článek
Když se podíváte na internetové diskuse, zjistíte, že majitelé elektromobilů mají zvláštní dar. Nejenže se umí vyfotit vedle svého lesklého elektrovozu a napsat k tomu básničku o „zelené budoucnosti“, ale ještě vám dokáží tvrdit, že jezdí úplně zadarmo. Prý mají doma fotovoltaiku, bateriové úložiště, a tak čerpají energii ze slunce. Krásné, že? Jenom drobný detail: fotovoltaiku jim Ježíšek nepřinesl v noci pod stromeček. Museli si ji koupit. A ne za drobné.
Ale to je u elektromobilistů běžné – kouzelně zapomenou započítat pořizovací cenu auta, cenu domácího wallboxu, solárních panelů a úložiště. Nezapočítají ani fakt, že panely časem ztrácí výkon a bateriové úložiště má životnost omezenou. V jejich světě se energie jaksi zhmotňuje z ničeho.
Pak přijdou s fotkou displeje, kde svítí spotřeba 12,5 kWh na 100 km, a s hrdostí napíší, že dojeli do Chorvatska „úplně v pohodě“. Samozřejmě s tím, že na dálnici dobili z 10 % na 80 % za pouhých 40 minut a průměrná rychlost byla 61km/h.. To je, podle nich, skvělý čas i rychlos. Jedou totiž „na pohodu“. Já osobně stihnu natankovat plnou nádrž nafty za 5 minut a hned mi na displeji svítí dojezd 1200 kilometrů.
Další oblíbený argument velké části elektromobilistů: „Já už na benzínku nejezdím a neměnil bych.“ Ano, nejezdí. Zato si elektromobilista v létě hraje na meteorologa, aby odhadl, kdy mu solární panely dají dost proudu. V zimě se zase stává znalcem energetických tarifů, protože když slunce nesvítí, musí brát elektřinu z distribuční sítě. A najednou už ta jízda zadarmo není tak úplně zadarmo.
A pak tu máme baterii samotného auta. Když po letech ztratí 10–30 % kapacity, začíná počítání nanovo. Výměna baterie není levná záležitost a často stojí tolik, co ojeté auto se spalovacím motorem. Ale to už se v diskusích tolik neřeší.
Největší paradox? Ti, kdo dnes nejvíce oslavují elektromobily, jsou často ti, kteří si nikdy nezkusili za vlastnoručně vydělané peníze koupit kvalitní naftový kombík, který vás bez dobíjení odveze na druhý konec Evropy. Ale chápu – v jejich světě není cílem pohodlně cestovat. Cílem je tvářit se, že zachraňují planetu, a při tom se cítit morálně nadřazeně.
