Článek
Když jsem poprvé seděl za volantem elektromobilu, měl jsem smíšené pocity. Auto bylo tiché, zrychlovalo okamžitě a na první pohled působilo moderně a přívětivě. Jenže čím víc s elektromobily přicházím do styku, tím víc si uvědomuji, že za touto zdánlivou budoucností se skrývá něco, co mi vadí mnohem víc než cena nebo dojezd. A tím je ztráta svobody.
U auta se spalovacím motorem jsem vždycky cítil, že když chci vyrazit na delší cestu, prostě natankuju a jedu. Nádrž plná za pět minut a pak stovky kilometrů, kdy nemusím řešit nic jiného než provoz a vlastní chuť zastavit si na kafe. S elektromobilem je to úplně jiný příběh. Všechno se řídí podle nabíjecích stanic. Ne já, ale auto a jeho baterka diktují, kdy a kde zastavím. Najednou neplánuji cestu podle toho, kam se chci dostat, ale podle mapy nabíječek. To není svoboda, to je logistická hra, která vám ukousne kus života.
A to nemluvím o tom, že na cestách už jsem několikrát zažil obsazené nabíjecí místo, nefunkční stojan nebo situaci, kdy jsem musel čekat hodinu, než se baterie dostane aspoň na nějakých 70 %. Ano, technologie se zlepšují, ale pořád to má k pohodě tankování daleko.
Další rozměr ztráty svobody je digitální kontrola. Elektromobily jsou v podstatě pojízdné počítače na kolech. Neustále sbírají data – o rychlosti, trase, stylu jízdy, spotřebě. Automobilka ví, kde se pohybujete, kdy a jak často dobíjíte, jak často šlapete na plyn. To všechno se dá vzdáleně sledovat a v krajním případě i ovlivnit. Už dneska existují funkce, kdy vám výrobce může na dálku zablokovat některé funkce vozu, pokud nezaplatíte předplatné. A upřímně – kdo nám zaručí, že jednou nepůjde auto prostě „vypnout“ na povel?
Mám rád cestování autem, protože mi vždycky dávalo pocit volnosti. Zajedu si kam chci, kdy chci a jak chci. Elektromobil mi ale tento pocit bere. Místo svobody mám pocit závislosti – na infrastruktuře, na automobilce, na datech a na technologiích, které nemám pod kontrolou.
Neříkám, že elektromobil nemá své výhody – ve městě je tichý, lokálně bez emisí, pro denní dojíždění pro někoho třeba i třeba ideální. Ale jestli má být symbolem budoucí dopravy, pak je to budoucnost svázaná pravidly, kontrolou a omezeními. A to je něco, s čím se nedokážu smířit.
Protože auto pro mě vždycky znamenalo svobodu. A ta se s elektromobilem začíná vytrácet
