Článek
Shodou okolností jsem měl možnost zapůjčit si rodinný automobil Peugeot Rifter s rozkládacím stanem na střeše. A když máte k dispozici takové auto, bylo by hříchem nevyzkoušet, jak se s ním cestuje. Respektive, jak se v takovém stanu na střeše spí. Chvilka přemýšlení a bylo rozhodnuto. Vyrazíme na víkend někam do přírody a užijeme si pořádnou divočinu.
Jenže ouha. Manželka byla rozhodně proti, takže jediným parťákem pro mě zůstala naše tříletá dcera. Manželka si klepala na hlavu, ale dcera byla nadšená a hned začala snášet na hromadu různé plyšáky, hračky a knížky, které si bezpodmínečně musí vzít s sebou. Bylo rozhodnuto. O víkendu jedeme.
Jenže kam? Naivně jsem si myslel, že do nějakého blízkého kempu, jenže sehnat ve čtvrtek místo na víkendový pobyt v kempu, který by nebyl dál, než 100 kilometrů od Prahy, se ukázalo jako nadlidský úkol. Vzdát to? Neexistuje. Rozhodl jsem, že nepojedeme do kempu, ale zůstaneme někde u vody nebo u lesa v divoké přírodě. A jak jsem řekl, tak jsem udělal.
Asi 60 kilometrů od Prahy jsme našli krásné místo u lesa, navíc jenom pár kroků od řeky Jizery. Vypadalo to ideálně. Rozdělal jsem stan, připravil ohniště, nachystal buřtíky, okurku i koláč od manželky a těšil se, jaký parádní den strávíme. Jenže ono to zase tak moc parádní nebylo.
Kolem páté hodiny odpolední se začali objevovat komáři. Nejdřív jich moc nebylo, ale s přibývajícími minutami se jich objevila hejna. Dcera ječela, utíkala pryč, dalo mi spoustu práce ji udržet u auta. Nakonec jsem ji přemluvil, pustil pohádku v autě a zkusil jsem rozdělat oheň v domnění, že kouř komáry vyžene. Nevyhnal. Moc kouře totiž nebylo a v totálním bezvětří stoupal stejně skoro kolmo vzhůru.
Dcera začala být čím dál tím víc nervóznější, hladová a bylo jen otázkou času, kdy se začne shánět po mamince. A taky že jo. Neuteklo ani dvacet minut a začala plakat. Nezbývalo, než přiznat porážku, sbalit věci, složit stan a vrátit se domů. Jenže utrpení ještě nebyl konec.
Kdo někdy rozkládal střešní stan, tak ví, že rozložit ho jde poměrně snadno a zvládne se to v pohodě v jednom. Ale složení stanu je už o dost náročnější disciplína. V jednom to jde opravdu hodně těžko, tím spíše, když máte v autě už téměř nepříčetné malé dítě, asi po půlhodině jsem stan nakonec přemohl, naházel věci do auta, polil ohniště vodou a vyrazil k domovu.
Dcera v autě okamžitě usnula, takže cesta probíhala relativně klidně. To se ale nedá říci o „přivítání“ od manželky. „Já to věděla, to byl tedy nápad“, spustila hned, sotva nás viděla ve dveřích. Nu což, alespoň jsem to zkusil. Nebýt komárů, byl by to skvělý výlet. Příště, jestli tedy ještě nějaké „příště“ bude, musím ale vybrat kemp. Táboření u řeky byl fakt hloupý nápad.
