V roce 2008 byl svět ještě normální. To se prodávala Škoda Superb 2,8 V6 automat

Testovaná generace největšího a nejluxusnějšího modelu značky Škoda z roku 2008 byla představena na automobilovém veletrhu v Ženevě v roce 2008. Já jsem ještě těsně před náběhem prodeje této řady Škody Superb měl možnost vyzkoušet v tu dobu nejluxusnější a nejvýkonnější Škodovku všech dob, tedy Škodu Superb s šestiválcovým benzínovým motorem o objemu 2,8 litru a výkonem 142kW.

Vůz v elegantní olivové metalíze a výbavou Laurin & Klement, doplněnou mnoha prvky nadstandardní výbavy, působil velice luxusním, řekl bych až téměř přepychovým dojmem. Ihned po usednutí do vozu mě zaujalo světle krémové čalounění sedadel a luxusní koberečky téže barvy. Takto vyvedený interiér zapůsobí jistě na každého cestujícího, nicméně o praktičnosti nelze vůbec hovořit. Málokdo se bude v autě přezouvat do bačkor a věřte mi, že i při velké snaze a suchém počasí dostaly krémové koberečky během týdenního testu pěkně zabrat. Domnívám se, že po pár měsících provozu nezbude majiteli takto světlého interiéru než koberečky vyhodit a koupit nové.

Tento konkrétní vůz byl svým pojetím i motorizací určen převážně firemní klientele k realizaci cest na delší vzdálenosti. Rozhodl jsem se tedy, že s vozem pojedeme do Ženevy a prověříme jeho dynamiku, spotřebu i pohodlí v převážně dálničním režimu. S kolegou jsme si hodili korunou, kdo bude řídit a kdo bude sedět vzadu a užívat si „ředitelského“ pohodlí. Vzadu je totiž místa jak v garsonce na Jižním městě, ze stropu bliká obrazovka DVD přehrávače s bezdrátovými sluchátky a posezení na vyhřívaných zadních sedadlech je také velmi příjemné. Škoda jen, že nebyla vzadu místo loketní opěrky instalována chladnička z příplatkové výbavy Škoda. Vychlazené šampaňské totiž bylo asi to jediné, co v autě chybělo.

Prohrál jsem losování, usedám tedy za volant a vyrážíme. Polohu za volantem jsem díky elektrickému ovládání sedadel a volantu nastavitelného v obou osách, našel velice rychle. Trochu mě překvapilo komplikované zadávání paměti polohy sedadla do ovladače klíče, ale většinou jde o jednorázovou akci, takže zvládnout se to dá. Zajímavou funkcí je i možnost zadat jednotlivým pamětem (jsou celkem 3) polohu pravého zpětného zrcátka pro couvání. Zrcátko se tak může při zařazení voliče převodovky do polohy R sklopit do předem zadané polohy. Co mi naopak nevyhovovalo, byla hodně tuhá bederní opěrka, která i při minimálně nastavené poloze tlačila do zad. Přístrojová deska je perfektně zpracována a vše je tam, kde to intuitivně hledáte.

Velký displej navigace lze lehce vyklápět jak v horizontální, tak i vertikální rovině a najít tak ideální úhel pro sledování pokynů navigačního systému, které jsou ještě ve formě piktogramů zobrazeny na displeji mezi otáčkoměrem a rychloměrem. Pod obrazovkou navigace se na středovém panelu nachází ovládání klimatizace Climatronic, která je však pouze jednozónová a teplota se dá nastavovat jedině po celých stupních. Vedle voliče automatické převodovky je tlačítko pro zapínání a vypínání předních parkovacích senzorů, jejichž funkčnost mě ale nepřesvědčila. Přední senzory měly totiž cca 5 vteřin zpoždění a pípaly i po zařazení zpětného chodu a naopak.

Jak již bylo řečeno, na zadních sedadlech je místa opravdu nadbytek. I cestující s výškou 190 cm najdou pohodlnou polohu. Zadní sedadla mají vyhřívání, které pohodlné posezení ještě více zpříjemňuje. Ve speciální schránce levých zadních dveří je uložen originální deštník, který do schránky můžete vrátit i mokrý. Voda odteče kanálkem ve dveřích.

Jednou z výhod šestiválců obecně je jejich tichý chod a motor v Superbu nebyl výjimkou. Při stání na křižovatce mě o chodu motoru informoval pouze otáčkoměr. Odhlučnění je opravdu na vysoké úrovni. V Superbu je subjektivní vnímání rychlosti ovlivněno nejen mohutností vozu, perfektním odhlučněním motoru ale také měkčím nastavením podvozku, než je třeba u Octavie. Je potřeba s tím počítat a nenechat se ukolébat dojmem, že jedete 130 km/h. Skutečnost může být klidně i o 30 km/h vyšší.

Pětistupňová automatická převodovka, působila zpočátku „líným“ dojmem, ale časem si „zvykla“ na zvolený jízdní styl a řadila ve správný okamžik a bez zásadnějších výhrad. Při používání sekvenčního módu lze jet mnohem svižněji, i když reakční rychlost převodovky není také nijak zvlášť závratná a na dálnici ji stejně moc nevyužijete. Superbu by však dle mého názoru více slušel šestistupňový automat. Hlavně na dálnici by se potom motor tolik nevytáčel, což by mělo pozitivní vliv na spotřebu, která pro mě byla lehkým šokem.

Palubní počítač totiž ukázal na konci testu hodnotu 15,9 l/100km, což je tedy pořádná pecka. Obzvláště, když vezmeme v úvahu, že ani na německých dálnicích nebyla naše rychlost nijak astronomická a pohybovala se v průměru kolem 160 km/h. Při současné ceně benzínu se za sumu vynaloženou na pohonné hmoty daly do Ženevy koupit dvě zpáteční letenky. Nevím ale, jestli by v ceně letenky bylo sledování DVD „Vrchní prchni“, které se za celou cestu do Ženevy a zpět promítalo v Superbu snad 5× ;-).

Spotřeba byla ostatně asi největší výtkou k vozu. Myslím, že šestiválec 2,5 TDI by byl výrazně lepší volbou, a to při téměř shodných výkonových parametrech a výrazně vyšším točivém momentu. Ještě jeden zajímavý poznatek: všiml jsem si, že brzdy mají se Superbem, který v této verzi váží téměř 1600 kg a při obsazení dvěma osobami a bagáží cca 1800 kg, poměrně hodně práce a při intenzivním brzdění ve vyšších rychlostech je výrazně cítit zápach brzdových destiček.