Článek
Přitom nikoho nepodvedl, nikomu vědomě neublížil a s nikým se vážně nepohádal. Nemá jediný důvod myslet si, že je špatný člověk. A možná právě proto vůbec nechápe, co se stalo.
O přátele totiž nemusíme přicházet jen kvůli zradě, hádkám nebo velkým konfliktům. Někdy se lidé začnou vytrácet tak nenápadně, že si toho všimneme až ve chvíli, kdy už nemáme komu zavolat.
Vlastností, kvůli kterým odcházejí i nejlepší přátelé
1. Má vždycky pravdu. A právě proto ho nikdo nechce poslouchat
Zná odpověď na všechno. Když někdo vypráví svůj zážitek, opraví ho. Když se ostatní baví o politice, vysvětlí jim, proč se mýlí. Často má skutečně pravdu, jenže po čase už s ním nikdo nechce diskutovat.
Přátelství není vědomostní soutěž. Nikdo nechce chodit na pivo s pocitem, že bude skládat zkoušku. Jenže někdy je problém také v těch, kteří nesnesou, když jim někdo dokáže, že se mýlí.
2. Nikdy nikoho nepotřebuje. A nakonec ho nepotřebuje nikdo
Všechno zvládne sám. Když má problémy, vyřeší je. Když je mu těžko, nikomu nezavolá. Nechce ostatní zatěžovat, jenže přátelé postupně zjišťují, že v jeho životě nemají důležitou roli.
Lidé chtějí vědět, že jim někdo důvěřuje a občas je potřebuje. Paradoxně tak může být člověk ostatním méně blízký právě proto, že od nich nic nechce. Přitom skutečný přítel nemusí být neustále někomu užitečný.
3. Je tak hodný, až s ním nikdo nechce trávit čas
Nikdy se nehádá, každému vyhoví a se vším souhlasí. Kam půjdou na večeři, nechává na ostatních. Vypadá jako ideální přítel, jenže po čase mohou ostatní zjistit, že vlastně nevědí, jaký je.
Člověk, který se snaží zalíbit všem, někdy ztrácí vlastní osobnost. Pro některé lidi tak může být zajímavější protivný člověk s vlastním názorem než někdo, kdo nikdy ničemu neodporuje. Přitom právě ten hodný bývá často spolehlivější.
4. Pamatuje si každou laskavost. Přátelství vede jako účetnictví
Minule platil večeři on. Pomáhal kamarádovi se stěhováním. Na narozeniny koupil dárek za tisíc korun, ale sám dostal něco za tři stovky. Všechno si pamatuje, protože nechce být za hlupáka.
Jenže přátelství, ve kterém se každá laskavost přepočítává, připomíná obchodní vztah. Na druhou stranu nemůže dlouhodobě fungovat ani tak, že jeden stále dává a druhý jen bere. Rozdíl mezi spravedlností a vypočítavostí bývá překvapivě malý.
5. Je příliš úspěšný. A ostatní už vedle něj nechtějí být
Jeden kamarád splácí staré auto, druhý si koupil třetí byt. Jeden řeší, jestli si může dovolit dovolenou, druhý vypráví o cestě do Japonska. Nemusí se chlubit, přesto se setkání mohou změnit v nepříjemné srovnávání životů.
Někteří lidé dokážou přátelům odpustit téměř všechno, jen ne to, že jsou úspěšnější. Jenže ani úspěšný člověk nemusí být bez viny, pokud se každá společná chvíle točí kolem jeho peněz.
6. Nikdy neodpouští. A říká tomu zdravé hranice
Kamarád zapomene na narozeniny. Jiný odmítne pomoc. Další pronese nevhodný vtip. Pro někoho jsou to běžné chyby, pro jiného důkaz, že si ho ostatní neváží. A tak začne lidi ze života vyřazovat.
Dnes se hodně mluví o sebeúctě a zdravých hranicích. Jenže pokud každé zklamání znamená konec přátelství, může člověk zůstat obklopený pouze vlastními zásadami. Problém nastává, když přestane rozlišovat mezi ubližováním a lidskou nedokonalostí.
7. Nikdy se neozve první. Čeká, komu na něm opravdu záleží
Přestane psát, volat a organizovat setkání. Chce zjistit, kdo si na něj vzpomene sám. Po několika týdnech se neozval téměř nikdo. Má jasno. Nikomu na něm nezáleží.
Jenže jeho přátelé mohou přemýšlet úplně stejně. Také čekají, kdo udělá první krok. Dva lidé tak mohou zahodit dlouholeté přátelství, přestože ani jeden neměl v úmyslu ho ukončit. Oba jsou přesvědčeni, že právě ten druhý o vztah nestál.
Nepříjemná pravda
Přátelství má jednu nepříjemnou vlastnost. Nikoho v něm nedrží žádná povinnost. Člověk může být slušný, poctivý, mít dobré úmysly, a přesto s ním ostatní nechtějí trávit čas. A mají na to právo.
Stejně tak má ale každý právo zůstat sám sebou. Nemusí měnit svou povahu jen proto, aby byl oblíbenější. Cena za takový postoj však může být vysoká.
Možná je největším omylem představa, že za každé ztracené přátelství musí někdo nést vinu. Někdy si dva lidé prostě přestanou vyhovovat, aniž by jeden druhému ublížil.
A tak zůstává nepříjemná otázka. Má člověk změnit část své povahy, aby si udržel přátele, nebo zůstat sám sebou, i kdyby měl skončit úplně sám?
- Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk
Anketa
Zdroje:
