Článek
Zní to jako splněný sen mnoha mužů. Doma klid, bezpečí, zázemí. Vedle toho vášnivý únik z rutiny v náruči někoho, kdo tě obdivuje, vzrušuje, kdo si tě váží za to, že jsi. Život rozdělený do dvou paralelních světů: manželství, které tě drží na zemi, a milenecký vztah, který ti dává křídla. Jenže… co když se ukáže, že ani jedna z těchto realit nedokáže naplnit to, co opravdu potřebuješ?
Erotika v televizi? Nic pro mě
Moje žena je krásná, chytrá, silná. Máme spolu roky společné historie, děti, rodinné rituály. Ale mezi námi to postupně vychladlo. Sex jednou za měsíc, někdy ani to ne. Unavené doteky, spíš povinnost než touha. A já si říkal – takhle přece nemůže vypadat konec života. Nechci dožít jako někdo, kdo se jen dívá na erotiku v televizi a vzpomíná na časy, kdy ho někdo opravdu chtěl.
Závan mládí brzo vyčpěl
Pak přišla ona. O dvacet let mladší, z jiného světa. Okouzlující, impulzivní, hladová po blízkosti, po pozornosti, po mně. Pořád usměvavá, bezstarostná. Nic nebyl problém. Najednou jsem byl znovu žádoucí. Každé ráno v jejím objetí, každá noc naplněná fyzickou vášní. Ale čím víc jsme se milovali, tím prázdnější jsem se cítil. Čím častěji jsem byl u ní, tím silněji jsem si uvědomoval, že to nestačí. Vlastně mě to ani moc nebavilo.
Proč? Prostě jsem neodolal
Začal jsem se sám sebe ptát: co vlastně hledám? Sex? Únik? Nebo potvrzení, že ještě za něco stojím? A proč mi ani intenzivní milenecký vztah nedokáže dát klid? Možná proto, že klid není o počtu orgasmů, ale o vzájemném propojení. Nejen tom tělesném. Uvědomil jsem si, že s milenkou si rozumíme v těle, ale ne v duši. S manželkou už se možná tolik nedotýkáme, neplácáme se po zadku, ale pořád přesně ví, co mi probíhá hlavou. A když se jednou za měsíc milujeme, je v tom něco jiného. Není to vzrušení z nového, ale tichý důkaz, že si pořád patříme, i když už to není dokonalé. Možná právě ta nedokonalost je pravdivější než každodenní vášeň, která se časem stejně opotřebuje.
Bylo to fajn, ale stačilo
Takže ne, milenka není lepší. Jen jiná. A někdy člověk musí zažít všechno, aby pochopil, že opravdová hodnota není v tom, kolikrát za měsíc spí s někým, ale proč s ním chce spát vůbec. Takže končím. Raději jednou za měsíc špičková zážitková večeře, než každý den sice dobrá, ale pořád v plastu zabalená „čína“. Rozumíme si, že…
