Článek
Klasické „stálice“ už přestávají dávat smysl a třeba takový obyčejný chléb se šunkou se dnes dokáže pěkně prodražit. „Mami, co bude dnes k večeři?“ Tahle otázka zaznívá doma pravidelně, a většinou zrovna ve chvíli, kdy mám v hlavě úplné prázdno. Hodinu stát u sporáku si přes týden málokdy můžu dovolit. Dovoz jídla z restaurace je čím dál dražší a tak to občas skončí nějakou studenou improvizací. Jenže i ty už začínají lézt pěkně do peněz.
V pondělí, což je v práci vždycky maraton, jsem domů dorazila kolem sedmé večer. V obchodě jsem jen rychle vzala chléb, šunku, rajčata a čerstvý pomerančový džus. Všechno věci, které se dají dát na stůl bez přemýšlení. Až u pokladny mi došlo, že bych za tu cenu klidně mohla vzít dvě pizzy a ještě by mi zbylo na parkování. A děti by asi ani neprotestovaly.
Když jsem se podívala na účtenku, došlo mi, že „levná“ večeře už neexistuje. Za dvě stě gramů kvalitní italské šunky jsem zaplatila 140 korun. Bochník chleba za 79 korun. Cherry rajčata za 89 korun. Okurku za 29 korun. A litr čerstvého pomerančového džusu za 99 korun. Celkově 436 korun. Čtyři stovky za chléb se šunkou. To je prostě dnešní realita, když chcete kvalitní potraviny
Ano, jistě, dalo by se ušetřit. Mohla bych kupovat potraviny levnější, dívat se po akčních letácích, jezdit z jednoho obchodu do druhého a hlídat, kde mají máslo o pět korun levnější a kde je zrovna ve slevě nářez. Jenže nechci. Odmítám jíst salám, který je ze separátu a obsahuje všechno kromě masa. A toastový chléb, který je měkký i třetí týden po otevření jen díky tomu, že obsahuje víc chemie než školní laboratoř, si také nehodlám dávat na talíř. Když už jídlo, tak takové, které není kompromisem mezi cenou a zdravým rozumem.
A tak mně v hlavě pořád dokola běží myšlenka, že nejlevnější je vlastně domácí vaření. Uvaří se víc porcí a vyjde to celkem lépe než studené dobroty z chladicích boxů. Jenže pak přijde realita všedního dne a člověk si položí tu nejpraktičtější otázku. Kdy to mám všechno stíhat.
Nedávno mi ale máma dala tip, který mě zaujal svou jednoduchostí. Červená čočka na indický způsob. V podstatě dhal, ale bez složitostí. Stačí osmažit cibuli, přidat trochu kari pasty, česnek a drobně nakrájenou kořenovou zeleninu. Když začne zlátnout, přisypat čočku a nechat ji změknout. Nakonec jen dolít trochu kokosového mléka. A je hotovo.
Zní to skvěle. Jen si nejsem jistá, co na to řeknou děti. Ale to už je jiný příběh.
