Článek
Vše pravděpodobně odstartoval vychloubačný a nesmyslný příspěvek na sociální síti, ze kterého je zřejmé, že europoslanec Turek jede po české dálnici tachometrových 200 km/h. Turek dětsky zapíral a tvrdil, že jel po německé dálnici, což některé novináře aktivovalo k tomu, aby trochu zapátrali. A ejhle, skutečně se potvrdilo, že Turek neudělal zmíněnou fotku na německé, ale na české dálnici. Pod poměrně silným mediálním tlakem Turek po pár dnech přiznal, že tomu tak skutečně bylo. Přesto si neodpustil zmínit, že se tak stalo ve 34 let starém autě s nehomologovaným tachometrem.
Školácké lži jako součást image „drsoně“ ?
OK, má pravdu, na základě fotografie tachometru se asi postih očekávat nedá, ale proč to dělá? A proč před tím zapíral? Proč se choval jako malý školák, který s fotbalovým míčem v ruce tvrdí, že to okno nerozbil, že to už bylo? Má tohle dospělý chlap a europoslanec zapotřebí? To ví asi jen on sám. Já osobně se domnívám, že pozornost médií lze získat i kultivovanějším způsobem. Ale proti gustu…
Výzva k omluvě
Stejně tak asi jen on sám ví, proč ve svých příspěvcích na sociálních sítích slovně útočí na české novináře. To by ke kultivovanému projevu europoslance rozhodně patřit nemělo. A nelíbí se to ani zaměstnavateli zmíněného novináře, které otevřeným dopisem vyzvalo Turka k omluvě. Jestli se Turek omluví je pochopitelně ve hvězdách. Faktem ale zůstává, že se to teď na něj valí ze všech stran a pomyslná židle se začíná kývat více, než by si asi přál.
Byl jsem třetí. Ze tří
Pana Turka „dobíhá“ i jeho historie formulového závodníka. Někteří novináři popátrali a zjistili, že Turek sice závodil, ale většinou v kategoriích s velmi malou, nebo dokonce nulovou, konkurencí. Jestliže jel tedy v kategorii, ve které už nejel nikdo jiný, je zřejmé, že jestli ho cestou nepotkal technický defekt, že zvítězil. Ale chlubit se tím, že mám na kontě „X“ vítězství v automobilových závodech, bez toho, že řeknu kolik soupeřů jsem v takovém závodě porazil, je poněkud dětinské. V jednom závodu dojel například třetí. Ze tří závodníků. Rozumím tomu, že je přijatelnější říci „dojel jsem třetí“, než „dojel jsem poslední“. Ale úplně nejlepší by asi bylo mlčet.
Česko si zaslouží férovější politiky
Chceme takové politiky? Upřímně musím říci, že jakkoliv jsem například s názorem na elektromobilitu s panem Turkem na stejné vlně, nechci, aby takoví lidé zastupovali naši republiku v Evropském parlamentu. A nechci ani aby se dostali do české politiky. Takové „týpky“ jsme v ní totiž už měli. Vzpomínáte například na Věci veřejné? Jenže to už je patnáct let. Od té doby jsme snad ušli kus cesty. Nebo ne?
