Článek
V poslední době jsem si všiml, že moje žena odchází v noci do koupelny, kde vždycky zůstane tak půl hodiny až hodinu, a pak se vrátí zpátky do postele. Bál jsem se, že tam pije nebo kouří trávu, prodělali jsme totiž takovou menší krizi, ale alkohol ani drogy v tom nebyly. Viděno dnešní optikou je ale otázkou, jestli by nebylo lepší, kdyby si v koupelně dala ve vaně skleničku vína než to, co tam skutečně dělala.
Za vším byla nevěra
S manželkou jsme spolu skoro 15 let. Polední dva roky to ale nestojí za nic. Prodělali jsme takovou menší, možná větší, manželskou krizi. Nejdřív mi byla nevěrná ona, pak jsem do toho spadl já, a i když jsme si to vyříkali a milenecké vztahy ukončili, pořád to mezi námi je. Někdy to není poznat, ale často je doma takové zvláštní dusno.
Bál jsem se alkoholu
V poslední době jsem si všiml, že manželka kolem jedné hodiny ranní vstane a jde třeba na půl hodiny do koupelny. Pak se vrátí a usne. Nejdříve jsem si myslel, že si v koupelně s někým tajně píše. Jenže telefon jsem objevil v obýváku na stole. Co tam tedy dělá? Že by pila? Je to možné, dva roky zpátky si klidně dala láhev vína za den. Prý jsem za to mohl já a moje nevěra. To, že v tu dobu spala se svým šéfem zmínit zapomněla. Tak jsem jednoho dne, když v noci zase odešla do koupelny, prostě vešel dovnitř, abych viděl, co tam dělá.
Deník jako terapie
Nepila, ani neměla zapáleného jointa. Psala deník. Nebo vlastně spíše takové vzpomínky. Přiznala mi, že už asi tři měsíce chodí k psychologovi, který jí, kromě jiného, poradil, aby se ze svých smutků vypsala. A tak píše deník. Od počátku věků. Jak jsme se seznámili, co jsme prožili, jak jsme se milovali i nenáviděli. Prostě všechno. Dovolila mi do něj nahlédnout a nebylo to pro mě snadné čtení.
Začít znovu nebude snadné
Možná ale, že nám to pomůže oběma. Píše takovým zvláštním stylem. Hodně syrovým a podle mě i surovým. Ale má v podstatě pravdu. Hodně jsme si ublížili. Cítím se teď tak trochu provinile a věřím, že její noční návštěvy koupelny brzo skončí a zase začneme normálně fungovat. Napadlo mě taky začít něco psát. Ale nemám na to trpělivost ani talent. Manželka slíbila, že až deník dopíše, dá mi ho přečíst celý. Jenže já vlastně ani nevím, jestli chci. Každopádně věřím, že jsme na dobré cestě a že s nám podaří spolu vydržet další dlouhé roky.
